Kázání a modlitby sestry Dr. Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech k Zelenému čtvrtku – Svátku poslední večeře Páně.
Texty: Ex 12, 1–4. 11–14; 1 K 11, 23–26; L 22, 14–20
Modlitby:
1/ Bože, prosíme tě za válkou ničenou Ukrajinu, za její muže, ženy a děti, kteří jsou vyháněni z domovů, mučeni a zabíjeni ruskou okupační armádou. Jejich smutné osudy vzbuzují lítost i hněv.
Na lidských tvářích sevřených bolestí i na tělech podél cest vidíme, Pane, tvůj pašiový příběh,tvé tělo, zkrvavené bičováním, zbavené důstojnosti a nakonec zabité. Tvoje cesta neskončila na dřevě kříže, ani ve skalním hrobě, ale směřovala do Boží slávy. Prosíme tě, Bože, za všechny oběti bojů na Ukrajině, aby byly smířeny s Tebou a směly se těšit z tvé blízkosti. Modlíme se za lidi na útěku, aby našli místo odpočinku a přijetí po mnoha dnech strávených ve vlacích, autobusech a v provizorních přístřeších. Kéž se jim země azylu stane druhým domovem, v němž budou moct začít nový život. K tobě, Bože, voláme!
2/ Pane, modlíme se za lidi na životních křižovatkách, kteří uvažují o své další cestě. Myslíme na ty, kdo nemají práci, jimž se rozpadlo manželství, ztratili blízkou osobu nebo se dozvěděli o vážné nemoci. Pamatujeme na lidi ve složité finanční situaci, kteří nevidí východisko.
Děkujeme za každého, v němž probouzíš lásku k bližnímu a zveš ho ke službě. Ty jsi nám dal, Pane příklad, když jsi přijal úděl služebníka. Kéž vidíme Tebe, tichého a pokorného, a přijímáme životní výzvy s odvahou a důvěrou v tvou pomoc. Smiluj se, Hospodine!
3/ Čtvrtek Svatého týdne je dnem, kdy si připomínáme dar služebného kněžství. Děkujeme ti, Pane, za kněze, které zveš ke službě slovem i svátostí. Prosíme tě, povolávej si nové služebníky také pro tuto církev, která se stala naším duchovním domovem.
Dej pocítit unaveným učedníkům svou blízkost právě ve dnech svatého třídenní. Kéž žijí z oběti tvé lásky a pastýřsky pečují o svěřenou obec.
Děkujeme také za dar Večeře Páně, která je zdrojem našeho vnitřního života. Prosíme tě, abychom ji slavili vždy vděčně a radostně jako předobraz tvé hostiny v nebeském království. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Prožíváme čtvrtek Svatého týdne, vstupujeme do slavení velikonočního třídenní, vrcholných událostí Kristova života. Podle židovsko-antické tradice začíná den se setměním předešlého dne, takže není nic neobvyklého, když se čtvrteční liturgie počítá k prvnímu dni velikonočních svátků, tedy k Velkému pátku. Ježíšova Poslední večeře s učedníky přímo odkazuje k jeho blížícímu se utrpení na Golgotě.
V lidové tradici je Zelený čtvrtek dnem, kdy se připravují zelené pokrmy z čerstvých bylin, ale název svátku zřejmě se zelenou barvou přímo nesouvisí. Pravděpodobně vznikl nesprávným výkladem starého německého výrazu označujícího pláč. Snad tato okolnost souvisí s dávným zvykem přijímat kajícníky po vykonaném pokání zpět do církve.
Ústředním tématem svátku je připomínka Ježíšovy poslední večeře s učedníky a ustanovení eucharistie, jedné ze svátostí církve. Ježíšova poslední večeře, jak ji přibližuje list apoštola Pavla (1K 11) a evangelia podle Marka, Matouše a Lukáše a v náznaku také Jan byla pravděpodobně židovskou velikonoční, tedy pesachovou, hostinou, sederovou večeří, kterou židé dodnes slaví na památku vysvobození Božího lidu z egyptského otroctví.
