„Hle přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy splním to dobré slovo…“
Jeremjáš 33,14

Sestry a bratři,

pozdravuji vás na začátku nového liturgického roku. Nejistota v čase pandemie nás však vede k tomu, že naše každoroční těšení se na Vánoce je jiné, a zřejmě mnohé z toho, co jsme si zvykli s Vánocemi spojovat ve společnosti, v rodinném a osobním životě, ale i v našich náboženských obcích, nebude možné v plné míře uskutečňovat.

Právě proto je pro nás křesťany v případě liturgického roku církve a svátků důležité dostávat se k tomu podstatnému a držet se  toho. Tím podstatným pro nás je být schopni a umět naslouchat Božímu oslovování. Bůh ve své věrné stálosti a trpělivosti nás lidi oslovuje různými způsoby. Nejjasněji nás oslovuje prostřednictvím svého Syna Ježíše, který se pro nás stal člověkem, aby nám dal poznat, v čem spočívá pravý smysl našeho života, a ukázal nám jeho otevřenost k věčnosti.

Znovu zapalujeme světla adventních svícnů a otevíráme stránky Písma svatého, abychom k sobě nechali během čtyř nedělí zaznívat biblické texty ze Starého a Nového zákona. Oddíly z biblických proroků obsahují naději upřenou k Boží pomoci a záchraně uprostřed všech tíživých událostí a jejich důsledků. První křesťané četli tato poselství proroků tak, že k jejich naplnění došlo v plnosti v Ježíši Kristu. V něm došlo ke splnění „dobrého slova“ (Jr 33,14). Ježíš již přišel na tento svět a naplnilo se tak prorocké starozákonní zaslíbení. Po uplynutí času Božího navštívení (L 1,68) – Ježíšova pozemského života a jeho odchodu k Otci – zůstává i dále otevřenost dějin a očekávání nového Božího příchodu. Tato otevřenost dějin je spojena s očekáváním události slavného příchodu Ježíše Krista. Právě toto adventní očekávání nás přibližuje k víře a naději prvních křesťanů, jakou dokládají epištoly, v nichž se toto téma na řadě míst vyskytuje, a jejichž úryvky se čtou v čase adventu.

Bratr Lukáš Bujna otevírá své srdce před kamerou a ve svém poctivém životním hledání se zamýšlí se sám nad sebou a vede nás samotné k poctivému duchovnímu přemýšlení. Nabízí také svoji pastorační péči, své duchovní doprovázení, prostor k rozhovoru, naslouchání, k modlitbě a přináší již ve videu samotném svá povzbuzující slova. „Advent vybízí ke znovunalezení sebe, k objevu tváře, a to zvláštní, typicky evangelijní cestou sebe-přesahu, sebe-zapomnění, odstupu od sobeckého "já chci" a obratu ke kristovskému "Já jsem". Neboť všichni jsme součástí něčeho mnohem většího a hlubšího, než si dovedeme představit!“

Cesta životem – sinusoida nebo stoupající přímka?

Dnes mnoho lidí začíná přemýšlet nad tím, jaký je duchovní život, a co je ve světě může potkat. Je zajímavé, že když se podíváme, a někdo řekne, kdo je dalajláma, a jak to vypadá s duchovním životem v Tibetu, tak všichni nadšeně začnou poslouchat a říkají: „Jó, co se tam stalo, jaké to bylo?“ Zatímco když dnes řeknete, byl jsem v kostele a tam jsem se modlil, tak se nikdo už na nic neptá a všichni pomalu odvrátí zrak.

V osobních rozhovorech s dosud lidmi nevěřícími, a to nevěřící dávám do uvozovek, často slyším otázku, kterou mi kladou: „Jaké to je, když se modlíš?“ A já se zeptám: „A co děláš ty, když se jakoby modlíš?“ A oni mnohokrát odpoví: „No, já se dívám na nebe. Někdy si kleknu, jdu k oknu, prosím a ptám se, nešlo by mi nějak pomoci?“ No a já na to odpovím: „Tak to je modlitba.“

Sestra farářka Martina Viktorie Kopecká v sérii „7 pádů Honzy Dědka na cestách“. Natočeno: 11. 10. 2021, odvysíláno: 19. 10. 2021.