Texty: Ex 32, 1. 7–14; 1Tim 1, 12–17; L 15, 1–10
Modlitby:
1/ Modleme se za mír na Ukrajině a na celém světě. Bože, je nám líto lidí, kteří válku nezpůsobili, a přece v ní umírají, jsou na útěku, začínají nový život v jiné zemi, jejímuž jazyku nerozumí, a zůstávají cizinci. Mnozí využívají situace nouze druhých ve svůj vlastní prospěch a jednají s příchozími jinak než s místními zaměstnanci. Modleme se za ochotu pomáhat, kde naše lidské síly stačí, za solidaritu s trpícími. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za setkání mladých CČSH v Brně. Kéž Duch Boží naplní duše účastníků, probudí v nich touhu po sdílení víry v situaci, kdy je přiznání k Bohu a církvi záležitostí malé skupinky osob a může být důvodem k posměchu a vyčlenění z kolektivu vrstevníků. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za sestru Volkmerovou! Statečná sestra v Kristu se odevzdala tobě, Pane, a smířila se se svým pozemským údělem i s bližními. Víme, že svůj život sami od sebe neprodloužíme ani o den, přesto se odvažujeme prosit, je-li to tvá vůle, Pane, abys zachoval sestru pro její rodinu a všechny blízké. Smiluj se, Hospodine!
4/ Prosme za uzdravení duše a těla syna naší sestry a za uzdravení jejího přítele, za odpuštění a smíření i naplnění Duchem svatým. Přimlouváme se za šťastnou volbu partnerky pro syna naší sestry v Kristu a za celou její rodinu, aby v ní zůstávala Boží láska. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Kdybychom dělali mezi našimi současníky anketu a ptali se jich na význam termínu „hřích“, možná bychom si vyslechli příběhy o tom, jak si někdo „zahřešil“, protože porušil dietní předpisy a přeci jen si dal večer něco dobrého k jídlu. Snad by jiný respondent zažertoval o tom, že je nějaká pálenka skutečně „pohříchu“ dobrá. Náboženská terminologie se z obecného povědomí vytratila a mnohdy jí nerozumějí ani členové církví.
Hřích je jedním z nejdůležitějších biblických pojmů, jehož obsah se prohluboval, když rostlo poznání o Boží svrchovanosti, svatosti i lásce a také o závaznosti smlouvy s Bohem. Vždycky byl hřích výrazem neposlušnosti vůči Bohu a znamenal překročení Boží normy (Ž 51, 6).
Příběh starozákonní knihy Exodus (Ex 32, 1. 7-14) vypráví o porušení smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem. Při letmém přečtení se může zdát, že tanec kolem zlatého býčka, kterého si Izraelci vyrobili ze svých náušnic, je obrazem „služby mamonu“. Ve skutečnosti událost ukazuje, jakých obětí jsou lidé schopni pro svou představu náboženství. Dlouho nepřítomného Mojžíše si chtějí nahradit dosažitelným bůžkem, modlou. Na počátku bylo přání zhotovit obraz, v němž by byla přítomna Boží síla: Udělej nám boha! Chtějí mít jistotu Boží přítomnosti, kterou dosud slovem dosvědčoval Mojžíš. Místo Hospodinovy blízkosti ale takto získal Izrael jen nemohoucí modlu! Áronova podivná taktika, jíž chtěl udržet Boží lid při Hospodinu za cenu ústupku, překročením přikázání, se ukáže jako mylná. Porušení Božího zákona se neslučuje s žádnou omluvou.
Hřích lidu dává poznat Boží hněv, ale zároveň také ochotu odpouštět a projevovat lásku k nehodnému stvoření. Ukáže se, že Bůh Izraele není neosobním principem, tvrdým osudem, ale živým Bohem, schopným slitování. Je připraven umožnit nový začátek. Připomenutí Boží smlouvy je jedinou šancí, kterou Mojžíš má. Proti nevěře lidu stojí Hospodinova věrnost. Mojžíš Hospodinu připomíná Abrahama, Izáka i Izraele (Jákoba), Boží služebníky, jimž slíbil, že rozmnoží jejich potomstvo. Může nyní Hospodin zapomenout na svůj slib? A Bůh se nechal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid, a nepřipustil posměch Egypťanů.