Základem této slavnosti je hod beránka, líčený v dnešním vstupním čtení. (Ex 12) V něm se spojil starý pastevecký a rolnický rituál v jediný obřad, který se měl provádět každý rok.
Už nešlo o magický úkon, zajišťující ochranu obydlí a stád, ale o tradici připomínající Hospodinův skutek lásky – vyvedení z egyptského otroctví, ze země záhuby a smrti. Prvky spojené s představami starých kočovníků dostávají nový význam. Navždy se bude oslavovat Hospodinovo vítězství nad Egypťany v této starozákonní „svátosti“, odkazující na Hospodinovu vysvoboditelskou moc.
Poslední večeře Páně je zaznamenána na čtyřech místech v Novém zákoně. Zřejmě tu máme dvě různé tradice (z Antiochie a z Jeruzaléma) a nedá se určit, která lépe vystihuje Ježíšova slova pronesená navíc aramejsky, nikoliv řecky. Navzdory tomu není pochyb, že se všechny texty snaží zachytit událost onoho večera s potřebným výkladem.
Zmínka o „hodině“, která nastala, hned v úvodu vyprávění, odkazuje k Ježíšovu utrpení. Pojmenováním apoštolů jako Ježíšových spolustolovníků je podpořena věrohodnost zprávy. Ježíš mluví o hodu beránka, tedy o židovské pesachové hostině, a tak odkazuje k historické události vyvedení z Egypta, zároveň dává naději na konečné vysvobození vzhledem k přicházející hodině svého utrpení. Tato pascha je poslední, kterou s učedníky slaví. Jeho přání mít je při sobě je nerozlučně připojuje k tajemství jeho života a smrti.
Slova o tom, že „již nebude pít z plodu révy“ naznačují, že se blíží konec společenství stolu s apoštoly a přichází smrt. Další hostina už bude hodem Božího království, které je rovněž přislíbeno apoštolům. (29–30)
Ježíšova velikonoční večeře s učedníky je zvláštní tím, že při ní nazaretský Mistr ustanovuje eucharistii. Už se nebude připomínat pouze vysvobození z egyptského otroctví, ale také Ježíšova smrt, která přinesla spásu. Na místě velikonočního beránka je nyní sám Kristus.
Ježíšův závěrečný příkaz obsahuje dva pokyny: nařízení o opakování a připomínání. Jde přitom právě o Ježíšova slova a činy při poslední večeři: žehnání, lámání a rozdávání chleba stejně jako žehnání a podávání kalicha včetně obou vysvětlujících slov, jimiž Ježíš dává nový význam darům této hostiny: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. … Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (19 a 20)
Kalich nové smlouvy odkazuje k proroku Jeremiášovi, ohlašujícímu uzavření nové smlouvy s Izraelem. (Jr 31, 31–34) Kdo pije z kalicha, nad nímž Ježíš pronáší slova o nové smlouvě, získává podíl na příslibu proroka, který se naplňuje při poslední večeři. Tato nová smlouva, stvrzená Spasitelovou krví, daruje smíření s Bohem a odpuštění hříchů.
Ježíšova krev se prolévá „za vás“, tedy za učedníky. Jeho smrt je osobním skutkem lásky. Chléb a víno, které Ježíš svým apoštolům podává, je on sám. Jeho dary otevírají účast na nové smlouvě a její moci.
Sestry a bratři, Ježíšova poslední večeře se v čase neopakuje, ale obnovuje a zpřítomňuje pro nás, kdo ji slavíme. To, co Ježíš vykonal v onen den a v onu hodinu, činí dnes pro nás, protože je uprostřed nás. Večeře Páně, kterou přijímáme, nám připomíná, že láska není prchavý cit nebo krátkodobý prožitek, ale vnitřní postoj ochoty darovat se pro druhé. Amen.
