Slovo východočeského biskupa do času karantény v Čechách
A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den.
Jozue 10,13
Sestry a bratři, moji milí kolegové ve službě,
sice se slunce nezastavilo a vůbec nevíme, co nám příští dny přinesou, přesto do určité míry prožíváme podobnou chvíli jako kdysi Jozue. Jsme uprostřed postní doby L.P. 2020, ale COVID 19 veškerý pravidelný koloběh převrátil. Jsme nuceni, abychom se výrazně zastavili. Někteří biblisté mají zato, že ona velká chvíle v dějinách Božího lidu neznamenala nutně jen zastavení času, jako spíše utišení božstev slunce a měsíce. Událost byla dokladem, že ti, kteří se tehdy upínali k falešným bohům, namísto odpovědi vnímali jen prázdnotu a ticho. Naše současná společnost a my s ní, jsme si přivykli počítat s růstem ekonomiky, vymoženostmi života, jako s čímsi přirozeným a nutným. „Slunce a měsíc se nyní zastavili“, ticho, nejistota velkého prázdna se i nás dotýká. Náš duchovní posun a pozornost však jako křesťané plně směřujeme k našemu Pánu. Uprostřed vší tísně zápasů náš Pán k nám promlouvá, posouvá i nás na cestě vnitřních bojů v „zemi zaslíbené“.
