Před 110 lety 11. března 1913 se ve Vídni narodil farář Církve československé (husitské), protinacistický odbojář a neohrožený kazatel Jaroslav Bendl, který se nerozpakoval v době nacistického teroru v protektorátu označit Adolfa Hitlera za krvelačnou nevěřící šelmu.
Po první světové válce žili Bendlovi v Polici nad Metují, kde Jaroslav dokončil obecnou školu a následně se přihlásil na reálné gymnázium v Náchodě. Nadšený a úspěšný atlet a sokol zvažoval kariéru za učitelskou katedrou, nakonec se ale vydal za kazatelnu. Kněžské svěcení přijal v červnu 1934 v Náchodě, a hned v červenci téhož roku nastoupil do slovenské náboženské obce v Brezně nad Hronom. Farářská práce na Slovensku vyžadovala oproti českým zemím odlišný způsob pastorace. Přesto se dílo v rozhlehlé farnosti zapálenému knězi dařilo. Po přeložení do Sázavy dostával ze Slovenska ještě dlouho dopisy s dotazy, zda až skončí působnost tzv. Slovenského štátu, vrátí se zpět.
Po násilném zastavení činnosti Církve československé (husitské) na Slovensku byl Jaroslav Bendl přeložen do Sázavy nad Sázavou. V novém působišti si nejprve těžko zvykal, ale horlivostí a ryzostí si zanedlouho místní získal a společně se pustili do stavby nového sboru opata Prokopa, který byl otevřen v září 1941. Farář vedle konání bohoslužeb působil jako ideový vedoucí Jednoty mládeže (čítala 45 členů), na osmi školách vyučoval náboženství téměř 200 dětí, angažoval se při rozvoji činnosti odborů, zavedl pravidelné duchovní besedy, přispíval do nábožensko-kulturního měsíčníku Pravdou k životu, ujal se i vedení Pamětní knihy náboženské obce.
Do hnutí domácího odboje se farář Bendl zapojil bezprostředně po okupaci českých zemí. Povaha a rozsah jeho odbojových aktivit byly široké. Ještě za života Josefa Škaldy, zakladatele odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, spolupracoval s touto skupinou, která se soustředila na vydávání časopisu V boj. Jaroslav Bendl ilegální časopis distribuoval mezi členy Národního hnutí pracující mládeže, na něž byl napojen. Odbojové kontakty udržoval rovněž s několika duchovními Církve československé (husitské), kteří se aktivně zapojili do protinacistické rezistence. K jednomu z nich na faru do Uhlířských Janovic posílal odbojové pracovníky, kteří byli nuceni odejít do ilegality.
Hlavním důvodem farářova zatčení se ale stala jeho neohrožená protinacistická a protihitlerovská kázání. A tak v době Heydrichova běsnění z jeho úst zaznělo: Věřte mi, bratři a sestry, když démoni zla nejvíce řádí, jsou nejblíže svému zhroucení. Přes varování a domlouvání z úst starosty i blízkých členů rodiny nedokázal mlčet. Svému otci Josefovi po jednom z proslovených plamenných kázání řekl: Tati, někdo se obětovat musí, je řada na nás svobodných. Co by řekli tam nahoře, že zde nic neděláme.
Na podzim 1942 učinila diecézní rada pokus o záchranu nesmlouvavého kněze, o něhož se začalo zajímat kolínské gestapo. Od listopadu byl ustanoven jako zástupce faráře v Praze-Vršovicích. Na začátku roku 1943 Jaroslav Bendl obdržel předvolání k výslechu na vedoucí služebnu pražského gestapa. Zde byl 14. ledna 1943 zatčen. Záhy vyšetřovatelé při domovní prohlídce ve farářově bytě zabavili Bendlova kázání. V nich se mohli mimo jiné dočíst, že Adolf Hitler je krvelačná nevěřící šelma. Ortel nad knězem byl zpečetěn.
Po ukončení vyšetřování byl Jaroslav Bendl transportován směr Osvětim II – Březinka. V koncentračním táboře byl zapsán 12. února 1943. Dne 16. října 1943 prošel třicetiletý kněz Jaroslav Bendl v Osvětimi II – Březince na nemocničním bloku 10 B bránou smrti. V roce 1947 byly nejprve na sboru opata Prokopa v Sázavě a následně i na Husově sboru v Praze-Vršovicích odhaleny pamětní desky připomínající Bendlovu památku. Krátký farářův medailon s fotografií je součástí expozice v pavilonu České republiky v Osvětimi.
Lidové Noviny 2023-03-11 - Co by řekli nahoře že nic neděláme
