Text kázání sestry farářky ThDr. Heleny Smolové, Th.D. z neděle 17. října 2021 - 29. neděle v mezidobí. Video připravil Husův sbor na Peruci.
Texty: Iz 53, 4 – 12; Žid 5, 1 – 10; Mk 10, 35 – 45
Modlitby:
1/ Modleme se za nově nemocné Covidem 19, kteří jsou v nemocnicích nebo v domácím ošetření. Prosme za ochotu lidí nechat se očkovat, aby neohrozili sebe ani druhé. Modleme se za moudrost pro politky, kteří rozhodují o protiepidemických opatřeních, ať naslouchají hlasu odborníků a usilují co nejlépe chránit zdraví a životy občanů. K tobě, Bože, voláme!
2/ Modleme se za lidi trpící občanskými boji v Libanonu. V zemi jsou mrtví a ranění, dochází k přerušení dodávek energií, mnozí jsou zmateni a žijí ve strachu. Prosme o pokoj pro Libanon a jeho obyvatele! K tobě, Bože, voláme!
3/ Modleme se za Afghánce, terorizované vládou hnutí Taliban a ohrožené hladomorem s blížící se zimou. Prosme za obyvatele Somálska, jedné z nejchudších zemí na světě, kde je nedostatek základních potravin a početné rodiny nemají co jíst. Modleme se za solidaritu bohatých s chudými. Pane, ukaž nám, jak můžeme pomoci trpícím nést jejich břemena. K tobě voláme, Hospodine!
4/ Modleme se za našeho prezidenta Miloše Zemana, aby se uzdravil. Prosme za povolební vyjednávání a za novou vládu, která z nich vzejde. Dej moudrost i pokoru politikům, kteří dostali podporu občanů, ať vykonávají svůj úřad s největším nasazením ve prospěch obecného dobra. K tobě, Pane, voláme!
Sestry a bratři!
Povolební neoficiální jednání politiků a spekulace novinářů o tom, kdo bude premiérem, kdo vicepremiérem a kdo obsadí klíčová ministerstva, nápadně připomínají situaci, kterou zachycuje dnešní evangelium. Rozdíl spočívá pouze v tom, že zatímco rozdělování moci v zemi po vyhraných volbách je něčím naprosto běžným a samozřejmým, v Božím království, zdá se, panují zcela jiná pravidla.
Už dříve, při své zastávce v Kafarnaum, Ježíš mluvil se svými učedníky o tom, kdo je největší. (srv. Mk 9, 33 – 37) Bylo celkem pochopitelné, že o něčem takovém učedníci uvažovali, když se kruh Ježíšových nejbližších zdál být celkem stabilním společenstvím. Už tehdy Ježíš svých Dvanáct poučil, že velikost před Bohem se měří podle toho, co člověk dělá pro druhé: „Buď poslední a služebník všech“. Pro názornost vzal Ježíš dítě a postavil ho doprostřed jejich kruhu. Služebník všech znamená i služebník dětí, ve starověku považovaných za neúplné lidi, odkázané na dospělé. Milosrdná láska je skutkem, který obstojí na posledním soudu. (srv. Mt 25)
Na toto Ježíšovo poučení navazují i dnešní dva rozhovory. (srv. Mk 10,35 – 40 a 41 – 45). Bratři Jakub a Jan Zebedeovi vyslovují velmi jasné přání zaujmout přední místa vedle Ježíše v jeho slávě. (37) Jako by předtím Ježíš nemluvil o svém blížícím se utrpení a o tom, že ho zabijí. (32 – 34). Anebo snad jeho slovům učedníci nerozuměli? „Nevíte, oč žádáte,“ říká Ježíš a potvrzuje, že je tato naše domněnka správná.
Následující slova o kalichu, který Ježíš pije, a křtu, jímž je pokřtěn, připomínají blížící se utrpení. Znamenají pohár Božího hněvu, o jehož odnětí Ježíš prosil v Getsemanské zahradě, a křest bolesti ukazující k Božímu soudu. Zebedeovci zůstávají ve své nevědomosti. Jsou zřejmě přesvědčeni, že cesta do Boží slávy je pro ně otevřená. Ježíš potvrzuje, že projdou utrpením jako on, ale jejich přání zaujmout přední místa v jeho slávě odmítá vyplnit a dokonce dává najevo, že je ani vyplnit nemůže. Je plně Bohem, ale také plně člověkem, jak později začne církev vyznávat v krédu. Tím, kdo uděluje místa pravici a po levici ve své slávě, je pouze Bůh.
