b_270_270_16777215_00_images_22_Vzkříšení.jpg

Kázání a modlitby sestry Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech k Božímu Hodu Velikonočnímu - 17. dubna 2022.

Texty: Sk 10, 34 – 43; 1 K 15, 19 – 26; J 20, 1 – 18

Modlitby:

1/ Bože, prožíváme radost z tvého vítězství nad hříchem a smrtí. Prosíme tě, aby nás velikonoční zvěst povzbudila v naší službě, pozvedla naši klesající mysl a umdlévajícího ducha, abychom s novou silou toužili předávat evangelium také v této době, kdy na nás doléhá temnota usilující udusit a umlčet všechno živé.

Prosíme tě, Pane, za pokoj pro celý svět, zvláště myslíme na Ukrajinu a její obyvatele. Kéž utichnou zbraně a spálená země se znovu stane místem pro život!

Myslíme na lidi, kteří opustili své domovy a utíkají před hrozícím nebezpečím. Jsou vydáni do rukou těch, s nimiž se setkávají. Vnímáme jejich křehkost a zranitelnost. Prosíme tě, Pane, abychom v této zkoušce obstáli a poskytli potřebným pomoc, odpovídající jejich lidské důstojnosti. Smiluj se, Hospodine!

2/ Bože, prosíme tě za všechny, kdo o Velikonocích přijali křest a byli začleněni do církve. Kéž v ní naleznou duchovní domov a nedají se zlomit přicházejícími zkouškami. Modlíme se za víru nově pokřtěných i nás ostatních, kdo jsme byli pokřtěni před lety nebo mnoha desetiletími. Prosíme tě, abychom si navzájem nebyli překážkou v cestě za tebou, ale pomocí a podporou. Smiluj se, Hospodine!

3/ Pane Ježíši Kriste, když jsi umíral na kříži, odevzdal jsi svého ducha Otci. Nyní toužíš tímto duchem proměnit svět. Modlíme se za vnitřní proměnu každého z nás, našich společenství i církví. Chceme být věrohodnými svědky o tvém zmrtvýchvstání, o tvé životodárné přítomnosti, o radosti z bytí, kterou toužíš probudit v srdci každého člověka. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Kristus vstal z mrtvých! Aleluja! Vpravdě vstal z mrtvých! Aleluja! Tímto radostných zvoláním oslavili věřící Kristovo zmrtvýchvstání už při noční bohoslužbě, která svou zvěstí patří k velikonoční neděli. Mlčení Bílé soboty se proměnilo ve zpěv a jásot, temnou fialovou vystřídala zářivě bílá liturgická barva, zvony se při noční bohoslužbě a také dnes ráno opět rozezněly. Paschální svíce u oltáře je symbolem Kristova zmrtvýchvstání. V celém příštím roce si od jejího světla budou zažehávat své křestní svíčky nově pokřtění a její světlo bude doprovázet také ty, kteří opouštějí tento svět a odcházejí k Otci. Kristovo zmrtvýchvstání dává smysl veškerému našemu úsilí o dobro a pravdu, naší námaze i bolesti, přináší světlo do temnot a pochybností a pozvedá nás k nové naději!

Prvního dne po sobotě, tedy v neděli ráno, ještě za tmy, přichází jedna z učednic Páně, Marie Magdalská, k Ježíšovu hrobu a zjišťuje, že je prázdný. Takto začíná vyprávět svůj příběh o setkání vzkříšeného Krista s Marií z Magdaly evangelista Jan. V pátek, v předvečer velikého židovského svátku uložili do hrobu Ježíšovo tělo. Nevíme nic o tom, co Marii k místu Ježíšova odpočinku přivedlo? Aniž by Marie do hrobu nahlédla, to učinila až později, usoudila zřejmě na základě otevření hrobu, že Ježíšovo tělo někdo odnesl. Takové vysvětlení se zdálo být jediné možné! Zlou novinu rychle běží předat učedníkům: Šimonu Petrovi a ještě druhému, jehož tradice spojila s evangelistou Janem. Do vyprávění o Marii z Magdaly vstupuje příběh učedníků. Svým během k hrobu dávají i oni dva najevo veliké rozrušení. Jejich cesta k hrobu je líčena jako běh o závod, který zřejmě naznačuje jisté pronikání do tajemství vzkříšení a snad také soupeření mezi oběma učedníky. V tomto závodu dvakrát vítězí ten druhý učedník: je u hrobu první (4) a uvěří (8), jakmile do hrobu nahlédne, zatímco o Petrově víře zde není žádná zmínka. Ačkoliv milovaný učedník vidí totéž co Petr, dívá se jinak. (podobně J 21, 7) Láska má ve víře přednost před úřadem nebo funkcí.

