b_270_270_16777215_00_images_21_21-04-21_Ježíš_jpg.jpg

Farářka Helena Smolová z lounské náboženské obce CČSH. Přináší své modlitby a kázání ze 3. neděle velikonoční, 18. dubna 2021. Texty: Sk 3, 12-19; 1J 3, 1-7; L 24, 35-48.

Texty: Sk 3, 12-19; 1J 3, 1-7; L 24, 35-48

Modlitby:

1/ Bože, děkujeme Ti, že se situace v naší zemi zlepšuje. Méně lidí je nemocných kovidem, mnozí se uzdravili, děti se vracejí do škol, otevírají se obchody. Přesto stále mnozí bojují a procházejí zkouškou. Prosíme za všechny trpící a potřebné, modlíme se za pomáhající i za ty, kdo rozhodují o životech druhých lidí. Modlíme se jeden za druhého, za sebe navzájem. Buď naší silou, Pane, když kolísáme a pochybujeme, že jsi blízko! K Tobě, Bože, voláme!

2/ Myslíme na nevinné oběti střelby v USA v uplynulém týdnu, připomínáme si oběti Covidu 19 v Indii, v Brazílii, kde tato nemoc dostihla řadu dětí. Pláčeme s plačícími a truchlícími, chceme jim být v modlitbě na blízku, prosíme za nevinné oběti. Smiluj se, Hospodine!

3/ Nevedeme válku jen s virovou nákazou, ale na mnoha místech lidé prožívají také občanské nepokoje nebo mezinárodní konflikty. Modleme se za zmírnění napětí mezi USA a Ruskem, modleme se za mír mezi všemi národy! K Tobě, Bože, voláme!

4/ Prosme za volbu patriarchy CČSH a za volbu pražského biskupa! Kéž tyto volby proběhnou důstojně i spravedlivě a přinesou jména lidí, kteří povedou církev v příštím období! K Tobě, Bože, voláme!

5/ Prosme za naši sestru v Kristu, která se připravuje na operaci. Stůj při ní, Pane, naplňuj ji svým pokojem a ujišťuj ji o své blízkosti. Ať je zbavena veškerého strachu, který by mohl průběh zákroku jakkoliv negativně ovlivnit! K Tobě, Pane, voláme!

Sestry a bratři!

Také 3. velikonoční neděle nám přináší jeden z příběhů o setkání Vzkříšeného s učedníky, který má posílit a upevnit naši víru, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, jak jsme vyznávali o velikonočním ránu. Vyprávění má dvě části: zjevení Ježíše před učedníky (35-43) a jeho slova učedníkům (44-49), následuje svědectví o Ježíšově nanebevstoupení, které uzavírá celé Lukášovo evangelium (50-53).

V první části Lukáš navazuje na společnou tradici, kterou najdeme také na jiných místech Nového zákona, především v 1 K 15, ale i v Janově evangeliu (J 20, 19-29), nad nímž jsme uvažovali minulou neděli. Setkáme se s ní také v úplném závěru Janova evangelia (srv. J 21, 2-3). V druhé části Ježíš pověřuje učedníky misijní činností, jak toto vyslání známe rovněž ze závěru Matoušova nebo Markova evangelia (srv. Mt 28, 19-20 a, Mk 16, 15-16). Formulace misijního pověření vždy odpovídá teologickému zaměření jednotlivého evangelisty. U Lukáše se zdůrazňuje pokání, obrácení (metanoia), odpuštění hříchů, ale také „vydávání svědectví“ (srv. Sk 1, 8, 2, 32, 3, 15...). Důležitým motivem je pro něj také „naplnění Písma“, jak dosvědčuje již starší tradice (srv. 1 K 15, 3. 4). Také ve svém líčení nanebevstoupení Lukáš čerpá ze společné tradice, kterou zapsal jak v evangeliu, tak ve Skutcích apoštolských. Zatímco v evangeliu se tato událost odehrává stejný den jako objevení prázdného hrobu (srv. L 24, 1-12), příběh emauzských učedníků ( L 24, 13-35), ve Skutcích apoštolů se tato událost odehrává až 40 dní po vzkříšení, jak to odpovídá liturgickému roku. Rozdílná líčení svědčí o tom, že Lukáš nechtěl pořídit nějaký historický protokol o událostech, ale spíše chce nabídnout různé pohledy na stejný příběh a pozvat nás k přemýšlení o tom, co se vlastně po Ježíšově smrti stalo.

