Kázání a modlitby sestry Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech k Velkému pátku – Památce umučení Páně - 15. dubna 2022.
Sestry a bratři!
Je Velký pátek, kdy si církev připomíná Pánovo utrpení s jistotou, že Kristův kříž není vítězstvím temnot, ale porážkou smrti. Janovo evangelium tento pohled víry probouzí, když představuje Ježíše jako krále, který si jasně uvědomuje, co se děje, má situaci pevně pod kontrolou a do nejmenších detailů určuje sled událostí. Ježíšova hodina, která právě nastala, je hodinou utrpení a slávy. Nenávist tohoto světa odsuzuje Ježíše k smrti na kříži, ale Bůh skrze něj zjevuje svou nekonečnou lásku. V tom spočívá sláva této hodiny.
Pašije začínají a končí v zahradě – je to odkaz na ráj. Kristus na sebe vzal hřích prvního Adama a vykoupil jej. Evangelista Jan se příliš nezastavuje u Ježíšova utrpení, ale zdůrazňuje Ježíšovu svrchovanost. Těm, kdo ho přišli zatknout, se představuje slovy: „Já jsem to“ a oni před ním padají na zem. Nemusí být ani označen Jidášovým polibkem, sám jde vstříc skupině římských vojáků a soudních služebníků. Před navenek bezmocným ustupují ti, kdo mají moc. Se stejnou jistotou vystupuje na obranu učedníků a dokazuje, že je skutečně dobrým pastýřem, který položí svůj život, aby zachránil své ovce.
Předběžný výslech probíhá u velekněze Annáše a je orámován zprávou o Petrově zapření. Zatímco Ježíš stojí beze strachu před žalobci, jeho učedník ho zapírá ze strachu před lidmi.
V procesu před Pilátem dosahuje Ježíšův spor se světem svého veřejného vyjádření a dramatického vrcholu. V Janově podání není Pilát pouze výkonným orgánem židovských úřadů jako u ostatních evangelistů, ale je soudní instancí, na jejímž rozhodnutí závisí výsledek procesu s Ježíšem. Zároveň ale evangelista ukazuje i hranice jeho moci. Ani židovské úřady, ani Pilát nejsou svobodní a neustále působí ve vzájemné vynucené závislosti. Židé chtějí Ježíše za každou cenu zničit, Pilát ho chce osvobodit. Tento jeho úmysl neplyne z touhy po spravedlnosti, ale ze škodolibého záměru Židy ponížit. Ježíš se zdá být pouhým nástrojem vyřizování účtů mezi Židy a Pilátem jako zástupcem římské okupační moci, ale ve skutečnosti je on tím, kdo se nedá vyvést z míry a má vše ve svých rukou. Jako by si žalobci a soudcové vyměnili role s obžalovaným a souzeným Ježíšem. Ježíš zůstává svědkem pravdy, i když mlčí. Jeho postoj vychází z jeho odevzdanosti do Boží vůle. Aniž o tom jednotlivé strany procesu tuší, jsou nedobrovolnými nástroji jejího naplňování.
V sedmi dramatických scénách nechává Jan vystupovat jednotlivé aktéry dění. Pilát neustále nervózně přechází od Ježíše k Židům a zpět. 3 x prohlásí Ježíše za nevinného, ale nakonec musí ustoupit tvrdošíjnému požadavku Židů, aby neohrozil svou vlastní kariéru římského místodržícího.
Židé sice dosahují svého, ale platí za to zradou vlastního nábožensko-politického přesvědčení, když prohlašují za svého pána římského císaře.
Pokrytectví žalobců se ukazuje už na začátku vyjednávání s Pilátem. Ti, kteří se falešným nařčením z politické rebelie snaží poslat na smrt pravého velikonočního beránka, zůstávají venku před palácem, aby se neposkvrnili kontaktem s pohanem, když se chystají slavit paschu. Jejich úmysl zbavit se Ježíše je zřejmý. Potřebují Římany, protože v té době neměli právo vykonat rozsudek smrti. Toto právo si vyhradili okupační úřady.