Po vstupu do hrobu viděli oba učedníci plátna. Evangelista doplňuje, že kromě nich spatřil Petr a po něm zřejmě i druhý učedník také šátek, kterým byla původně ovinuta Ježíšova hlava. Podrobně je vysvětleno, že neležel mezi plátny, ale byl svinut na jiném místě. Tento pořádek zřejmě potvrzuje, že Mariina domněnka nebyla pravdivá. Zloději by se sotva namáhali se skládáním roušky! Navíc je nápadný rozdíl mezí Lazarem, který na Ježíšovo zavolání vyšel z hrobu i s plátny, zatímco v Ježíšově hrobu látky zůstaly, když tělo zmizelo.

Vírou učedníka je nepochybně víra ve vzkříšení Páně. Ukazuje se, že podle Jana spočívá víra ve správné interpretaci znamení. Milovaný učedník k ní dospěl bez Písma. Víra z něj tedy není odvozena, ale jejím základem je vzkříšení.

Po odchodu obou učedníků domů se vyprávění vrací k Marii Magdalské, která najednou také stojí venku u hrobu, aniž bychom se dozvěděli, jak a kdy se tam znovu dostala. Na rozdíl od učedníků stojí Marie venku a pláče, jak je zdůrazněno dokonce vícekrát (v. 11, 13, 15). Ačkoliv jeden z učedníků již předtím dospěl k víře, Marie stále považuje Ježíše za mrtvého a drží se svého původního vysvětlení, proč je hrob prázdný.

Stejně jako milovaný učedník i Marie nahlédne do hrobu, ale otevře se jí jiný výhled. Spatří dva anděly v bílém rouchu, sedící v místech, kde předtím leželo Ježíšovo tělo: u hlavy a u nohou. Tito poslové nevysloví žádné tajemství, pouze umožní, aby Marie znovu promluvila o své bolesti.

V rozhovoru s nimi Marie dál nepokračuje. Obrací se, snad v tušení, že někdo stojí za ní, a začíná dialog s Ježíšem, kterého zpočátku nepoznává.

Podobně jako předtím andělé, také neznámý se Marie ptá po příčině jejího smutku. Marie považuje Ježíše za zahradníka, což ukazuje, že jeho vzhled nebyl nijak nápadný a potvrzuje se, že se děj odehrává v zahradě, kam Ježíšovo tělo uložili.

Obrat v rozhovoru způsobí oslovení Marie jejím jménem. Nešťastná Marie najednou pochopila, že před ní stojí milovaný Mistr. K poznání Vzkříšeného nevedlo to, co Marie viděla, ale to, co slyšela: „Marie.“ Rozhodující bylo, když ji Ježíš oslovil jménem. Jako dobrý pastýř Ježíš oslovuje Marii jejím vlastním jménem (srv. J 10, 3) a ona ho poznává po hlase (srv. J 10, 4, 14, 27).

Na Mariino oslovení Ježíš reaguje poněkud překvapivým zákazem: „Nedotýkej se mne ...“.(17) Marii tak upozorňuje, že jeho cesta není u konce, cílem vzkříšení není návrat na zem, ale vystoupení k Otci. Místo toho, aby se Vzkříšeným jednala, jako by se vrátil k ní, má říci o Ježíšově návratu k Otci učedníkům. Marie se podle Jana stává první svědkyní Vzkříšeného. (18)

Ježíš tu nemluví o učednících, ale o svých bratřích, když říká, že „vystupuje k Otci svému a Otci vašemu a k Bohu svému a k Bohu vašemu“. Naplňuje se tak slovo, které zaznělo v Prologu evangelia: Ježíš uděluje privilegium nazývat se Božími dětmi těm, kdo v něj uvěřili. (srv. J 1, 12) Sestry a bratři, dnešní evangelium zvěstuje, že původce života není třeba hledat mezi mrtvými. S Ježíšem se nesetkáváme na stránkách dějepisu nebo ve slovech těch, kdo o něm mluví jako o učiteli moudrosti. Ježíš, který přemohl pouta smrti, nám jde vstříc a setkává se s námi během našeho pozemského života jako poutník, žebrák nebo zahradník … Ten, kterého není možné obsáhnout, se nám dává poznat ve své církvi, kterou pověřil nést zvěst o svém zmrtvýchvstání do všech částí světa. Místo a způsob setkání mohou být v jednotlivých případech odlišné, výsledek je ale stejný:

Způsobuje proměnu člověka, otevírá ho novému životu, nové naději. Amen.

Způsobuje proměnu člověka, otevírá ho novému životu, nové naději. Amen.