Zní to zvláštně, ale uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem po vyhlášení všech opatření české a slovenské vlády jel za pracovní povinností do Bratislavy.
Ve středu minulý týden jsem přijel na hranice mezi Českou a Slovenskou republikou na dálniční přechod Lanžhot. Na české straně mi položil policista otázku: „Kampak jedeme?“ Odpověděl jsem: „Do Bratislavy“. Vystoupil jsem z auta již s rouškou na ústech a vysvětlil jsem, že jedu do kanceláře Diecézní rady CČSH a předložil jsem doklad o svém zaměstnání v Bratislavě. Policista mi s úsměvem vrátil doklad a sdělil mi: „Můžete jet. Máte statut pendlera, Bratislava je od hranic pouze 70 km.“ Vyrazil jsem směr Bratislava a na slovenské straně se věc opakovala. Evidentně jsem slovenskou policii pobavil. Dostal jsem otázku: „Nemáte teplotu?“ Já jsem odpověděl: „Teplý nejsem.“ Pokračoval jsem v cestě a přesně hodinu a půl jsem se proplétal mezi kamiony.
V Bratislavě jsem s naší vedoucí kanceláře paní Mgr. Elenou Hajasovou vydesinfikoval jak kancelář, tak bohoslužebné místo na Konventné 11. Podepsal jsem všechna povinná hlášení ministerstvu kultury, daňová přiznání pro diecézní radu, ale i pro náboženskou obec. Čekali jsme na 16. hodinu, kdy jsme měli mít poslední biblickou hodinu. Omluvilo se telefonicky šest lidí. Mezitím slovenská vláda vyhlásila zákaz jakéhokoliv církevního shromáždění, takže se biblická hodina nemohla konat. Odeslali jsme tedy 40 e-mailových informací příslušníkům naší církve a kancelář jsme zavřeli. Poslal jsem paní magistru domů a odebral se na Josefskou 8, kde dokončujeme modlitebnu a kanceláře církve. Musel jsem převzít budovu od firmy Interier Mont a rozloučil jsem se se šesti dělníky dané firmy, protože jde o firmu českou. Byla to škoda. Chybí nám již jen úklid a drobné dodělávky před kolaudací prostor. Majitel firmy mi sdělil, že jim již schází 14 pracovních dnů před dokončením. Uvědomil jsem si, že mnohé lidské plány jsou někdy malicherné proti pandemii.
Vyrazil jsem se smíšenými pocity do České republiky - domů. Na hranicích probíhalo opět to samé jako při ranním příjezdu. Až na vtipnou poznámku kontrolující policistky, která se mě zeptala: „Pane biskupe, vy asi budete mít zvýšenou teplotu díky svatozáři.“ Ujistil jsem ji, že svatozář nemám, protože v naší církvi nejsou svatí. Pět policistů se našemu rozhovoru srdečně zasmálo a propustili mě v pokoji. A tak již deset dní komunikuji se svěřeným stádečkem mailovou poštou z Újezdu u Brna. V mailové komunikaci včetně kázání mě informoval náš vikář Rastislav Mišura, že byl v přímém styku s nakaženým člověkem, a tak dostal čtrnáctidenní karanténu doma. Dopadlo to dobře. Dnes obdržel vyrozumění, že je vše v pořádku.
Co říct na závěr? Je to doba velice těžká. Je to však doba, kdy se jasně projeví lidé slušní a lidé, kteří ani v tuto chvíli nemyslí na nic jiného než na svůj vlastní zisk.
Jan Hradil - „pendler“
