Trojice_-_vitráž.jpg

Texty: Iz 6, 1 – 8; Ř 8, 12 – 18; J 3. 1 – 16

Modlitby:

1/ Chvalme Otce i Syna i Ducha svatého a s radostí volejme:

Otče svatý, dávej nám svého svatého Ducha, aby nás naučil správně se modlit, aby přišel na pomoc naší slabosti a přimlouval se za nás ve shodě s tvou vůlí. Synu Boží, tys prosil Otce, aby poslal své církvi Ducha svatého, dej ať s námi tento Duch pravdy zůstává navěky. Přijď, svatý Duchu, a daruj nám své plody: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, mírnost, zdrženlivost.

K Tobě, trojjediný Bože, voláme!

2/ Všemohoucí Bože, tys poslal Ducha svého Syna do našich srdcí a ten volá: Abba, Otče! Pomáhej nám, ať se tvým Duchem necháme vést, abychom se stali tvými dědici a spoludědici Kristovými. Kriste, tys poslal učedníkům Ducha pravdy, který vychází od Otce, a tento Duch vydává o tobě svědectví, posiluj nás, abychom také my o tobě vydávali svědectví před lidmi. K Tobě, Bože, voláme!

3/ Prosíme tě, Pane, za volbu pražského biskupa a patriarchy církve. Buď v Duchu svatém ve shromáždění své církve, když se rozhoduje o její další cestě. K Tobě, Bože, voláme!

Sestry a bratři!

Neděle po Seslání Ducha svatého je nazývána nedělí Nejsvětější Trojice. Nauka křesťanské církve o Trojici se probojovávala během věroučných sporů ve 4. a 5. století, v Písmu ji nenajdeme, a přece jsou zde místa, na něž se při formulování tohoto učení církev odvolávala (srv. např. Mt 28, 19, J 10, 30, kap. 14 – 16 aj.). Naukou o Trojici vyjádřila zvěst Písma o tom, že původ zjevení (Otec), jeho obsah (Syn) a úkon zjevení (naše slyšení a přijetí v Duchu svatém) jsou nerozlučné jako projevy jednoho a téhož Boha a že se tak projevuje jeho skutečná podstata. Vlastní slavnost svaté Trojice zavedl až v roce 1334 papež Jan XXII. Pro celou církev.

Jako by mimochodem se ve vyprávění evangelisty Jana dozvídáme, že Ježíš při svém prvním pobytu v Jeruzalémě konal i znamení (zázraky). (srv. J 2, 23) Ty zřejmě zapůsobily silným dojmem, takže „mnozí uvěřili v jeho jméno“. Ježíš je ale k víře opírající se pouze o jeho jméno kritický. Ví, že taková víra stojí na vratkém základě a vydrží většinou jen po dobu, kdy trvají mimořádné činy (srv. kap. 6). O víru a její základ jde i v rozhovoru s Nikodéme, který najdeme v úryvku dnešního evangelia. (srv. J 3, 1 – 17)

Farizej Nikodém zdůvodňuje svůj pozitivní úsudek o Ježíšovi znameními, která Ježíš činí. (2) Snad mu může tento „učitel přicházející od Boha“, dát odpovědi na důležité otázky víry, které ho trápí. To, že přichází v noci, ukazuje na jeho nerozhodnost a strach. Možná se obává, že by ho mohli farizeové považovat za člověka sympatizujícího s Ježíšem? (srv. J 12, 42) Noc a temnota mají v Janově evangeliu také symbolický význam v tom, že uvěřit Ježíši znamená „přicházet ke světlu“. (srv. J 3, 20n)

Nikodém Ježíše oslovuje prohlášením, v němž dává najevo svůj názor na to, kým Ježíš je. Jako by si chtěl tímto projevem úcty osloveného naklonit. Aniž by Ježíš přistoupil na jeho kompliment, začíná rozhovor o nejdůležitějším tématu víry, o spáse člověka, tedy o tom: Jak může člověk spatřit království Boží? (3 – 4) Vypadá to, jako by Ježíš věděl, kam Nikodém míří, ještě dříve, než to vysloví. Je mu známá nejen lidská nespolehlivost a hříšnost, ale ví i o touhách a otázkách, jimiž se lidé trápí.

