20. října zorganizovala komunita Sant’Egidio v Římě mezináboženské modlitební setkání za mír, které propojilo křesťanské, muslimské, židovské, buddhistické, sikhské a hindské náboženské představitele, aby se společně modlili.
Mezináboženská modlitba za mír v Římě vyzývá k ukončení válek, hladu a terorismu – a pandemie COVID-19
20. října zorganizovala komunita Sant’Egidio v Římě mezináboženské modlitební setkání za mír, které propojilo křesťanské, muslimské, židovské, budhistické, sikhské a hindské náboženské představitele, aby se modlili společně.
Ve společném prohlášení, nazvaném „Nikdo se nezachrání sám – mír a bratrství“, řekli: „Pandemie nám připomíná, že jsme pokrevními bratry a sestrami. Musíme okamžitě sjednotit naše úsilí, aby se zabránilo šíření viru, dokud nebudeme mít vakcínu, která bude vhodná a dostupná pro všechny.“
Jeho svatost ekumenický patriarcha Bartoloměj přicestoval z Istanbulu, aby se zúčastnil bohoslužby, na které byl dodržován sociální odstup.
Bartoloměj se zamyslel nad tím, že péče o zemi je závaznou odpovědí na víru v Boha, stvořitele všehomíra.
„Svět čeká těžké období,“ řekl, „ale současně je situace příznivá k sebezpytování, meditaci, modlitbě a jednání za účelem budování lepší společnosti schopné čelit velkým výzvám současnosti, jež nemají vliv jen na určité lidi či národy, ale na život sám o sobě v tomto našem úžasném domě – ve světě, který je darem milosrdného Boha.“
„Rozpoznávání ‚božské práce‘ přítomné v životním prostředí i v každé osobě,“ řekl, „by lidem pomohlo pochopit, že bratrství a mír nejsou jen zbožná slova, ale vedou nás ke ‚skutečné svobodě‘ a pochopení, že v této temné hodině, se nikdo nezachrání sám.“
Biskup Heinrich Bedford-Strohm, předseda rady Evangelické církve v Německu, také nabídl zamyšlení.
Zatímco všichni měli na sobě roušky a seděli v metrových rozestupech, Bedford-Strohm pronesl ke shromáždění: „Naše duše prožívají zmatek. Veškeré fyzické projevy sounáležitosti – ruce vztažené k druhým, hovory zblízka tváří v tvář bez roušek, vzájemná blízkost, objímání – všechny tyto fyzické projevy, které dosud byly vyjádřením lásky, se nyní staly jejím nepřítelem, staly se pro druhého nebezpečím, potenciálním zdrojem utrpení.“
„Jak můžeme být jako církve zvěstovateli a zprostředkovateli Božího uzdravování,“ zeptal se. „Jak můžeme být znamením míru, bratrství a sesterství?“
Odpověď nalézáme „v trojím: modlitbě, konání spravedlnosti a ve snahách o sjednocení.“
Tázání se sebe sama, jestli je Kristus přítomen v uprchlíkovi uvízlém v táboře nebo v hladovějícím dítěti, „je klíčem k naplněnému životu. Je to cesta k míru a bratrství,“ řekl. „Je to zdroj uzdravování.“
Papež František zaměřil své připomínky na pokušení „zachránit sebe“ a přemýšlení o vlastních problémech a zájmech, jako by „na ničem jiném nezáleželo.“
„Toto je typicky lidský instinkt, ale je nesprávný,“ řekl František.
„Žádní lidé, žádné sociální skupiny, nemohou dosáhnout míru, prosperity, bezpečí a štěstí samostatně. Žádní,“ řekl. „Lekce, kterou nám přinesla nedávná pandemie, pokud si přejeme být upřímní, je uvědomění si toho, že jsme globální komunitou, všichni na jedné lodi, kde problémy jednoho jsou problémy všech.“
Komunita založená v Římě pořádá mezináboženskou modlitbu za mír každoročně, v duchu první modlitby tohoto druhu, celebrované Janem Pavlem II. r. 1986 v Assisi.
Přeložila: Kateřina Vítková
Zdroj: www.oikoumene.org
