Kázání Dr. Heleny Smolové k 10. neděli v mezidobí (6.6.)
Kázání a modlitby ThDr. Heleny Smolové, Th.D., farářky CČSH v Lounech, k 10. neděli v mezidobí – 2. neděli po Svatém duchu (6. června 2021).
Texty: Gn 3, 8 - 15; 1 K 4, 13 – 5, 1; Mk 3, 20 – 35
Modlitby:
1/ Voláme k Tobě, náš Otče, kdybys uchovával v paměti naše viny, kdo by mohl doufat ve spásu? Neskrývej před námi svou tvář, ale projev na nás své milosrdenství. Osvoboď nás od sobectví, nenávisti a násilí. Nedovol, abychom zatvrzovali svá srdce, ale pomáhej nám, ať je otevřeme osvobozujícímu slovu a smírnému působení tvého Krista. Dej nám svého Ducha, který obnovuje tvář země, aby z nás učinil svobodné tvory, schopné přinášet osvobození druhým lidem. Oživuj naši lásku, upevňuj naši víru a naději až do dne, kdy tě budeme moct spatřit ve tvé slávě. K Tobě, Pane, voláme!
2/ Bože, prosíme Tě, abychom hledali to, co je dobré a spravedlivé, co prospívá druhým, a tak naplnili tvou vůli. K Tobě, Pane, voláme!
3/ Modleme se za oblasti postižené rozmary počasí. Prosme za ty, kteří zemřeli, byli zraněni nebo přišli o majetek. Modleme se za solidaritu mezi lidmi v čase nouze. K Tobě, Bože, voláme!
4/ Modleme se za volbu patriarchy církve a za vrcholící předvolební diskuze, přednášky, rozhovory. Kéž se voliči rozhodují v souladu se svým svědomím a volí větší dobro pro celou církev. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Na začátku a na konci našeho dnešního příběhu evangelia jsou Ježíšovi příbuzní (21, 34 – 35), od nichž si Ježíš držel jistý odstup. Nerozuměli mu a dokonce se domnívali, že je posedlý (20b). Podobně smýšleli také zákoníci, pokládající Ježíše dokonce za spojence knížete démonů. (22) Učitelé Zákona zjevně nezpochybňovali Ježíšova zázračná uzdravení, ale pouhé konstatování, že se skrze něj dějí zázraky, ještě vůbec nic neznamenalo. Mohly totiž mít různé příčiny. Byly to teologické, nikoliv přírodovědné otázky, které lidi v Izraeli zaměstnávaly při pohledu na divy, jež se mezi nimi staly. Podle jejich víry nebyl Bůh jediný, kdo mohl zmocnit určité osoby (Mojžíše, Eliáše) k mimořádným činům, ale byly tu ještě i jiné síly, nadřazené lidem, které mohly působit zázraky. Rozhodující otázka vzhledem k těmto událostem v antice nebyla: Je to skutečně zázrak?, ale spíše: Kdo ho působí? Jde o dobrou nebo o zlou moc?