Nikodém přišel s přesvědčením o tom, co je, podle něj, evidentní: „Nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním“ (2b). Ježíš mluví o tom, co naopak vůbec zřejmé není. Prohlašuje, že vidění toho, co je skutečně důležité vědět, je možné jen za určité podmínky (3). Jde o vidění Božího království. Ježíš naznačuje, že je třeba nahlédnout hlouběji, než vidí ve své víře Nikodém. Předpokladem tohoto „prohloubeného“ vidění je – podle Ježíše – narození „shůry“ či „znovu“, jak se dá příslušný výraz (anóthen) přeložit. Tato dvojznačnost je podle všeho záměrná. Ať už narození znovu či shůry znamená cokoli, je zřejmé, že jde o radikální proměnu, počátek nové existence. Vidění víry není bez takové proměny možné!

Obraz nového narození ukazuje naprosto jasně a srozumitelně, že spása člověka nenastává jeho výkonem, ale Božím působením. Pokud má mít člověk podíl na Božím království, musí být nejprve zrozen „shůry“, tedy z Boží životodárné moci. Musí získat nový počátek v Bohu a stát se novým stvořením. Ježíšův partner v rozhovoru nerozumí. Zůstává u přirozeného významu Ježíšových slov, myslí na druhé přirozené narození.

Ježíšova odpověď, uvedená dvojím „amen“, opakuje dříve vyslovenou podmínku (nového narození), jen se tu mluví o narození z vody a z ducha, místo o „vidění“ je řeč o „vejití“ do Božího království. (5 – 8) Ježíš pokračuje v řeči o tom, co je (ne)možné a navazuje na Nikodémovu námitku. Nikodém mluvil o přirozené nemožnosti vejít zpět do matčina lůna, Ježíš mluví o nemožnosti vejít do božího Království.

Rozlišení mezi „duchem“ a „tělem“ ukazuje, že existuje dvojí princip existence, jemuž odpovídá odlišný počátek. To, co má Ježíš na mysli novým narozením, není opakováním či náhradou toho, co už jednou proběhlo, jak správně postřehl Nikodém, ale jde tady o vstup do jiného způsobu bytí. Údiv je na místě, ale přesto má být odložen (7), jak vysvětluje následující obraz vanutí větru (8).

Je nespoutaný, vane, kam chce, nelze přesně určit směr. Nedá se přivolat, ani zastavit, přichází nečekaně a vymyká se lidské kontrole. Jeho počátek i cíl jsou lidskému pozorování i chápání skryté. Větrem nelze manipulovat a nedá se ani plně pochopit. Ani u Ježíše lidé nechápou, odkud přichází a kam jde? I když jde o něco nespoutaného, nevysvětlitelného, neznamená to, že bychom nemohli nic vnímat: jeho zvuk (hlas) (8). Jde o působení Božího Ducha přicházejícího s Ježíšem. Duch svatý, Duch Boží, je – podle Jana – jakýsi Ježíšův „nástupce“, který bude připomínat Ježíšova slova a vydávat o něm svědectví. Člověk narozený z Ducha tak nežije „druhý“ život, ale přesto jeho život dostává nový rozměr, novou kvalitu či hloubku.

Nikodém se ptá znovu, jeho další otázka se týká Ducha: Jak je možné, že se objeví Duch, který působí takovou změnu? Kde se bere Duch svatý? (9) Ježíšova výtka poukazuje na to, co by měl každý učitel Izraele vědět: Boží lid sám je přeci dílem Ducha Božího a očekávaná obnova lidu je také dílem téhož Ducha! (srv. Jl 3, 1n, Jr 31, 31 etc.). Ukazuje se, že to, o čem Ježíš mluví tak překvapivým způsobem, vlastně vůbec není nové. Mělo by to být zřejmé už ze Starého zákona.

