Modlitby a kázání Dr. Heleny Smolové, lounské farářky CČSH, k 30. neděli v mezidobí – 24. října 2021.
Texty: Jer 31, 7 – 9; Žid 7, 23 – 28; Mk 10, 46 – 52
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, modlíme se za nemocné Covidem v naší zemi i jinde ve světě. Prosíme za seniory, nemocné a ohrožené lidi, kteří se mohou snadno nakazit. Myslíme i na děti a mladé dospělé, kteří se nemohli nebo nechtěli očkovat a jsou teď navzdory svému věku a dobrému zdraví také ohroženi. Prosíme za odpovědnost a solidaritu nás všech při cestách dopravními prostředky a pobytech ve společných prostorách. Bože, dej světlo našemu rozumu a sílu naší vůli, abychom zvládli nastupující další vlnu pandemie s co nejmenšími ztrátami. K tobě, Bože, voláme!
2/ Modleme se za zavražděné vlastence, kteří byli popraveni 24. 10. 1942 v Mathausenu v souvislosti s atentátem na říšského protektora Heidricha. Kéž jsou ve tvé blízkosti, Bože, a neprožívají už žádnou bolest a strach. Prosíme za to, aby nikde ve světě nevládlo násilí a teror ve jménu jakékoliv ideologie. Myslíme na obyvatele Afghánistánu, Číny, Severní Korey, na křesťanské menšiny ve státech s většinovým muslimským náboženstvím. Bože, kéž lidé mohou svobodně vyznávat svou víru bez obav o své životní pohodlí, zdraví nebo dokonce život. K tobě voláme!
3/ Hospodine, Pane náš, děkujeme ti za naši vlast, kterou jsi nám daroval jako náš pozemský domov. 28. října si připomeneme vznik Československa, samostatného státu Čechů a Slováků a příslušníků dalších národů. Děkujeme ti za prvního prezidenta T. G. Masaryka, který nejen ukazoval k hodnotám lidství a demokracie, ale také se je snažil naplňovat svým životem.
Děkujeme ti, Bože, za všechny naše předky, kteří obětovali své životy na bojištích 1. světové války, za legionáře, účastníky odboje, díky nimž samostatný a svobodný stát mohl před 103 lety vzniknout.
Prosíme tě, Pane, za současného prezidenta Miloše Zemana, modlíme se za jeho uzdravení. Prosíme za nově se tvořící vládu, svěřujeme ti politická jednání, která k jejímu sestavení vedou. Kéž její členové budou odpovědnými a poctivými správci a naplní sliby, které svým voličům dali.
Ať národy Evropy a lidé na celém světě žijí v porozumění a míru. Kéž k tomu jako křesťané přispíváme svým životním příkladem. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za našeho bratra v Kristu, kněze Martina, který je vážně nemocný! Hospodine, Pane náš, zachovej tohoto našeho bratra a svého věrného služebníka, aby mohl lidem přinášet tvůj pokoj a sloužit jim tvým slovem a svátostmi. K tobě voláme!
6/ Modleme se za sestru Elišku, která prošla těžkou nemocí a s jejími následky stále bojuje. Prosíme za její uzdravení a vnitřní sílu k dosažení pokoje. Modlíme se za jejího manžela Pavla a celou rodinu! K tobě, Bože, voláme!
Milé sestry a milí bratři!
Nikdo z nás by si nepřál být slepý. Nevidět krajinu, lidi, umělecká díla, nemoci se dorozumívat pohybem očí, to všechno bychom považovali za vážný zásah do života a velikou ztrátu! Také ve starověkém, biblickém prostředí byla slepota vnímána jako velmi vážné onemocnění, upírající člověku například také možnost stát se knězem (srv. Lv 21, 18).
