Kázání a modlitby sestry Heleny Smolové, farářky CČSH v Lounech z 6. neděle během roku (13. února 2022). Texty: Jer 17, 5 – 10; 1K 15, 12 – 20; L 6, 17 – 26.
Texty: Jer 17, 5 – 10; 1K 15, 12 – 20; L 6, 17 – 26
Modlitby:
1/ Pane, naše myšlenky a modlitby jsou v těchto dnech s lidmi na Ukrajině, prožívajícími obavy z možného útoku. Nevíme, které informace jsou pravdivé a které poplašné a matoucí, ale hluboce soucítíme s těmi, kdo se bojí o svobodu a nezávislost a také o svůj život. Modlíme se za odvrácení války a za řešení všech konfliktů mírovou cestou. Do tvých rukou, Pane, vkládáme veškerá jednání o Ukrajině s Ruskem a prosíme o přítomnost Ducha svatého. Smiluj se, Hospodine!
2/ Bože, prosíme za nemocné Covidem i za ostatní nemocné. Modlíme se za lékaře a sestry, za sociální pracovníky i dobrovolníky, jež pomáhají a slouží druhým. Myslíme také na rodinné příslušníky, kteří pečují o své blízké a mnohdy jim obětují celý svůj život, aniž by kdokoliv jejich námahu ocenil. Bože, prosíme Tě, abychom si vážili daru života a chránili ho ve všech jeho fázích. Smiluj se, Hospodine!
3/ Bože, prosíme za děti a mládež na jarních prázdninách, na cestách do hor, za zimními sporty a radovánkami. Prosíme za jejich bezpečí. Smiluj se, Hospodine!
4/ Hospodine, náš Pane, prosíme tě za církev, která prožívá složité období. Trápí nás, že jsou naše sbory poloprázdné a nedaří se nám oslovovat nové lidi a přivádět je do společenství. Obnov nás, Bože, svým Duchem, abychom nepropadali malomyslnosti a hledali cesty k lidem. Dej moudrost každému z nás a zvláště našim biskupům a patriarchovi při promýšlení dalšího směřování církve. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Minulou neděli jsme uvažovali nad textem Lukášova evangelia o povolání učedníků (L 5, 1 – 11). Dnes chceme přemýšlet nad slovy Ježíšova kázání, proneseného před velkým množstvím lidí a za přítomnosti jeho Dvanácti, v němž představil celý svůj program. Lidem, kteří mu naslouchali, dal najevo, s čím mohou počítat ti, kdo se rozhodnou jít za ním.
Když Ježíš sestoupil se svými učedníky z hory, kde se předtím modlil a kde také z širšího kruhu sympatizantů vybral své apoštoly, zastavil se na rovině. Vešlo se sem velké množství lidí a také tam mohli přinášet nemocné, které uzdravoval. Početný zástup, o němž se zmiňuje evangelista, je jistě svědectvím o tom, že se zvěst o Ježíši rychle šířila krajem. Přišli za ním lidé z Palestiny, ale i z končin Tyru a Sidónu, tedy z míst známých ve Starém zákoně svou bezbožností. (17)
Lidé přicházeli za Ježíšem proto, aby mu naslouchali a aby je uzdravil. Nevíme, jak Ježíš uzdravoval, ale můžeme se domnívat, že rozhodující bylo právě jeho slovo. Zároveň se dozvídáme, že lidé stáli o jeho blízkost. Už pouhý dotyk byl uzdravující, protože Ježíš byl naplněn Duchem svatým. (18 – 19)
Zatímco v rodném Nazaretě mluvil Ježíš o svém pověření (L 4, 16 – 30), nyní promlouvá o Božím milosrdenství jako o základní směrnici pro život těch, kdo ho chtějí následovat. Ježíšova řeč je známá jako „Kázání na rovině“ a odpovídá jiné slavné promluvě z Matoušova evangelia, totiž „Kázání na hoře“ (Mt 5 – 7). Kázání na rovině je vlastně sbírkou Ježíšových výroků.
