„Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli spravedlnosti.“
2. list Korintským 5,21
Sestry a bratři,
pozdravuji vás v čase, kdy zahajujeme přípravu po dobu šesti týdnů na velikonoční svátky. Velikonoce jsou pro nás křesťany jádrem naší naděje a zdrojem jistoty víry v Boží odpuštění a dar nového života.
Čas postu je tradičně chápán jako čas zpytování nitra a pokání. Výzva k pokání není povrchní kazatelská fráze, ale je jemným Kristovým dotekem našeho srdce. Půst nemá být stálým zaobíráním se špatností a nedostatečností vlastní nebo těch druhých. Není to příležitost i k tomu, abychom povzbuzovali sebe a druhé v tom, co je v nás a kolem nás dobrého? Vždyť Kristus stále vlévá dobro do světa a do lidských srdcí, která se projevují spontánní pomocí, velikou solidaritou a obětavostí tam, kde přicházejí neblahé přírodní a dějinné události, ve kterých získává navrch zlo, hřích a smrt. Ani přes tyto projevy spontánního činění dobra nedokážou lidé být trvale dobrými. A ti, kteří chtějí být pokládáni za nejlepší a nejzbožnější, mohou selhat. Jediný Ježíš Kristus je tím, kdo nepoznal hřích (2 K 5,21; srov. Žd 4,15; 1 Pt 2,22). Kristus se nedopustil hříchu, ale vzal na sebe za nás jeho důsledky. Apoštol Pavel hovoří o Boží spravedlnosti. Nejde o spravedlnost lidskou, kterou si upravujeme podle svých měřítek, ale o spravedlnost Boží, o spravedlnost Kristovu. Takové spravedlnosti nemůžeme dosáhnout nějakým svým sebezlepšováním, ale je to spravedlnost darovaná, kterou nám Bůh přisvojuje skrze Kristovo spasitelné jednání a jeho kříž.
Boží pokoj z víry, poznání hloubky Kristovy lásky a stálou naději v postním období vám všem přeje
Tomáš Butta
bratr patriarcha