Tělesná slepota je v Bibli často obrazem duchovní, náboženské a mravní slepoty. Např. Dt 28,28 ji staví do jedné řady s šílenstvím a pomatením mysli. Tato slepota je stavem hříšného a Bohu nepoddaného člověka, zároveň je i trestem za zatvrzelost. (srv. Iz 29, 10, 44, 18, 59, 10, J 12, 40 aj) Hospodin ale také otvírá oči slepých (srv. Ž 146, 8) a rovněž Mesiáš má tento úkol. (srv. Iz 35, 5, 42, 7)
Příběh o uzdravení slepého Bartimaia (srv. Mk 10, 46 – 52) vypadá jako typické vyprávění o zázračném uzdravení, ale nakonec je tento dojem narušen poslední větou a Bartimaiovým rozhodnutím následovat Ježíše. Tak se příběh mění ve vyprávění o povolání, jako byla povolání prvních učedníků na začátku evangelia. Pomáhá nám odpovědět na otázku: Kdo je Ježíš a kdo může být jeho učedníkem?
Příběh se odehrává v Jerichu, kde se Ježíš zastavuje na své cestě do Jeruzaléma. Prochází městem spolu s učedníky i se zástupem. Bartimaios je slepý žebrák. Toto spojení vyjadřuje dvojí bezmoc. Je bez prostředků na živobytí a ještě k tomu slepý. Žebral za městem u cesty do Jeruzaléma, po níž chodilo hodně lidí. Když uslyší, že přichází Ježíš, rozhodne se ho požádat o pomoc. Snaží se upoutat Mistrovu pozornost tím, že ho opakovaně oslovuje jako „Syna Davidova“, tedy Mesiáše. Dává tak najevo, že věří v jeho moc darovat mu ztracené zdraví. Klade do něj všechnu svou důvěru a prosí o slitování: „Smiluj se nade mnou!“ (47, 48) Mnozí se ho snaží umlčet, ale on nepřestává volat, jako by věděl, že nesmí promarnit tuto životní šanci, protože jinak se ještě více propadne do temnoty a nesnesitelného živoření.
Ježíš ho dá zavolat a mínění kolemstojících se okamžitě mění. Najednou ho povzbuzují, aby vstal a rychle šel k Ježíši. Podobně jako první učedníci, kteří odhazovali své sítě, když šli za Ježíšem, také slepý Bartimaios odkládá svůj plášť, který mu zřejmě bránil v rychlejším pohybu, a přistupuje k Ježíši. (srv. Mk 1, 16 – 20)
Mistr se zdánlivě zbytečně ptá slepého žebráka, co potřebuje? Ptá se ho podobně jako předtím synů Zebedeových (srv. v. 36): „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Přestože odpověď Ježíš dávno zná, chce, aby učedníci převzali zodpovědnost za své prosby. Odpovědí na odvážnou touhu slepce je zázrak uzdravení. Podobně jako ženu trpící krvácením (srv. Mk 5, 34), také Bartimaia Ježíš propouští se slovy: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ (52 a) Rozhodující proměna se udála už ve chvíli, kdy se s důvěrou obrátil na Ježíše. Jako by víra slepého žebráka byla nezbytnou podmínkou k tomu, aby se mohl odehrát zázrak a projevila se božská moc. Na rozdíl od jiných zázračných příběhů zde chybí chvála okolostojícího zástupu, ale místo toho jsme svědky Bartimaiova dalšího odvážného rozhodnutí následovat Ježíše.
Obnovením zraku se ze slepého stává člověk vidoucí. Tak se dá vysvětlit Bartimaiův příběh jako podobenství o Ježíši, „světle světa“, navracejícím zrak.
Ježíš se také nás ptá, co od něj vlastně chceme? Bartimaiův příběh nám připomíná, že uzdravení a prohlédnutí znamená zároveň převzetí zodpovědnosti a přijetí úkolu. Ježíš pozvedá odepsané a nemocné, osvobozuje ty, kdo jsou v zajetí vlastních omezených hranic. Chce nás uvést do společenství s Otcem. Přidává k tomu svůj kříž a příklad svého života. Chceme být uzdraveni a chceme jít za Ježíšem?
Kéž Pán osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Kéž nám dá sílu, abychom ho dokázali následovat po cestě, která k této naději vede! Amen.