Tak jako Ježíš neočekávaně zmizel emauzským učedníkům z dohledu v předchozím vyprávění (srv. L 24, 13-35), tak náhle stojí uprostřed shromáždění jedenácti a ostatních v úvodu dnešního textu (36). Zákony prostoru a času pro vzkříšeného Ježíše neplatí. Zatímco dva emauzští učedníci ještě podávají zprávu o své zkušenosti (35), přichází Ježíš do středu shromáždění (36). Lukáš popisuje tuto událost velmi prostým způsobem: „stál tu on sám uprostřed nich“; žádný bližší popis tu nenajdeme.

Ježíš se na shromážděné učedníky obrací obvyklým pozdravem: „Pokoj vám“ (36). Tento běžný pozdrav, který lidé používají při vzájemném setkávání, je na tomto místě znamením spásy. Pokoj přislíbený při Ježíšově narození (srv. L 2, 14), nyní přináší on sám (srv. J 20, 19. 21. 26, Sk 10 36). Jde o první slovo, jímž se po svém vzkříšení na učedníky obrací. Jsou vyděšeni a sevřeni strachem (37), neboť se domnívají, že vidí „ducha“, který nemá „tělo“ (39, srv. Mt 14, 26, Mk 6, 49). I když učedníci ještě předtím uvěřili, že byl Pán skutečně vzkříšen (34), nyní jsou překvapeni. Ježíšovo vzkříšení a jeho zjevení převyšuje lidské schopnosti chápání a očekávání.

Na zděšení a strach učedníků odpovídá Ježíš otázkou, týkající se jejich zmatenosti a nechápavosti. Pokládá je za někoho, kdo dosud ve své mysli pochybuje. Vzkříšený Ježíš dokáže rozlišit myšlenky učedníků podobně, jako je byl schopen rozeznat u farizeů a zákoníků ( srv. L 5, 21-22). Ukazuje učedníkům své ruce a nohy a zve je, aby se na ně podívali a dotkli se jich, dává se jim poznat ve své tělesnosti. Učedníci se mohou tímto hmatatelným způsobem přesvědčit, že před nimi nestojí netělesný duch.

Lukáš neuvádí, zda některý z učedníků přijal výzvu a dotkl se vzkříšeného Ježíše, ani Jan neuvádí, zda Tomáš odpověděl na Ježíšovu výzvu a dotkl se jeho ran, jak jsme o tom uvažovali v evangeliu minulé neděle (srv. j 20, 27). Veškerá aktivita vzkříšeného Ježíše je zaměřena na odstranění pochybností učedníků a na to, aby uznali, že je to skutečně on, jak zdůrazňují jeho slova: „vždyť jsem to já“ (39).

Potom jim Ježíš své ruce a nohy ukazuje (40, srv. J 20, 20). Ani tak jejich pochybnosti zcela nezmizí. Učedníci nevěří, podobně jako předtím nevěřili ženám a jejich poselství (srv. L 24, 11). Nyní je ale jejich „nevěra“ omluvena radostí, kterou prožívají (41a). V této situaci se Ježíš na učedníky obrací s prosbou o něco k jídlu, což má být dalším důkazem (41b). Učedníci podávají Ježíšovi kousek pečené ryby (42). Svým jedením nabízí Ježíš učedníkům důkaz, že je to skutečně on. Ten, který se dal poznat emauzským učedníkům při lámání chleba ( L 24, 30-31. 35), je totožný s tím, který před učedníky pojedl kus pečené ryby (srv. L 24, 42-43). Jejich reakce je popsána až v souvislosti s nanebevstoupením, kdy se učedníci vrátili do Jeruzaléma a v chrámě chválili Boha.

