Kázání lounské husitské sestry farářky Heleny Smolové k neděli reminiscere (13.3.2022).
Texty: Ž 59, 2 – 6; Ef 6, 10 – 17; Mt 25, 31 – 46
Modlitby:
1/ Hospodine, Pane náš, voláme k tobě v čase války a velikého utrpení, kterým prochází ukrajinský národ! Nerozumíme tomu, proč musí umírat tisíce lidí, vojáků i civilistů, včetně dětí. Jejich krev křičí proti ruskému tyranovi Putinovi, z jehož rozhodnutí bylo rozpoutáno válečné peklo.
Bolí nás srdce, když sledujeme záběry ze zničené země, jejíž města připomínají zbořeniště. Mezi troskami domů a válečné techniky se povalují těla padlých. Přeživší se vyděšeně skrývají ve sklepích, trpí chladem, nedostatkem vody, jídla, často jsou bez elektrického proudu.
Dobrý Bože, náš nebeský Otče, posiluj ukrajinský lid v čase zkoušky. Upevňuj jeho jednotu a odhodlání bránit svobodu a mír. Smiluj se, Hospodine!
2/ Bože, do tvé ochrany svěřujeme jednání zástupců obou válčících stran. Prosíme o vedení tvým duchem, aby jednání směřovala k dosažení míru. Smiluj se, Hospodine!
3/ Pane, modlíme se za lidi na útěku, kteří po tisících překračují ukrajinské hranice a míří na západ, kde nepadají bomby a nehrozí bezprostřední nebezpečí. Prosíme tě za to, abychom je přijímali s láskou, jako by k nám přicházel sám Kristus.
Modlíme se za požehnání všem, kdo pomáhají a slouží jako dobrovolníci, myslíme na členy vlády a samospráv, kteří dělají důležitá rozhodnutí. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za naše nemocné: za bratra Klazara, sestru Volkmerovou, za bratra Martina. Potěš je, Pane, v jejich nemoci, buď jejich silou a pomocí. Kéž je prožívané trápení přimkne více k tobě! Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Když slyšíme slova Matoušova evangelia o posledním soudu, téměř nás mrazí, promítneme-li do nich zkušenosti posledních dvou týdnů. Velkolepá scenérie je vylíčena podle starozákonní knihy Daniel a zřejmě dalších apokryfních představ. Syn člověka usedá na trůnu, u jeho nohou jsou shromážděny všechny národy světa a začíná soudní líčení. (31– 32 a)
Velkolepá scéna se však náhle proměňuje v obraz počítání oveček s přicházejícím večerem. Místo mezinárodního soudního tribunálu máme před sebou pastýře, oddělujícího ovce od kozlů. (32 b – 33)
„Království připravené od založení světa“ je učené těm, kdo jsou nyní pozváni. Od založení světa je určené pro takové, jako jsou oni. Před trůnem Syna člověka stojí všechny národy se svými vládci a vojevůdci. Očekávali bychom, že se budou řešit „historické pravdy“, kdo byl v právu, který národ utrpěl škodu, který se dopustil nepravostí. Budou tam stát také církve se svými představiteli a teology a mohlo by se rozhodovat, která z nich je ta pravá, která hřivnu od Pána zakopala a která ji rozmnožila. Místo toho je tu jen pastýř, shromažďující svoje ovečky, jež ani samy pořádně netuší, proč se ocitly na pravici. (34)
Místo národů, připravených přijmout výrok o smyslu svých dějin, a církví, očekávajících řešení věroučných sporů, se tu najednou řeší naprosto soukromá sféra: Kdo dal hladovějícímu najíst a žíznivému podal sklenici vody, kdo se ujal prchajícího (třeba před válkou na Ukrajině), oblékl ho a ubytoval, kdo pamatoval na nemocné nebo vězně. Překvapivě jsou důležité zdánlivé maličkosti všedního dne, o nichž konkrétní lidé už ani nevědí. A přece, nebo možná právě proto, jsou jim přičteny k dobru. (35 – 36)
Spravedliví jsou očividně překvapeni výrokem královského soudu a dávají svůj údiv najevo mnoha otázkami. Prozrazují tak, že skutečně netuší, kdy a kde se s Kristem setkali tváří v tvář, jak o tom on sám mluví. Zároveň tak potvrzují nezištnost svých dobrých skutků a postojů. (37 – 39)
A pak přichází králova odpověď a s ní klíčový výrok celého líčení: „Amen, amen pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (40) Zaznívá tu novým způsobem motiv Emmanuele, Boha s námi, který známe už ze začátku Matoušova evangelia (Mt 1, 23). Tato představa se objeví také na konci Matoušova vyprávění (Mt 28, 20). Ježíš tu učedníkům zaslibuje svou přítomnost a solidaritu až do skonání věků. Boží přebývání mezi lidmi dostává zvláštní podobu v obraze trpícího Božího služebníka, který nesl naše nemoci a slabosti. Kristus se v této podobě ztotožňuje s trpícími, kteří čekají na naši pomoc. On sám je přítomen v nich a je odkázán na nás. Dokončuje se tak zvláštní proměna perspektivy: ze soudce mezinárodního tribunálu se stal pastýř a z něj pocestný nebo uprchlík, čekající na naši pomoc. Když půjdeme opačným směrem, můžeme žasnout nad tím, že člověka, jehož jsme si ani nevšimli, najednou potkáváme u nebeského trůnu i s jeho zástupy. Ukazuje se také souvislost mezi velkolepou budoucností a přítomností, respektive tím, co jsme vykonali v minulosti.
Když se Pánova pozornost obrací na ty, kdo jsou po levici“ (41), objevuje se najednou zmínka o ďáblu a jeho andělech. Vychází najevo, že ti, kdo přehlížejí své bližní, roli ďábla a jeho služebníků bohatě zastanou. Podle dobových představ vedl Syn člověka spor s ďáblem a zvítězil. Ďábel je tedy se svými anděly již v místech, která jsou pro ně připravena. Zbývá vytřídit ještě lidi, kteří mu na zemi patřili.
Celý seznam činů, jimiž se zlovolníci provinili, se opakuje se záporným znaménkem vzhledem ke skutkům lásky k bližnímu. (42 – 43) Ani tito pachatelé nepravostí netuší, kde se se svým Pánem setkali.
Král ve své reakci na údiv nechápavě naslouchajících, potvrzuje znovu svou blízkost v potřebných a trpících. (45 – 46)
Všechna podobenství posledního soudu připomínají nečekanost Kristova druhého příchodu: Může nastat dříve, než se nadějeme, nebo naopak později, než jsme si představovali. Důležitým poselstvím, které předává, je fakt, že už nyní, v přítomnosti, se rozhoduje o naší budoucnosti. Na našem životě, na našich postojích a skutcích záleží. Bůh je milosrdný a milostivý, a právě proto očekává, že budeme na jeho lásku odpovídat také skutky dobra a lásky. Bůh nám půjčuje na dluh, který není v našich silách do konce života splatit.
Sestry a bratři, kdy se nám stalo, abychom takto stáli tváří v tvář zraňovanému a ponižovanému lidství, jako se s ním setkáváme ve tvářích a výpovědích Ukrajinců, prchajících před válkou v jejich zemi? Dnes jsme samotným Písmem vybízeni, abychom v nich přijímali samotného Krista! On chce být hostem v našich církvích a domácnostech. Věřím, že uděláme všechno, co je v našich lidských silách, abychom na dar Boží lásky odpověděli.
Amen.
