Texty: Ez 37, 12-14; Řím 8, 8-11; J 11, 1-5. 17-27
Modlitby:
1/ Bože, prosíme za mír na Ukrajině. Vleklá válka, rozsévající smrt a zkázu, nebere konce. Soucítíme s trpícími, kteří jsou denně vystaveni nebezpečí a strádání v bojích nebo v provizorních úkrytech a nemají základní potraviny, dostatek vody a tepla, ale i s těmi, kdo uprchli a žijí tisíce kilometrů od svého původního domova v cizí zemi s jiným jazykem a odlišnou kulturou. Modlíme se, aby se tito lidé, kteří válku nevyvolali, mohli pokojně vrátit domů a žít běžným životem v mírových podmínkách. Smiluj se, Hospodine!
2/ Bože, prosíme za nemocné, kteří nesou těžký kříž své nemoci a mnohdy propadají pocitu marnosti a zbytečnosti, zdá se jim, že jsou druhým na obtíž. Modlíme se za dar zdraví a prosíme o duchovní útěchu a posilu. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za nezaměstnané, kteří jsou vystaveni těžké zkoušce, aby se nevzdávali a vytrvali ve svém úsilí najít práci. Prosíme za moudrost pro nás pro všechny a za vedení Ducha svatého, abychom dokázali být potřebným a hledajícím pomoc účinnou oporou v jejich nelehké situaci. Mnohdy, Pane, nevidíme řešení, stojíme na křižovatce a nevíme, jakou cestou se vydat. Probouzej v nás vždy znovu víru a obnovuj naši naději, že jakoukoliv temnotu může prostoupit světlo. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za děti z neúplných rodin, které jsou znevýhodněné ve srovnání s jinými dětmi, aby jim chybějící rodičovskou péči a lásku nahradili jiní lidé, které potkají ve svém životě. Prosíme za otevřenost pro tvoje vedení a volání, za odvahu překonat strach a pochybnosti a řídit se hlasem srdce. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Slavíme 5. postní neděli, které se v lidové tradici říká Smrtná nebo Smrtelná, protože právě dva týdny před Velikonocemi lidé symbolicky pohřbívali odcházející zimu a vítali přicházející jaro a léto. Morana, Mařena, Smrtka nebo Smrtholka jsou označení slaměné figuríny ozdobené vyfouklými vejci a šneččími ulitami, symboly smrti, kterou mládež vynášela o 5. postní neděli za ves a tam ji topila nebo pálila. Spolu se Smrtkou odcházela zima i nejrůznější nemoci, starosti a těžkosti. Do vsi se pak chlapci a děvčata vraceli s ozdobeným stromkem, létem nebo také lítem, aby demonstrovali příchod teplého období a nového života. Rituály se odehrávaly v radostné atmosféře a doprovázel je zpěv. Ve venkovských oblastech se tento zvyk vynášení Smrtky udržuje dodnes.
O vítězství života nad smrtí promlouvá také příběh o vzkříšení Lazara z Janova evangelia. Přináší svědectví o posledním ze zázraků, které Ježíš učinil na své cestě do Jeruzaléma. Řada jeho předchozích znamení jím vrcholí a zároveň tato událost naznačuje další vývoj, předznamenává Ježíšovu smrt.
Vzkříšením Lazara příběh vrcholí, ale líčení zázraku je až nápadně stručné. Daleko větší pozornost věnuje evangelista rozhovorům, které se odehrávají cestou k hrobu. Ve všech Ježíš naráží na neporozumění lidí kolem něj. Shodně se domnívají, že měl přijít dřív. Vzkříšení Lazara je předobrazem vzkříšení jako naděje člověka i zdůrazněním, že tato naděje spočívá ve spojení údělu člověka s Ježíšovým příběhem.
