Kázání Dr. Heleny Smolové k neděli 2. 4. 2023 - Květné neděli.
Texty: Iz 50, 4-7; Fp 2, 5-11; Mt 21, 1-11
Modlitby:
1/ Bože, vstupujeme do Svatého týdne, v němž při liturgii znovu prožijeme tajemství smrti a zmrtvýchvstání našeho Pána. Prosíme, aby naše příprava na Velikonoce byla naplněna v setkání se vzkříšeným Pánem, dárcem života a vítězem nad hříchem a smrtí. Vše, co nám brání, Pane, abychom se radovali z tvého vítězství, proměň svou milostí! Smiluj se, Hospodine!
2/ Prosme za mír na Ukrajině a na celém světě! Kéž oslava Velikonoc přinese novou naději zdeptaným a trpícím, padajícím pod tíhou svých křížů a vyhlížejícím pomoc. Ať slovo evangelia prostoupí temnotu životů bojujících Ukrajinců i uprchlíků, žijících tisíce kilometrů od svého původního domova. Smiluj se, Pane, nad těmi, kdo trpí, nad vdovami a sirotky, nad lidmi, kteří marně vyhlížejí příchod svých blízkých, o nichž nikdo nemá zprávy. Tobě, Pane, odevzdáváme všechny své starosti a bolesti, svou beznaděj, úzkost a smutek a čekáme na tvůj příchod. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za lidi bez domova, za nezaměstnané, nemocné, opuštěné, za lidi závislé na návykových látkách a alkoholu, za lidi žijící v toxických vztazích. Modleme se za postižené pýchou a nemocné vlastní důležitostí, mysleme na zaslepené touhou po moci a majetku, aby byli uzdraveni. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Vstupujeme do Svatého týdne a jako předehra se před námi otevírá scenérie příštích dnů. Květná neděle je nazývána Dominica in palmis de passione Domini. Radost a jásot, zastoupené palmovými ratolestmi, provází připomínka Ježíšova utrpení podle některého ze synoptických evangelií. Na Velký pátek se tradičně budou číst pašije podle Jana. Věřící o této neděli přinášejí zelené ratolesti do chrámu, aby si tak připomněli Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Liturgickou barvou této neděle je červená, barva krve a barva mučedníků, naznačující blížící se utrpení Páně.
Ze zprávy poutnice Etherie se dozvídáme, že se počátkem 5. st. v Jeruzalémě shromažďovali křesťané za časného odpoledne na Olivové hoře k rozšířené bohoslužbě slova a po ní šli průvodem do města Jeruzaléma s palmovými či olivovými ratolestmi v rukou. Tento obřad se postupně rozšířil i do dalších církví na Východě a později i na Západě.
V nejstarších řeckých a latinských textech měly palmové ratolesti symbolický význam jako znamení života a naděje. Mezi lidmi rozšířená víra jim ale připisovala přímo magický účinek, takže se jimi chránila pole před neúrodou, chlévy před nemocí a domy před neštěstím. Stejně tak jim v lidové tradici rozuměly i křesťanské národy. Větvičky byly navíc požehnány při bohoslužbě, což ještě stupňovalo představu o jejich nadpřirozené ochranné moci. Oficiální církev magické chápání ratolestí nepodporovala, zdůrazňovala žehnání jako přímluvu za Boží pomoc v nejrůznějších situacích života.
Předobrazem Krista, trpícího Služebníka, odevzdaného do Boží vůle, odhodlaného nést kříž svého života do posledního vydechnutí, je Izaiášův služebník. V 1. čtení této neděle služebník přijímá slovo od Hospodina, pro něž mu Bůh otvírá uši vždy znovu každé ráno. Podobá se tak modlitebníkům z žalmů, naslouchajícím zrána Hospodinovu hlasu. Jako učedník je skutečně služebníkem slova, nikoliv jeho majitelem. Naráží na nepochopení a odpor, ale neuhýbá z nastoupené cesty. Nastavuje „záda a líce“, vydává sebe sama.