Ostatní učedníci protestují. Asi také mysleli na to, že kromě křesel premiéra a vicepremiéra jsou ve vládě ještě ministři, jejichž pozice jistě není zanedbatelná! Evangelista tedy nechává Ježíše zavolat učedníky k sobě, aby jeho slova slyšelo všech Dvanáct, zastupujících Ježíšovy žáky všech dob. Připomíná učedníkům římskou vládu nad Izraelem a také podobnou situaci kdekoliv jinde na světě. Ti, kdo mají moc, vládnou. Často se panování mocných neobejde bez útlaku a násilí. Takový model vlády ale Ježíš odmítá: „Ne tak bude mezi vámi“. Ježíšova vláda je uspořádána úplně jinak. Kdo touží být „velkým“, má se stát „služebníkem“, kdo chce být „první“, má být „otrokem“ dokonce všech. Jde o někoho z učedníků, někoho, kdo je „mezi vámi“, ale jeho služba bude překračovat hranice společenství a bude se otvírat všem, tedy snad i směrem, kde není uznávána jako mimořádná přednost. Příkladem je přitom učedníkům sám Ježíš, jejich učitel, který tady opět mluví o sobě jako o „Synu člověka“. Ani on nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Snad ještě názornější představu pro učedníky zapsal evangelista Lukáš, v jehož evangeliu Ježíš v tomto vyprávění říká, že je „mezi učedníky tím, kdo je obsluhuje u stolu“. (srv. L 22, 27)
Mluví-li Ježíš o přinesení výkupného za mnohé, navazuje tím na biblickou představu o něm, ale také navazuje na konkrétní místo u proroka Izaiáše. (srv. Iz 43, 3n) K základům starozákonní víry patří přesvědčení, že Bůh nabízí spásu (srv. Gn 12, 1 – 3) v tomto světě zkázy (srv. Gn 3 – 11). Jak je ale možné odstranit zlo, překonat zkázu?
V Izraeli byla za nejúčinější způsob považována náprava škody. Kdo se provinil proti životu druhého, zmařil i svůj vlastní. Ztratil právo na život. Existovala ale i možnost „vykoupit“ zmařený život (srv. Ex 21, 28 – 30). Smír byl zcela výjimečný a mohlo k němu dojít jen proto, že poškozený se zřekl svého práva vůči pachateli, takže ten mohl zůstat na živu, i když svým životem propadl smrti. U proroka Izaiáše je tato myšlenka převedena na vztah Hospodina a jeho lidu. Podle prorokových slov je Hospodin ochoten dát pohanskému Kýrovi, dobyvateli Babylóna, celou známou severovýchodní Afriku, aby lid zachránil ze zajetí.
Ježíš mluví v dnešním evangeliu o tom, že je připraven dát svůj život jako výkupné za mnohé, aby je vysvobodil z propadnutí smrti, které si zavinili vlastním selháním. Podle všeobecného očekávání má přicházející Syn člověka sedět na trůnu k soudu nad lidmi. Oproti tomuto očekávání ale Ježíš říká: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil!“ (45 a)
To je důvod, proč v Ježíšově společenství nemůže existovat žádné usilování o první místa. Ježíš přišel, aby svou smrtí zachránil mnohé z moci zla a hříchu, jeho učedníky jsou pouze ti, kdo neusilují žít na úkor jiných, ale proto, aby druzí mohli žít.
Pane Ježíši, jako Jakub a Jan tě často prosíme, abys nám splnil, o co tě žádáme. Nejsme o nic lepší než ti dva. Ježíši, pomoz nám zahlédnout ve tvém ponížení Boží lásku k nám. Osvoboď nás od pyšné touhy podřizovat si druhé lidi a uzdrav nás, abychom byli otevřeni svým bližním a připraveni jim pomáhat. Amen.