V rozhovoru s Ježíšem se Pilát dotazuje na jeho královskou hodnost. S Ježíšem nemůže najít společnou řeč, protože Ježíšovo království neodpovídá běžným představám pohanského úředníka. Ježíš neusiluje o území a moc nad lidmi, jeho království není z tohoto světa. Smyslem a cílem jeho života je vydat svědectví pravdě tím, že zjeví Boží moc ve světě jako moc slitovné lásky. Jde mu ale také o proměnu tohoto světa tímto duchem milosrdné lásky. Něco takového místodržící nemůže pochopit. „Co je pravda?“ ptá se Pilát jako někdo, kdo se tímto tématem vážně zabývá. Jeho otázka odhaluje hluboké neporozumění mezi ním a Ježíšem.
Ježíš řekl vše, není potřeba, aby cokoliv doplňoval. Od této chvíle proto mlčí.
Pilát považuje Ježíše za neškodného blázna a tak v další scéně nabízí Židům možnost amnestie pro vězně u příležitosti velikonočních svátků. Oni se ale rozhodují pro jiného trestance – Barabáše. I když je Pilát přesvědčen o Ježíšově nevině, už nemůže ustoupit.
Po neúspěšném pokusu osvobodit Ježíše právní cestou se Pilát rozhodne zapůsobit na city žalobců a nechá „židovského krále“ zbičovat. Předvede jim jeho zmučené tělo i s trnovou korunou na hlavě a s purpurovým pláštěm. Jeho pokus ale ani tentokrát nevyšel. Dav před palácem se rozzuří a místo provolávání slávy králi běsní a dovolává se jeho ukřižování. Svým zdůvodněním Židé odhalují své skutečné motivy touhy po pomstě: vydával se za Syna Božího. Politická obžaloba posloužila jen jako záminka.
Pilát chce veškerou zodpovědnost za Ježíšovu smrt přenést na Židy, ale zároveň místodržící velmi dobře ví, že bez jeho souhlasu obžalovaný ukřižován nebude, proto ani on není bez viny. Proti svému přesvědčení a vlastnímu smyslu pro spravedlnost nakonec nechává Pilát Ježíše ukřižovat. Větší díl viny ale podle Ježíše připadá žalobcům. Pro případ, že by snad Pilát ještě váhal s Ježíšovým odsouzením, jsou Židé připraveni svědčit proti němu u samotného císaře a zpochybnit tak jeho dobrou pověst. Něco takového si římský prefekt nemůže dovolit! Politická kariéra má rozhodně přednost!
Evangelista poznamenává, že k Ježíšovu odsouzení došlo v den přípravy na Velikonoce, o šesté hodině, tedy v poledne. Ve stejný čas se na chrámovém nádvoří připravovali beránci na slavení židovského svátku.
Ježíš umírá s vědomím, že splnil svůj úkol a že se skrze smrt vrací do slávy, kterou má u Otce. Kříž se stává trůnem, na který je Boží vyslanec a Syn člověka vyvýšen. Jako celé utrpení i umírání prožívá Ježíš v naprosté svobodě. I v posledním okamžiku svého života nepřestává být pánem dění. Své dílo může předat Otci: Dokonáno jest. Dokončil, k čemu ho Otec na svět poslal, splnil, co mu přikázal. Nakonec může i svého ducha odevzdat Otci.
Kriste, když jsi rozepjal své ruce na kříži, naplnil jsi celý svět láskou Boha Otce. Nechal ses přibít na kříž, abys všem lidem nabídl odpuštění, z tvého probodeného boku plynou proudy života. Kriste, dej, ať máme účast na tvém utrpení a smrti, abychom s tebou mohli dojít k slávě vzkříšení. Amen.