Jde přitom po Boží cestě, stojí při něm Hospodin. Ačkoliv je lidsky ponižován, nemůže být před Bohem potupen. Je připraven podstoupit dokonce soudní jednání, aby obhájil svou čest. Jeho odpůrci pocházeli z jeho vlastního lidu a Boží vůli si vykládali po svém. Jejich úsilí bylo proto od počátku určeno k nezdaru. Také o Slovu, které se stalo tělem, napsal Jan v úvodu svého evangelia: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (J 1, 11)
Rovněž hymnus z listu Filipským se dotýká tajemství Božího Syna, který „ač byl roven Bohu, přece na své rovnosti nelpěl a sám sebe zmařil“ (Fp 2, 5, 6-7). Z perspektivy obce, která zažila Velikonoce, oslavuje Božího služebníka Ježíše, jehož vjezd do svatého města a počátek ponížení i vítězství dnešní svátek připomíná.
Ježíš přichází do Jeruzaléma obklopen davy. Lidé kolem něj s napětím očekávají další vývoj událostí. Na rozdíl od učedníků Páně ale neslyšeli předpovědi o utrpení. Ježíšův vjezd je královský, ale odehrává se v poněkud nekrálovském provedení. Pán se přibližuje po cestě spojované s králem Davidem i s prorokem Zachariášem, podle něhož má od Olivové hory přijít nejen zaslibovaný král, nýbrž i sám Hospodin a jeho království. Evangelista vypráví příběh tak, že vzniká dojem, jako by se vše odehrávalo podle předem daného scénáře. Instrukce a důkladné přípravy vzbuzují pocit, že jde o velkou událost, byť se týkají obstarávání osla. Jeho nalezení je důležité, aby se naplnilo prorocké zaslíbení. Učedníci si poradili s úkolem a Ježíš vjíždí do Jeruzalém na oslu oslavován zástupy. Jeho vjezd jako by zrcadlil soudobé poměry a jejich krále, ale zároveň naznačuje, že přijíždí skutečný král, ovšem bez vojska a zbraní a hlásá pokoru a nenásilí jako svůj program. V očích Římanů je tu jakýsi poutník z Galileje přijíždějící na oslu, jehož příchod oslavují ti, kdo přišli na svátky do Jeruzaléma. Vlastně se nic tak moc zvláštního neděje. Mezi lidmi v Jeruzalémě ale způsobil Ježíšův příjezd rozruch. Přestože se odehrál v atmosféře nenásilí a pokoje, nezůstal skrytý. Ježíš nepřišel tajně, ale zcela veřejně, takže si od počátku zajistil pozornost.
S Kristem na oslátku dnešní liturgií vstupujeme do Svatého týdne. Přinášíme ratolesti k oltáři a připomínáme tak jeho slavný vjezd. Místo koberců a plášťů můžeme Spasiteli prostřít svá srdce, abychom do nich přijali jeho slovo, i když dobře víme, že ho nikdy nemůžeme rozumem proniknout a obsáhnout a ani nejsme hodni ho přijmout. Bůh se přesto k nám nehodným sklání ve své lásce a chce nás znovu i o letošních Velikonocích ujistit o tom, že náš život není ztracený, žijeme-li ho ve spojení s ním. On je velikonoční vítěz nad smrtí a hříchem, nabízí zdeptaným propuštění na svobodu a nasycení hladovým. Pro nás se stal poníženým, abychom s ním měli účast na Boží slávě.
Dnešní svátek nám bolestně připomíná naši vlastní povahu a odhaluje naši slabost. Jak málo stačí, abychom z jásotu přešli k zlořečení. Radostné Hosana Davidovu Synu se snadno změní v odmítnutí ze zklamání, hněvu, z bolesti srdce nebo ze strachu, abychom nemuseli obětovat něco ze svého pohodlí a změnit zavedený způsob života.
Pane, nauč nás trpělivosti, s níž Maria stála u paty kříže a nepřestávala doufat, že temnota Velkého pátku, naprostá beznaděj, bude vystřídána tvým vítězstvím. Obnov v nás víru, že tvůj plán s námi je dílem lásky, i když se nám zdá, že vše míří proti naší touze po štěstí. Dej, ať se s důvěrou a ve spojení s tebou odevzdáváme do vůle Otce jako jeho děti s jistotou, že poslední slovo nebude mít smrt, ale život, vykoupený jeho láskou. Amen.
