Článek „Často povyšujeme duchovní věci nad ty tělesné“ od bratra biskupa Filipa Štojdla v magazínu Proboha!
odle lingvistů i psychologů existují věci prvního, druhého a třetího řádu. Ani jedna z nich není méně důležitá než jiná. Rozdíl tkví v tom, že věci prvního řádu jsou nevyslovitelné, věci druhého řádu lze sdělit alespoň částečně (poezie, hudba, malba, tanec, fotografie) a konečně věci třetího řádu představují bazální záležitosti, bez nichž se neobejdeme.
Jistě existují básně, které nikdo nenapsal, i když mohl, neexponované fotografie i horce zadýchaná místa v denících, o nichž nasvědčují jen tři tečky. Věci prvního řádu nás hrbí i rozechvívají v lemu srdce. Jsou natolik podstatné, jak moc toužíme odevzdat druhému své chtonické hlubiny, neboť i v jizvách proudí krev. Vprostřed snad promlouvá probuzený hlas, zatímco z daimonia odpovědí pokoj nepřichází, snad jen další ponížení, smutek, stud a pouta. Tady je však ticho nikoliv mlčenlivé, ale zcela vysvlečené.