Sestry a bratři,
na samém začátku nového liturgického roku zaznívá jako první čtení z Bible při bohoslužbě poselství z knihy proroka Izajáše z 2. kapitoly (Iz 2,1-5). Obsahuje velkou prorockou vizi o budoucím věku světla a pokoje. Věk světla či osvícení znamená pravé poznání Hospodina: „Bude nás učit svým cestám…“ A věk pokoje znamená takové podmínky, kdy lidé pochopí nesmyslnost vzájemné nenávisti, úkladů a násilného jednání. Lidé budou ve spolupráci zemi obdělávat a pečovat o ni a ne ji zbraněmi dobývat. „… i překují meče v radlice.“
Pravé poznání a mír – obojí má vzájemnou vnitřní spojitost. Bez pravého poznání není ani skutečný pokoj a mír. Kde je klamné a povrchní poznání, jen zdání a vlastní sobecké představy, tam dochází ke konfliktům, kořistnickým zájmům a boji.
Otevírá se před námi nový liturgický rok a hned na začátku nám Boží slovo skrze proroka Izajáše klade před náš zrak víry velkou a nádhernou budoucí vizi. Nadějeplný pohled do budoucnosti navzdory všemu prožívanému vždy Boží lid posiloval. Tato vize budoucnosti, kterou Bůh připravuje, může být velkou oporou i pro nás a povzbuzením pro zdolávání překážek a tíže přítomné doby.
V čase dějin světa prožíváme nejistou budoucnost, ale v liturgickém čase je s námi Bůh v Kristu, který vstoupil do dějin a zahrnuje celý svět svou láskou. Advent a každý nový liturgický rok se svátky a nedělemi směřuje a odkazuje k Ježíši Kristu, který je, který byl a který přichází (Zj 1,8). On sám je světlem a šiřitelem pravého pokoje, který potřebuje církev, svět i každý z nás.
S přáním Kristovy blízkosti, jeho světla v našich myslích a pokoje v našich srdcích a vztazích
Tomáš Butta
patriarcha
