b_270_270_16777215_0_0_images_22_Fíkovník.jpg

Pravidelné kázání ses. Dr. Heleny Smolové, farářky Církve československé husitské v Lounech, nyní k třetí neděli postní – 20. března 2022.

Texty: Iz 55, 1 – 9; 1 K 10, 1 – 13; L 13, 1 – 9

Modlitby:

1/ Bože, náš nebeský Otče, v čase války si uvědomujeme, co všechno můžeme ztratit během několika okamžiků, pokud vůbec zůstaneme na živu.

S velikou bolestí a lítostí sledujeme každý den zprávy z bojišť na Ukrajině, kde stále trpí a umírají nevinní lidé, kteří byli napadeni a nyní brání svou vlast. Ruskému agresorovi není svaté nic, ani životy bezbranných dětí, které se skrývaly ve sklepeních divadla v Mariopolu. Toto město už bylo téměř celé zničené. Mnozí jeho obyvatelé zemřeli a byli pohřbeni do improvizovaných hrobů vedle svých domovů, jiní na tuto poslední službu lásky ještě čekají. Další se snaží přežít a vysílají do světa zoufalé signály s prosbou o pomoc.

Na útok ruských vojsk se připravuje Kyjev i Oděsa. Válka totálně změnila plány i životy lidí a z mnohých učinila bezdomovce, skrývající se v metru před dalším úderem ze vzduchu.

Bože, prosíme, zastav pachatele zla, kteří přehlížejí lidské životy v touze po větší moci a slávě. Dej sílu rozumu i vůli těch, kdo se agresorovi staví do cesty a touží zabránit ještě většímu násilí. Pane, prosíme tě, vyslyš nás! Smiluj se, Hospodine!

2/ Pane, buď silou a pomocí všem, kdo touží pomáhat lidem na útěku před válkou a pracují jako dobrovolníci v centrech pro uprchlíky, kde zprostředkovávají nejrůznější služby. Žehnej štědrým dárcům i velkorysým občanům, kteří nabídli své domovy a poskytli přístřeší lidem v nouzi. Kéž tito dobrodinci pocítí, že blaženější je ten kdo dává. Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, prosíme za naše blízké, kteří přistupují k nově příchozím cizincům s nedůvěrou a obavami o své zdraví a bezpečí i sociální zajištění. Vnímají uprchlíky jako ohrožení vlastních životních jistot a snad jim i závidí snadno získanou pomoc. Prosíme, aby si tito naši blízcí uvědomili, co všechno lidé na útěku ztratili, jaká bolest zasáhla jejich životy. Modlíme se, aby toto veliké neštěstí, které nás všechny postihlo, probudilo lásku v srdcích lidí, aby zlo bylo přemáháno mnohem větším dobrem! Smiluj se, Hospodine!

4/ Prosíme za nemocné z našich rodin a z našich náboženských obcí, na které pamatujeme a máme je rádi. Myslíme na bratra Klazara, bratra Martina, sestru Volkmerovou. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Příběh o utrpení nevinných, zakončený podobenstvím o neplodném fíkovníku, čteme v čase postu především jako výzvu k obrácení, protože neznáme čas ani hodinu svého odchodu z tohoto světa. Tato postní doba ale leží ve stínu války na Ukrajině, tragédie se staly součástí denních zpráv z bojišť, proto i evangelium této neděle vnímáme jinak.

Emoce a otázky po příčině utrpení nevinných už nevzbuzují pouze zprávy o úmrtí při dopravních nehodách, o osudových chybách jednotlivců s následkem smrti nebo o násilných činech. Ve válce se tentokrát ocitl celý národ, během několika týdnů zemřely tisíce lidí, více než tři milióny uprchly do zahraničí, další milióny se skrývají pod zemí a snaží se chránit před smrtícími zbraněmi, které mohou kdykoliv znovu udeřit. Netrpí a neumírají jen vojáci v boji, ale také malé děti, které nestačí jejich matky ochránit před závalem, nebo děti, které najdou hrob ještě v matčině těle, aniž by spatřily světlo světa. Náš smysl pro spravedlnost křičí ještě hlasitěji než v čase míru: Čím se tito lidé provinili, komu ublížili, že musí takto trpět a umírat?!

Příběh o zavražděných Galilejcích a osmnácti usmrcených v Siloe (1 – 5) najdeme pouze v Lukášově evangeliu. Ježíš tu zodpovídá otázky a vysvětluje události, o nichž mu lidé řekli. Chce vyzvat k obrácení, dokud je čas.