Také v evangeliích a dalších knihách Nového zákona se hříchem rozumí bloudění v myšlenkách i činech, provinění se ve zlém úmyslu až po vědomé odpadnutí od Boha. Zároveň ale právě evangelia, dobrá zpráva pro člověka, přinášejí zvěst o Mesiáši, Božím království a prominutí hříchů. Jan Křtitel začíná své vystoupení výzvou k pokání a hlásá možnost odpuštění. Sám Ježíš neúprosně vystupuje proti názorům zákoníků na hřích a ukazuje pravý smysl Zákona na Sinaji. Vysvětluje, že hřích nemá sídlo v těle, ale v srdci člověka. Zvláštní pozornost věnuje hříšníkům, jimž se zbožní farizeové raději vyhýbali. Dává tak poznat nekonečnost Boží lásky, která nezná žádné meze.
Tuto situaci zachycuje dnešní evangelium. (L 15, 1–10) Zákoníci reptají proti Ježíši, pohoršují se, že stoluje s hříšníky, a proviňuje se tak proti rabínské zásadě zakazující společenství stolu s nečistými osobami. Nazaretský mistr ospravedlňuje své chování odkazem na Boží smýšlení. Vypráví podobenství přibližující starostlivé úsilí majitele o znovunalezení ztracené ovce. Ježíš přitom vyzdvihne především radost z návratu zvířete, které už se zdálo být odepsané. Každý, kdo naslouchá Ježíšovu slovu, je vyzván, aby zaujal vlastní stanovisko. Počty ovcí v podobenství jsou symbolické. 99 klidně se pasoucích ovcí a 1 zatoulaná jasně ukazují zájem pastýře o každé jednotlivé zvíře v nesnázích. Ztracené ovci pastýř prokazuje takovou péči, jako by měl jen tuto jedinou. Je ochoten zbylých 99 na čas dokonce opustit, jen aby zachránil jednu ztracenou ovečku. Nejde přitom o projev nerozvážnosti pastýře, ale o výraz veliké lásky. Ztracenou ovci hledá pastýř tak dlouho, dokud ji nenalezne.
Veškerá únava hledání a vyčerpanost náhle mizí, když ji šťastný pastýř objeví. S pastýřskou láskou ji bere na ramena a odnáší domů. Něžný obraz připomíná Boží starostlivou péči, jak ji známe ze slov proroků. (Iz 40, 11; 49, 22) V duchu rčení o dvojnásobné radosti, pokud je sdílená s druhými, se také pastýř dělí o své štěstí s přáteli a sousedy. Sdílená radost v Ježíšově vyprávění zřejmě ukazuje k nebeské hostině.
Podobenství nevyprávěl Ježíš jen pro zpříjemnění dlouhé chvíle, ale chtěl jím své posluchače poučit, proto svá slova vysvětluje a místo o „nalezení“ mluví o „obrácení“. Hříšník není chycen proti své vůli jako zatoulané zvíře. Musí s návratem souhlasit a sám vyvinout určité úsilí, činit pokání. S radostí pastýře srovnává Ježíš Boží radost, se starostlivou péčí Boží láskyplnou náklonnost. Ježíš nezpochybňuje spravedlnost zákoníků a farizeů, ale odmítá jejich nemilosrdně tvrdý postoj k hříšníkům, jimž Bůh nabízí svou milost a raduje se z jejich obrácení.
Lhostejnost k vážnému přestupování norem daných Bohem se zdá být stejně zavrženíhodná jako tvrdost srdce odmítajícího Boží milosrdenství. Ježíš nezpochybnil závažnost přestoupení Božího zákona, ale ani nezavrhl hříšníky. Právě kvůli nim přišel na tento svět. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. (L5, 31)
Pane, prosíme tě, dej nám moudrost rozlišovat mezi hříchem, který máme odmítat, a chybujícím člověkem, jehož nás učíš milovat. Chraň nás před unáhlenými soudy a zákonickou tvrdostí srdce a povzbuzuj v nás ochotu naslouchat hledajícím a toužícím po uzdravení. Amen.