Třetí Ježíšův výrok uvedený dvojitým „amen“ (11) mluví o jakési skupině („my“). K Ježíšovu svědectví se připojuje obec. Dále už není řeč o narození z Ducha, ale o svědectví, o víře, o novém životě. Nabízí se odpověď na původní otázku po původu nového narození z Ducha. (13 – 16)

Co je myšleno „pozemskými věcmi“, o nichž Ježíš mluvil, a co „nebeskými“, o nichž bude mluvit, Pravděpodobně patří „narození z Ducha“ k věcem pozemským, zatímco následující řeč o Ježíšově smrti a vyvýšení ke zjevení těžko pochopitelných věcí nebeských. Slova o Synu člověka, který sestoupil z nebes (13), zakládá jedinečnost a spolehlivost Ježíšova slova. On je bezprostředním „očitým svědkem“ nebeských věcí a jedině on může odtud přinést spolehlivou informaci (srv. J 1, 18). Jedině on pochází z nebeského Božího světa, kam se také může vrátit.

Poprvé se zde mluví o nezbytnosti „vyvýšení“ Syna člověka, kterým Jan myslí Ježíšovu smrt. Je nutná pro spásu lidí. Jako byli při spatření bronzového hada uzdraveni smrtelně zranění (srv. Nu 21, 9), bude spasen každý, kdo vzhlédne k vyvýšenému (tedy ukřižovanému) Synu člověka.

Bůh chce, aby svět měl život, protože miluje tento svět. Sesláním svého Syna do světa zasaženého hříchem a smrtí dal Bůh každému možnost podílet se na jeho životě. Jedinou podmínkou je, aby se člověk s důvěrou otevřel této Boží nabídce, kterou dává ve svém Synu.

Bože, Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevil tak lidem tajemství svého vnitřního života. Dej, abychom toto tajemství pravdivě vyznávali a uctívali jediné božství ve třech osobách. Amen.


Nejnovější z ccsh.cz

  • Křížová cesta – čtrnáct zastavení

    29.03.2024, 07:24:17

    Křížová cesta – čtrnáct zastavení (ČZ 13/2024) Ve dvou nejvýznamnějších dnech Svatého týdne se v Jeruzalémě střídá smutek a oslavy. Na Velký pátek se do Jeruzaléma sjíždí poutníci z celého světa.

    Číst dál...
  • O svátosti křtu v české reformaci

    28.03.2024, 09:55:47

    O svátosti křtu v české reformaci Mistr Jan Hus ve shodě s církevní tradicí řadí svátost křtu na první místo při výčtu sedmi svátostí, jak je tomu i v jeho katechetické příručce zvané Jádro učení křesťanského: „Sedm jest posvátných věcí, prvá jest křest…“

    Číst dál...
  • Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce?

    28.03.2024, 08:15:31

    Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce? (ČZ 13/2024) Redakce oslovila několik našich sester a bratrů s dotazem na osobní prožití velikonočních svátků.

    Číst dál...
  • S českou muslimkou o ramadánu

    28.03.2024, 07:39:36

    S českou muslimkou o ramadánu (ČZ 13/2024) V tomto roce se překrývá ramadán s Velikonocemi. Redakce Českého zápasu se zeptala české muslimky Miriam Massadi, jak prožívá tento svátek.

    Číst dál...
  • Bláznovství Boží je moudřejší než lidé

    27.03.2024, 08:47:32

    Bláznovství Boží je moudřejší než lidé (ČZ 13/2024) Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro[…]

    Číst dál...
  • Velikonoční křesťanství

    26.03.2024, 14:40:47

    Velikonoční křesťanství (ČZ 13/2024) Dnes se v novinách dočteme o „návratu náboženství“, ale ve skutečnosti jde o jakousi neurčitou religiozitu, která se těší velké oblibě, když nahradila dříve převažující křesťanství.

    Číst dál...

Další aktuality pokračují na ccsh.cz