V souvislosti se situací v době pandemie se objevují myšlenky, jak řešit tuto situaci v církvi, která slouží jak slovem, tak i svátostmi. Vyskytuje se i názor, že je možné „vysluhovat“ svátost večeře Páně přes internet.
K tomuto tématu formuluji několik názorů a pohledů z hlediska teologických předpokladů a praktického domýšlení v Církvi československé husitské. Svátost večeře Páně není možné nepřítomným účastníkům jejího slavení vysluhovat přes internet. Svátost večeře Páně vyžaduje osobní přítomnost člověka a jeho reálné – fyzické (tělesné) přijímání darů chleba a vína z kalicha (nejen sluchem a zrakem, ale i hmatem, čichem a chutí). Podstatná je pro přijímání Krista ve svátosti večeře Páně osobní víra v něho (J 6,35) a současně právě také reálné jedení chleba a pití vína z kalicha (1 K 11,26).
Pro církve, které vzešly z reformace, ať české či světové, má velký význam slovo, Boží Slovo. Ježíš Kristus k nám přichází jako věčné Slovo. Ježíš Kristus je přítomen ve zvěstování církve – čtení Bible – evangelia a kázání. Služba Božím Slovem je stejně hodnotná jako služba svátostí – večeří Páně, neboť se v jejím obsahu jedná o stejné Boží Slovo, kterým je Ježíš Kristus. Posílení důrazu na zvěstování Božího Slova v čase, kdy není možné utvářet společenství s laiky (věřícími z obce), je oprávněné a smysluplné. Ve čtení z Bible a kázání – živém hlasu církve – je Ježíš Kristus v Duchu svatém přítomen a působí. Slovo není spoutáno, působí na dálku, působí i skrze různé prostředky – soudobá komunikační média. V Liturgii Církve československé husitské zaznívá před přijímáním svátosti večeře Páně: „Nejsme hodni, abys vešel k nám, ale řekni jen slovo, a naše duše budou uzdraveny“ (srov. Mt 8,8). Slovo má moc. Přináší věřícím uzdravení a spásu, i když je Ježíš svátostně vzdálen.
Večeře Páně je jedinečnou svátostí, která má bohatost aspektů vynikajících v různých situacích v jejich rozmanitosti i vzájemné propojenosti. Uveďme zvláště tři aspekty, kterými je koinonický, soteriologický a eschatologický charakter této svátosti. Večeře Páně se vztahuje k jedinečnému spásnému dílu našeho Pána Ježíše Krista, má současně rozměr církevní – v této svátosti se utváří společenství živého Kristova těla – a je spojena s výhledem ke konečnému Božímu království.
Koinonický charakter svátosti večeře Páně je zachován i zcela malým společenstvím dvou nebo tří věřících. Ale i to je plnohodnotné společenství Kristovy církve (Mt 18,20). Předpokladem či podmínkou slavení svátosti večeře Páně a jejího přijímání z hlediska liturgické teologie Církve československé husitské je vždy společenství, které může být tvořeno i dvěma nebo třemi a v mimořádné situaci, jako je současná, mohou toto společenství tvořit i samotní kněží (duchovní).
Večeře Páně je zpřítomnění Kristova spásného díla. Rozlomením hostie duchovní vyjadřuje a zvěstuje názorným způsobem tajemství Kristovy oběti – Ježíšovo obětované a za nás vydané tělo. Toto lámání je součástí Liturgie vedené knězem, a přijímají-li pouze duchovní, před samotným přijímáním rozlomí hostii každý z duchovních, kteří se na této bohoslužbě podílejí, ale eucharistickou část nevedou. V čase pandemie je vhodné, aby při takovém slavení liturgie každý z duchovních sám lámal bohoslužebný chléb (hostii) a přijímal z kalicha, pouze on sám. Užívání více kalichů při bohoslužbě je v Církvi československé husitské běžnou praxí. Stejně tak je možné i přijímání samotného duchovního či duchovních, nepřistoupí-li nikdo další, respektive nemůže-li přistoupit.
Večeře Páně má eschatologický aspekt, neboť je předobrazem večeře v Božím království (Mt 8,11; Zj 19,6-9). Žádné současné společenství večeře Páně ještě není tím společenstvím s Kristem v plnosti. K tomu odkazuje i „zástupné“ přijímání duchovních v mimořádné situaci pandemie. Hostina s Kristem je teprve před námi, jak pro ty, kteří přijímají, tak i pro ty, kteří přijímat po určitou dobu nemohou.
Vysluhování svátosti večeře Páně laikům (věřícím z obce) je možné v rámci osobního přijímání v případě, že o to duchovního sami požádají. Tato osobní forma je v Agendě Církve československé husitské uvedena jako večeře Páně v rámci útěchy nemocných. I zde je však předpokladem společenství – alespoň dvou, tedy duchovního a přijímajícího, a mají zaznít Ježíšova slova ustavující tuto svátost. K ní náleží jak chléb, tak i víno. Celý obřad je však velmi stručný s ohledem na situaci nemocného a dá se aplikovat pro čas pandemie. K vysluhování lze užít i lžičku, aby nedocházelo ke vzájemným dotykům.
Tyto pohledy a názory jsou otevřenou úvahou, která má posloužit jako podnět k hledání podoby služby církve svátostí večeře Páně v čase pandemie.
14. dubna L.P. 2020 Tomáš Butta
patriarcha