Když se Ježíš dal poznat učedníkům, adresuje jim svá poslední slova. Nejprve jim připomíná smysl svého pozemského působení. Jeho ujištění, že se musí naplnit, co je o něm psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech, odkazuje především na jeho předpověď v L 18, 31 (srv. též L 22, 37). Ježíš se neodvolává na konkrétní místo Písma, ale mluví o tom, že „je třeba“, „je nutné“, aby se na něm naplnil plán spásy. Evangelista Lukáš představuje Ježíše jako vykladače Písma (45, srv. Sk 16, 14). Vzkříšený otevírá mysl i srdce učedníků tím, že jim objasňuje plný význam všeho, co je o něm psáno v Písmu. Tak překonává nechápavost učedníků.

V následujících dvou verších (46-47) jsou shrnuty nejdůležitější výpovědi Písma o Kristu. Odkaz na Písmo a formulace „tak je psáno“ ukazuje k Božímu plánu spásy. Jako byla zvěstována nezbytnost utrpení, smrti a vzkříšení Krista ženám u hrobu (srv. L 24, 7) a dvěma učedníkům na cestě do Emauz (srv. L 24, 26), tak také tyto události tvoří jádro poselství určeného celé komunitě učedníků.

Ježíšova smrt a jeho vzkříšení byly chápány prvotní církví jako naplnění zaslíbení Písma, jako události odpovídající Boží vůli.

Zvěstování v Ježíšově jménu a odpuštění hříchů všem národům se týká budoucnosti. Jako vyzývali k obrácení Jan Křtitel (srv. L 3, 3. 8) a Ježíš (srv. L 5, 32), také křesťanští zvěstovatelé vyžadují změnu smýšlení (srv. l 24, 47, Sk 2, 38...), která je nezbytným předpokladem k odpuštění hříchů a získání života. V tom, co se děje v jeho jménu, on sám mocně působí (srv. Sk 2, 38, 3, 6. 16, ..) Jeruzalém, na který byla zaměřena veškerá Ježíšova pozemská činnost a který byl jejím cílovým bodem (srv. L 23, 5), je nyní výchozím bodem misijní činnosti. Cílem jsou „všechny národy“ (srv. Mt 28, 19).

Na závěr své promluvy se Ježíš obrací na učedníky a označuje je za svědky toho, co právě slyšeli. Jeho slova jsou zároveň konstatováním, zaslíbením i pověřením, jak je patrné z příslibu Ducha svatého (49), ale také ze slov zplnomocnění k vydávání svědectví (srv. Sk 1, 8). Učedníci mají vydávat svědectví o událostech spásy, spojených s Ježíšem. Poselství apoštolů není lidskou spekulací a moudrostí, ale dějinnou skutečností a jejím výkladem na základě Písma.

Otevři, Pane, naši mysl k pochopení Božího slova, které jediné má moc rozptýlit pochybnosti, neustále se vkrádající do našeho srdce. Kolikrát jsme tě nedokázali poznat nebo jsme tě dokonce zapírali! Ty jediný Spravedlivý jsi pokorně přijal utrpení a stal ses výkupnou obětí za naše hříchy. Nedovol proto, abychom zůstávali váhaví znepokojení. Tvá přítomnost ať naplní naše srdce pokojem a tvůj dech ať rozjasní naši tvář, abychom byli radostnými svědky tvé lásky. Amen.


Plánované události

neděle, 13 červen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 13 červen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 13 červen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 13 červen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
středa, 16 červen 2021; 19:00 -
Studentská bohoslužba HTF (Vinohrady)
neděle, 20 červen 2021; 09:00 -
Bohoslužba Praha - Vinohrady
neděle, 20 červen 2021; 09:25 -
Mariánské Lázně - bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 09:30 -
Hradec Králové - bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 17:00 -
Radotín, bohoslužba
neděle, 20 červen 2021; 19:00 -
Praha Nové Město - bohoslužba