Kdosi, zřejmě jeruzalémští poutníci, přinášejí Ježíši zprávu o tom, co potkalo Galilejce. Násilným činem smísil Pilát krev lidí s krví jejich obětních zvířat. Událost se musela odehrát v chrámě, takže kromě vraždy došlo i k znesvěcení svatého místa. Krutost činu odpovídá popisu působení římského prefekta, jak ho známe od židovského historika Josefa Flavia, i když se tento autor přímo o tomto konkrétním krveprolití v chrámu nezmiňuje. V roce 35 po Kr. měl Pilát nechat povraždit Samařany na úpatí hory Garizim.

Mezi židy Ježíšova času byl rozšířen názor, že existuje souvislost mezi hříchem a trestem. Neštěstí v životě byla považována často za následek předchozích hříchů. (Job 4, 7, 8, 4. 20, 22, 5, Ex 20, 5 c, J 9, 2 – 3) V tomto případě ale zahynuli zbožní lidé, kteří přišli obětovat do chrámu. Jak měli lidé rozumět tomu, co se stalo? (2)

Ježíš přímou souvislost mezi hříchem a trestem v podobě neštěstí odmítá. Nepopírá sice, že i Galilejci byli hříšníci, ale jasně dává najevo, že nezhřešili více než jiní. Nehledá příčinu neštěstí, ale spíše se dívá do budoucnosti a vyzývá k obrácení: „ ...Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (3)

Vedle zprávy o zavraždění Galilejců zmiňuje Ježíš nešťastnou náhodu, kdy při zřícení ochranné věže městských hradeb u rybníka Siloe přišlo o život 18 lidí. Ani v tomto případě Ježíš nespojuje neštěstí s proviněním, ale i v této souvislosti vyzývá k pokání. (4 – 5)

Obojí varování, určená židovskému lidu, vypovídají o tom, že jsou všichni hříšníci a zaslouží potrestání. Unikne mu ten, kdo se obrátí.

Podobenství o neplodném fíkovníku (L 13, 6 – 9), které na příběhy navazuje, připomíná Ježíšovo symbolické prokletí fíkovníku, které se odehrálo mezi Ježíšovým vstupem do Jeruzaléma a vyčištěním chrámu (Mk 11, 12 – 14). Žádná hlubší souvislost mezi oběma událostmi ale není zřejmá.

Příběh o fíkovníku jako podobenství evangelista doslova uvádí. Fíkovník, o němž je řeč, je vysazen na vinici, což bylo v Palestině obvyklé. Podle starozákonních proroctví byl Izrael Hospodinovou vinicí (Iz 5, 1 – 7, Ž 80, 9 – 14, Mi 7, 1). Nevíme, zda také fíkovník, který v prorockých knihách symbolizuje Izrael, i v tomto podobenství odkazuje na Izrael jako celek nebo na město Jeruzalém. Důležitá okolnost je neplodnost stromu. Majitel vinice se o něj tři roky staral, ale žádné ovoce z něj nesklidil. Jediný rozumný krok, který v takové situaci mohl vlastník udělat, bylo rozhodnutí strom odstranit. K ničemu se nehodí, jen zabírá místo a „kazí zemi“, tedy odebírá živiny a snad i ostatním rostlinám škodí.

Proti veškerému logickému očekávání vinař prosí o majitelovu trpělivost s nebohým stromem a chce jeho pokácení oddálit. Vyprošuje pro strom poslední lhůtu, během níž o něj chce pečovat se zvýšenou intenzitou.

Ježíšův záměr je jasný. Chce upozornit své posluchače na to, že jeho výzva k obrácení je pro Izrael poslední šancí. Jestliže tuto příležitost nevyužije, žádnou další možnost nedostane.

Služebníkem, který se přimlouvá za neplodný strom, je sám Ježíš. Chce pro nás získat ještě čas, aby to s námi znovu zkusil v naději, že dosud neplodný strom snad přinese ovoce. V tragických událostech těchto dnů, ve válce, uprostřed nenávisti a utrpení, v obtížích našeho života nám Ježíš chce připomenout, kým je, co pro nás vykonal. Chce nás povzbudit, abychom se nebáli napodobovat jeho příklad a učili se vnímat utrpení svých bližních, kterým jsme třeba dosud nevěnovali dostatečnou pozornost. Amen

nevěnovali dostetčnou pozornost. Amen


Nejnovější z ccsh.cz

Další aktuality pokračují na ccsh.cz