Žalm 104. je vděčnou oslavou Boha za jeho stvořitelské dílo. Mohli bychom jej také nazvat „biblickou ekologickou básní“. Při jeho četbě se před námi rozprostírá obraz starověkého světa s bohatostí nespoutané přírody. A přitom je vše propojeno v „jednotný dům“ se vzájemnou závislostí jednoho na druhém a současně vše je závislé na Bohu Stvořiteli, který je pramenem a zdrojem života všeho, co žije a existuje.
Tento žalm je velmi příhodný ke dni Země, který se každoročně připomíná v jarním čase po celém světě dne 22. dubna a který nás přivádí k uvědomění si naší propojenosti s přírodou – se Zemí, s rostlinami i ostatními tvory.
Žalm 104. souvisí s biblickou zprávou o stvoření, jak je zařazena na samém počátku Bible (Gn 1. kap.). Pustá a prázdná země byla postupně formována a naplňována životem. Bůh dává stvoření svůj řád. Chaos je řádem překonáván a je tak umožněn život v jeho bohatosti, přirozené odolnosti a přizpůsobivosti. Ale stvoření ve své porušenosti se znovu k chaosu přibližuje a je jím neustále ohrožováno.
Řád, střídání, proměny jsou Božím záměrem. Střídají se roční období, kdy v každém z nich je příroda jiná. Střídá se den a noc. Noc patří zvířatům a les v noci ožívá a „hemží se zvěří“, jak slyšíme v žalmu (Ž 104,20).
Příroda nás lidi přesahuje. Byla zde dávno před tím, než se na zemi objevil člověk. Je tomu tak podle biblické zprávy o stvoření, ale i podle vědeckého pohledu, že příroda zde byla i bez člověka. Hory, skály, kameny dokládají svět dávných dob, měřený jiným časem, než je náš krátký lidský život. Také mohutné stromy mají svůj vlastní čas a rostou pomaleji. Život některých letitých stromů se počítá na staletí. V žalmu se hovoří o trávě, rostlinách a stromech, které zemi dodávají svěží zelenou barvu, příjemnou našim očím. Ze stromů jsou jmenovány cypřiše (Ž 104,17) a cedry, které jsou nazvány jako „Hospodinovy stromy“ (Ž 104,16). Je tomu tak zřejmě proto, že z cedrového dřeva byly zhotovovány části Hospodinova chrámu v Jeruzalémě (1 Kr 6,9-10.18). Cedrové dřevo se ve starověku používalo i pro další účely. Dnes se používá například pro hudební nástroje.
V žalmu se hovoří se zvláštní pozorností o daru vody, která je pro život nezbytná. Kde je voda, tam je život, jako je tomu kolem pramenů a potoků (Ž 104,10-12).
Země, na které rostou rozmanité rostliny a stromy, dává obživu zvířatům, ale i člověku.
V žalmu 104. můžeme spatřovat obraz pestré starověké přírody s množstvím nejrůznějších zvířat – létajících ptáků, hnízdících v korunách stromů, dravců žijících v lesních doupatech i mořských živočichů, jejichž domovem jsou hlubiny oceánů. Jsou tu jmenována zvířata žijící ve volné přírodě. I osli jsou zde uvedeni jako „divocí“, kteří žijí svobodně a nejsou podrobeni žádnému jhu (Ž 104,11).
Součástí tohoto velikého Božího domu přírody je i člověk. Člověk nemá být lupič, kořistník a ničitel, ale ten, kdo koná službu. „Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera“, čteme v žalmu (Ž 104,23). Má konat prospěšnou a užitečnou službu nejen pro sebe a své zajištění, ale pro druhé a pro celek života podle řádu Božího stvoření. Země je náš společný dům. A příroda, jejíž jsme součástí, je velkým darem od Boha. To si můžeme uvědomovat, když přemítáme nad žalmem 104.
bratr patriarcha-správce církve Tomáš Butta
