Dne 22. června 2021 se konalo na Slovensku v obci Badín slavnostní setkání při příležitosti odhalení Pomníku československých legionářů.

Společně s delegací z Československé obce legionářské byla zastoupena i Církev československá husitská.

Hosty z Ministerstva vnútra SR, Ministerstva obrany ČR, Nadácie M. R. Štefánika, obce Badín, kteří se podíleli na podpoře realizace díla společností Artisan, s.r.o. a další zúčastněné přivítal starosta obce Badín Mgr. Pavol Hric. Po odhalení pomníku byly položeny věnce, zazněly státní hymny a po slavnostních projevech byla zasazena lípa bratrství.

Duchovním slovem posloužili tři duchovní, kteří před pomníkem symbolicky i fakticky spojili své ruce při modlitbě Otče náš.

Bože, požehnej nám i budoucím.

Rozhovor Vladimíra Kroce se Sandrou Silnou: ‚Vláda teď povolila už leccos. Já ale doufám, že se život nevrátí do starých kolejí‘ na Českém rozhlasu 2 / na Dvojce.

„Lidé teď už opravdu odhodili ostražitost. Ale pandemie ještě není za námi,“ uvažuje na Dvojce farářka Církve československé husitské.

Celosvětový počet mrtvých v souvislosti s nemocí covid-19 podle údajů americké Univerzity Johna Hopkinse překonal 3,8 milionů. Tempo teď ale mírně zpomaluje. Můžeme se už radovat, že je pandemie za námi?

Monstrózní staroměstská poprava 21. června roku 1621, známá též jako „staroměstská exekuce“, se krutostí vymykala obvyklé míře veřejného justičního násilí své doby. Veřejné popravy kriminálních zločinců patřily k obvyklým událostem raného novověku. V případě staroměstské exekuce však popravení pocházeli z horních vrstev společnosti, do role trestaných se dostali přímo ze svých vysokých společenských a politických pozic a jejich smrt na popravišti byla zostřena různými dodatečnými tresty, k nimž patřilo utínání rukou, uřezávání jazyka a posmrtné čtvrcení těl. Části jejich ostatků pak byly brutálně vystavovány na veřejnosti, aby dlouhodobě připomínaly, jaký trest čeká všechny, kteří se vzbouří proti moci absolutistického státu, reprezentovaného fanatickým monarchou. Z ochozu staroměstské mostecké věže Karlova mostu bylo například vysunuto dvanáct sochorů s koši ze železných prutů, v nichž byly dlouhá léta vystaveny hlavy dvanácti nejvýznamnějších popravených.

Císař Ferdinand II. z rodu Habsburků trestal tímto způsobem povstání české stavovské protestantské reprezentace proti své vládě. Stavovské povstání, které bylo zahájeno druhou pražskou defenestrací 23. května 1618, přechodně zmařilo mocenské ambice domácí „prohabsburské strany“, sjednocené zejména katolickou vírou. Sesazení Ferdinanda II. a nastolení předáka německé protestantské Unie, kurfiřta Friedricha Falckého na český trůn, ovšem trvalo jen do porážky stavovského vojska císařskou armádou v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Porážka stavovského povstání byla stejně tak úvodem k vleklému celoevropskému konfliktu, známému pod názvem „třicetiletá válka“, jako zdrojem utužení absolutistické vlády rakouských Habsburků v českých zemích i počátkem triumfu katolické církve nad českou reformací.

Náboženství a víra v té době byly veřejnou záležitostí a politika se s náboženstvím navzájem prolínaly a často splývaly. Poprava na Staroměstském náměstí byla jednak politickou záležitostí, jak to chtěl císař Ferdinand II. takto manifestovat před světem, ve skutečnosti šlo i o náboženské záležitosti. Poprava se vyznačovala nebývale hrůznou podobou a těžko představitelnou krutostí i vzhledem k násilným zvyklostem té doby. Ideové zdůvodnění této mimořádné krutosti je vyjádřeno v kázání kapucína P. Sabina, který byl dvorním kazatelem Ferdinanda II. a který nabádal panovníka ke krutému potrestání svých poddaných a nemilosrdnému jednání s těmi, kteří proti němu povstali.

Stavovské povstání, které bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře, nacházelo myšlenkové zdůvodnění v možnosti povstat na odpor proti panovníkovi, který nedodržuje právo a jedná jako tyran. Oprávnění boje za obranu politické a náboženské svobody mělo zdroje v politické teologii kalvinismu. Toto téma spravedlivé vlády a možnosti sesazení panovníka bylo diskutováno i na pražské univerzitě. V českém prostředí byla též přítomna zkušenost a tradice obranného boje v husitské době. Vedle toho však zde existovalo zásadní odmítání použití násilí jako původní bratrský motiv určovaný myšlenkami Petra Chelčického. Ten lze vidět i v postoji muže širokého politického rozhledu – bratrského šlechtice Karla Staršího ze Žerotína, který se nepřipojil k povstání proti císaři. Tento postoj Karlu Staršímu ze Žerotína nevyčítal Jan Amos Komenský, který později u něho nalezl dočasnou ochranu, jako i další bratrští kněží.