Jákobův zápas s Bohem
Krátké zamyšlení sestry kazatelky Michaely Noe Švestkové nad biblickým příběhem Genesis 32, 25-32: Jákobův zápas s Bohem.
Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu svatém a v podání starokřesťanském a jak je dosvědčen hnutím husitským, českobratrským a dalším úsilím reformačním.
Krátké zamyšlení sestry kazatelky Michaely Noe Švestkové nad biblickým příběhem Genesis 32, 25-32: Jákobův zápas s Bohem.
V úterý 19. ledna 2021 se v Husově sboru CČSH na Vinohradech konala Ekumenická studentská slavnost, kterou organizuje každoročně Církev československá husitská ve spolupráci s Ekumenickou radou v ČR v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Tento rok byly vybrány texty: Žalm 103, 1K 1,10-13a, J 15,1-17. Kázáním posloužil doktorand HTF UK bratr Dominik Dostál, dále sloužili studenti za KTF UK, ETF UK, VŠZSP a VOŠ HITS, JABOK, IES. Mottem letošního ročníku byl verš „Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce.“ J 15,5-9.
Celý záznam přímého přenosu slavnosti
Úvaha a modlitba bratra biskupa Pavla Pechance k 16. lednu 2021.
Výzva Jana Palacha a leden 2021.
Najít světlo v temnotách bývá svízelné. Vnímat rozklad pasivity, vědět, že není možné zůstat stranou tak, aby se člověk nestal součástí stínů, může být děsivé. Těžko se dnes hodnotí jinak zoufalá doba, zoufalé hledání světla a do jiné temnoty vykázáni lidé. Vyhrocenost doby a pocitů je nepřenosná a výjimečnost chvil směřuje i k výjimečným činům. Zůstává vždy jen naše lidská touha po světle.
Jan Palach své upálení nenazval, jak řekl sebevraždou ale „akcí“, chtěl pomoci druhým ke světlu. Záře jeho ohně chtěla být znamením naděje, možných posunů z apatie po příchodu okupačních vojsk. Trvalo víc než dvě desetiletí než to, co mělo být na věčné časy, ztratilo sílu, než lidé znovu našli odvahu a co se zdálo být výkřikem do tmy, už nešlo přehlédnout.
Jasně září pravda, jak žádné zlo není bez konce a světlo naděje neumírá.
Je leden L. P. 2021 prožíváme docela jinou „okupaci“ a jistá beznaděj se nám lepí jako bláto na boty. Kam jako společnost nyní kráčíme? Příběh Jana Palacha nám ukazuje, že apatie není ani nyní na místě. Veškeré bláto jednou „oschne“, vše se jednou pročistí. Možná to bude trvat dlouho, ale naše cesta za světlem má i nadále zcela platný smysl.
Nebeský Otče, děkujeme Ti za život ve světle naděje.
Děkujeme za to, že se s Tebou nemusíme ničeho bát.
Prosíme, dej nám schopnost rozeznat zlo a dej nám sílu
postavit se temnotám světa i té, co je ukryta v nás samých.
Prosvěcuj naši cestu života i nadále. Amen
PAVEL PECHANEC
Rozhovor Nadi Strakové s filosofkou Annou Hogenovou, vedoucí katedry filozofie na Husitské teologické fakultě UK, o tom, jak se dobročinností člověk může znovu setkat se sebou samým, proč je dobré čerpat z vlastního pramene a jak v životě nepřehlédnout záblesky štěstí. Rozhovor je pro čtvrtletník Umění darovat – The Art of Giving (str. 165).