Pětiminutové video na aktuální téma strachu - promluva bratra faráře Lukáše Bujny (NO Sokolov) z Kolové u Karlových Varů (20.3.2020).

Jeden z mnoha dopisů, kterými duchovní oslovují jim svěřené věřící a často i své přátele (tento napsala sestra farářka Lada Kocourková ze Semil)

Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

v souvislosti s epidemií kronaviru se nyní nalézáme v situaci, jakou nikdo z nás nepamatuje a nezná. Z médií se na nás valí množství informací, které působí až poplašně a depresivně. Aby ne, tohle není žádná legrace, žádné bojové cvičení, žádná hra. To je dost šílená skutečnost současného světa, v níž všichni žijeme. Co s tím? Nevíme si příliš rady a tak mnozí podléhají panice a jiní naopak všechno zlehčují. Ani jedno není na místě. Zkusme najít optimální cestu, jak za dané situace žít a co činit, či naopak nečinit.

Milé sestry a milí bratři, vážení spoluobčané,

prožíváme jako jednotlivci i celá společnost velmi těžké období. V tomto čase se zvyšuje počet nakažených nebezpečným virem a dovídáme se zprávy o jeho dalším šíření u nás i v dalších zemích Evropy a světa. Prožíváme tuto situaci s velkými obavami a v našem srdci narůstá neklid. V takové situaci potřebujeme zaslechnout slova útěchy a povzbuzení jako společnost, jako církev, jako náboženská obec – společenství věřících v konkrétním místě, i každý z nás osobně.

V Žalmu 94. slyšíme: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením“ (Ž 94,19). A ve 2. listě apoštola Pavla křesťanům do Korintu čteme: „On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha“ (2 K 1,4). Boží slovo není lacinou útěchou, ale velmi vzácnou. Je prozkoušeno a ověřeno generacemi věřících před námi, kteří hledali v situaci, kdy nestačí jen lidské síly, útěchu a povzbuzení u Boha. K němu se obracíme jako věřící ve dnech radostných a klidných, ale právě i v časech těžkých a neklidných, jakým je tento. Jako křesťané se připojujeme k pravidelným modlitbám za zastavení a překonání šířící se nákazy. V Božích rukou je náš život (J 10,29), v jeho rukou je naše budoucnost (Ž 31,16) a s Kristovou láskou jsme trvale spojeni (Ř 8,35).

A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den.
Jozue 10,13

Sestry a bratři, moji milí kolegové ve službě,

sice se slunce nezastavilo a vůbec nevíme, co nám příští dny přinesou, přesto do určité míry prožíváme podobnou chvíli jako kdysi Jozue. Jsme uprostřed postní doby L.P. 2020, ale COVID 19 veškerý pravidelný koloběh převrátil. Jsme nuceni, abychom se výrazně zastavili. Někteří biblisté mají zato, že ona velká chvíle v dějinách Božího lidu neznamenala nutně jen zastavení času, jako spíše utišení božstev slunce a měsíce. Událost byla dokladem, že ti, kteří se tehdy upínali k falešným bohům, namísto odpovědi vnímali jen prázdnotu a ticho. Naše současná společnost a my s ní, jsme si přivykli počítat s růstem ekonomiky, vymoženostmi života, jako s čímsi přirozeným a nutným. „Slunce a měsíc se nyní zastavili“, ticho, nejistota velkého prázdna se i nás dotýká. Náš duchovní posun a pozornost však jako křesťané plně směřujeme k našemu Pánu. Uprostřed vší tísně zápasů náš Pán k nám promlouvá, posouvá i nás na cestě vnitřních bojů v „zemi zaslíbené“.