Lazar znamená „Bůh pomáhá“ a význam toho jména je jistě symbolický. Postava se v Novém zákoně objevuje už jen jednou v podobenství Lukášova evangelia (L16, 19-31). O Lazarovi dále víme, že patřil k Ježíšovým přátelům a žil se svými sestrami Martou a Marií v Betánii nedaleko Jeruzaléma. Marie je představena jako významná osoba, zatímco Marta jako její sestra, i když ve vyprávění příběhu zůstává Marie ve stínu Marty. Marta vychází Ježíši vstříc jako první a nazaretský mistr s ní vede klíčový rozhovor. Na podnět Marty se Marie vydá za Ježíšem a je to opět Marta, kdo Ježíše upozorní, že je to již čtvrtý den od Lazarova skonu, takže existuje důvodná obava, že se tělo již rozkládá.
Na začátku příběhu volají sestry Ježíše k nemocnému a připomínají vztah lásky, který jejich bratra s Ježíšem spojuje. Také Marii a její sestru Martu Ježíš velmi miloval. Ježíšova reakce na vzkaz sester je překvapivá. Prohlašuje, že nemoc není k smrti, a tak vzbuzuje naději, že se Lazar brzy zase uzdraví, proto není kam spěchat. Jak se ale záhy ukáže, Ježíš nemluví o tom, že se Lazar uzdraví, ale že bude ze smrti vysvobozen. Jeho slova se netýkají přítelovy nemoci, ale Ježíšovy či Boží moci. Odkaz k Boží slávě a oslavení Syna jde ještě dál. Nejde ani tak o Lazara jako spíše o Ježíše, jehož oslavení Lazarova smrt a vzkříšení předznamenávají.
Do Betánie Ježíš přichází až čtyři dny po Lazarově smrti. Na rozdíl od příběhu o sestrách Marii a Martě z Lukášova evangelia, kde Marta vyniká jako pečující hostitelka, není tato sestra u Jana přehnaně pozorná na úkor naslouchání Božímu slovu. Naopak je to Marta, kdo s Ježíšem vede rozhovor a vyznává svou víru.
Když se Marta s Ježíšem setká, oslovuje ho Pane a obě části její promluvy jsou vyznáním. Nejprve přiznává Ježíši mimořádnou moc, která je ovšem zastíněna výčitkou, že mohl přijít dříve a její bratr nemusel zemřít: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ (21) V druhé části své promluvy Marta vyznává, že navzdory tomu, co se stalo, neztratila v Ježíše důvěru: „Ale i tak vím, že začkoliv požádáš Boha, Bůh ti dá.“ (22)
Rozhovor Marty s Ježíšem rozkrývá smysl celého vyprávění. Na jedné straně je zřejmé, že lidé kolem něj, včetně Marty, spoléhají spíše na jeho zázračné schopnosti ochránit člověka, než aby si spojovali jeho uzdravující zásah s jeho skutečným posláním navracet život, ale na druhou stranu je Martina otevřenost ve vyznání významná. Marta v rozhovoru nakonec vyznává víru, kterou věřil i evangelista Jan a čtenáři jeho evangelia i další generace křesťanů, víru v Ježíše jako Božího Mesiáše: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ (27)
Marta tak odpovídá na Ježíšovo vyznání: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (25-26) Ježíš jednak přináší naději na nový život na konci časů, život navzdory smrti a po smrti, ale nabízí víc. Dává tuto naději už pro přítomný život člověka: Kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Jistě tak nepopírá biologickou smrtelnost, ale mluví o smrti jako o poslední, definitivní skutečnosti.
Marta svým vyznáním víry v Ježíše jako Božího Mesiáše pronáší stejná slova jako apoštol Petr v Matoušově evangeliu (Mt 16, 13-20) a v závěru Janova evangelia Tomáš (J 20, 28).
Pane Ježíši, víme, že jsi náš přítel. Často se podobáme přátelům z Betánie, kteří podléhají pochybnostem, když se nedostavuje řešení, které si přejeme. Prosíme, probouzej v našich srdcích víru, že nás nepřestáváš milovat, navzdory tomu, že na nás doléhají časné starosti a kříž nemocí a trápení se zdá být někdy neúnosně těžký. Prosíme tě, silou své lásky překonávej naši malověrnost, abychom věřili, že s vírou v tebe jsme přijali život, který nezruší ani naše smrt. Amen.
