Zamyšlení bratra Lukáše Bujny, husitského faráře ze Sokolova, nad příběhem z evangelia podle Matouše 28, 8-10. Ženy rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: “Buďte pozdraveny.” Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Ježíš jim řekl: “Nebojte se.” (Matouš 28, 8-10)
Těžko se mi hledají slova, jimiž bych vystihl, čím jsou - nebo pro nás mohou být - už druhé velikonoční svátky ve stavu nouze. A přitom ve mně roste důvěra, neboť jak se “Veliká noc” blíží, tím více do našich starostí a bolestí prosvítá naděje, anebo přesněji, naděje nasvěcuje naše starosti a bolesti tak, aby se jasněji ukázalo, že křesťanská existence v nepřehledném a složitém světě je navzdory všemu ukotvena ve vděčnosti a radosti, které čerpáme z evangelia - dobré zprávy - o Kristově vzkříšení. Špatných zpráv slýcháme mnoho. Být křesťanem znamená přijímat dobrou zprávu, a nejen přijímat, ale žít ji, stát se jí. Staňme se právě o letošních Velikonocích dobrou zprávou pro tento svět, pro strachem sevřenou společnost, ve které se dusíme! Nadechněme se Ducha Svatého a vpusťme do svých srdcí světlo vzkříšeného Krista!