Světová rada církví (SRC) vyjadřuje ocenění životu a odkazu katolického teologa Hanse Künga, který odešel ve věku 93 let.
Byl plodným autorem a význačným řečníkem, který podporoval ekumenismus a mezináboženský dialog.
Švýcarský kněz napsal více než 50 knih a bezpočet přednášek prosazujících ekumenismus. Zemřel 6. dubna ve svém domě v německém Tübingenu.
„Hans Küng měl odvahu a sílu po celý svůj život důsledně klást obtížné otázky ve svém ekumenickém hledání,“ řekl úřadující generální tajemník SRC Rev. Prof. Dr. Ioan Sauca. „Zpochybnil status quo nejen uvnitř své vlastní náboženské komunity, ale také v širších ekumenických kruzích a cítil neutuchající závazek vůči mezináboženskému a mezikulturnímu dialogu, stejně jako vůči všeobecnému dobru.“
V r. 1968 Küng publikoval Křesťanství a světová náboženství: cesta dialogu s islámem, hinduismem a buddhismem a r. 1991 Globální odpovědnost: hledání nové světové etiky.
Jeho neúnavné výzvy vůči církevní hierarchii způsobily, že ho jeho kritici označili za největší hrozbu pro církev od dob Martina Luthera.
Kritizoval církevní politiku v otázkách vedení, liturgie, papežské neomylnosti, kontroly porodnosti, celibátu kněží, svěcení žen, smíšených manželství, homosexuality, interrupcí, chápání pekla a tak dále. V pozdějších letech pracoval na hledání společných rysů v etice všech náboženství jako prostředků směřujících k míru.
Jeho rozsáhlé spisy zahrnují knihy o Thomasu Morovi, Freudovi, Mozartovi, židovských pohledech na Ježíše, východních náboženstvích, životě po smrti a existenci Boha.
Založil a vedl Nadaci Světový étos, výzkumnou a vzdělávací organizaci spojenou s Univerzitou v Tübingen, jejímž cílem je prosazování etických hodnot po celém světě a podpora dialogu mezi náboženstvími a kulturami.
Küng se kdysi nazval „idealistou bez iluzí.“ Jednou také řekl, „nemám snadný optimismus, ale vážnou naději.“
Küng se narodil 19. března 1928 v Sursee, v lucernském kantonu ve Švýcarsku. Po studiu filosofie a teologie na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě, byl vysvěcen r. 1954. Svá doktorská studia teologie dokončil na Katolickém institutu v Paříži v roce 1957. Poté, co učil jeden rok na Univerzitě v Münsteru, nastoupil v r. 1960 na fakultu na Univerzitě v Tübingen, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1996.
Zdroj: www.oikoumene.org