Začíná čtyřmi blahoslavenstvími (20 – 22), jimž odpovídají jednotlivá „prokletí“, „běda“. (24 – 26) Vztahují se na různé životní situace, jako je chudoba, hlad, pláč nebo nenávist. Důležitý je důraz na „nyní“, naznačující rozdíl mezi současným stavem a budoucí změnou, která nastane Božím jednáním.
Blahoslavenství byla vlastně formou blahopřání a používala se v antickém světě. V řeckém prostředí se za blahoslavené pokládali bohové a také šťastní lidé, zvláště bohatí. Ve Starém zákoně najdeme blahoslavenství v mudroslovných a básnických textech. V židovské a křesťanské tradici se slova blahoslavení používají, když se mluví o lidech. Popisují šťastný, úspěšný či jinak příznivý stav člověka, který je daný jeho aktivitou.
Na začátku svého veřejného vystoupení se Ježíš představil v nazaretské synagoze výkladem Izaiášova proroctví (Iz 61, 1 – 2). V Kázání na rovině prohlašuje za blahoslavené chudé, hladové a plačící a dává najevo, že se Izaiášovo proroctví o spáse stalo skutečností.
Chudý člověk není blahoslaven pro svou chudobu, ale pro svou odkázanost na Boha, pro svou odvahu na něj spoléhat právě ve své nouzi, kterou prožívá.
Hlad je přímým důsledkem chudoby. Hladovějící chudý zakouší naprostou bezmocnost v základních potřebách své existence. Ježíš zaslibuje, že pouze Bůh může nasytit hladové, navzdory všem pohromám a lidské nespravedlnosti. Už prorok Izaiáš mluví o spáse jako o hostině, která odstraní veškerý hlad. (Iz 25, 6) Hostina Božího království, jehož příchod Ježíš oznamuje, má svůj původ v Ježíšově stolování s nejrůznějšími lidmi.
Třetí blahoslavenství se týká plačících. Jsou jimi lidé zasažení neštěstím, jimž Ježíš dává naději, že se jejich pláč obrátí v radost ze spásy. (srv. Zj 21, 4)
Čtvrté blahoslavenství všechna tři doplňuje a vysvětluje. Ježíšovi učedníci nebyli jen chudí, ale též pronásledovaní.
Druhá část blahoslavenství začíná vybídnutím k radosti: „Veselte se v ten den a jásejte radostí, hle, máte hojnou odměnu v nebi.“ (23) Čas pronásledování a strádání se stává dobou radosti. Důvodem je nebeská odměna, kterou je sám Bůh, jeho přítomnost a společenství. Tuto útěchu nabízí Ježíš učedníkům, kteří ho chtějí následovat. Strádání proroků je i Ježíšovým údělem a stejnou cestou půjdou také jeho učedníci.
Čtyřem blahoslavenstvím odpovídají čtyři zvolání „běda“, která známe z prorockých výroků, ohlašujících soud. Bohatství činí neschopným vidět vlastní závislost na Bohu a také plnit povinnosti vůči potřebným. Pro bohaté Ježíš nemá slova útěchy, protože již zde obdrželi potěšení.
V protikladu k hladovým a plačícím stojí nasycení a smějící se. Tato dvě zvolání „běda“ jsou varováním těm, kdo se stávají nevšímavými a lhostejnými vůči potřebným.
Čtvrté běda chce ukázat na falešné proroky. Vztahuje se na ty, kdo si nechávají lichotit a vyhledávají projevy obdivu a pocty. Připomínají kazatele staré doby, kteří se těšili poctě svých současníků, ale často se ukázali být svůdci Izraele.
Pane Ježíši, rozhodli jsme se být tvými učedníky. Snad jsme ani netušili, jakou cestu jsme si vybrali! Přestože selháváme a máme tendenci ti vyčítat nedostatečnou péči a lásku, chceme se tebou, tvým svatým Duchem, nechat obnovit, očistit a toužíme zanechat veškeré nespokojenosti.
Chceme, Pane, náš nebeský Otče, všechnu svou naději vkládat v tebe a žít jako děti ve tvé náruči, s jistotou, že jsi věrný. Amen.
