Texty: Př 9, 1-6; 1K 1, 18-25; J 2, 1-12
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, hrozba nové nemoci zasáhla do naší těsné blízkosti. Byla jí postižena rodina bratra kazatele Krause z Peruce. S úzkostí a strachem, ale také s velikou důvěrou ti odevzdáváme všechny nemocné z této rodiny a myslíme na ně. Prosíme, bude-li to tvá vůle, aby se uzdravili! Modlíme se za ošetřující personál mostecké nemocnice, za všechny další nemocnice pečující o kovidové pacienty, za jejich zdravotníky a další personál. Kéž je posiluje radost ze zachráněných lidských životů i uznání jejich práce ve společnosti. K Tobě, Bože, voláme!
2/ Modleme se za volbu biskupa pražské diecéze. Kéž Duch svatý vybere vhodného kandidáta, ochotného přijmout tuto službu v církvi se všemi důsledky. Prosme také za volbu patriarchy církve, kéž i ona je vedena Duchem Božím. K Tobě, Pane, voláme!
3/ Pane, ty víš, že nejsme schopni uchránit sebe ani své drahé různých těžkostí a trápení, které život přináší. Mnohokrát si přejeme, aby ti, které milujeme, tolik netrpěli. Prosíme tě, abychom v takových chvílích nepodléhali malomyslnosti a cynismu, ani nestrhávali k těmto postojům ostatní. Nauč nás vzájemně si pomáhat, přijmout, co je těžké a společně nést svá břemena (srv. Gal 6, 2), a tak růst v oddanosti a lásce. Kéž neutíkáme od Kristova kříže jako většina učedníků, ale ať ve zkouškách stojíme při sobě, s pohledem víry upřeným na tebe, jak nás zve Písmo. (srv. Žid 12, 2). K Tobě voláme!
4/ Bože, tys dal lidem touhu po věčnosti. Děkujeme ti za zbožnost prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, jehož výročí narození si dnes připomínáme. Prožíval svůj život před tvou tváří. Dej, abychom dokázali i my žít pod „zorným úhlem věčnosti“, v odpovědnosti vůči tobě za své myšlení i jednání. K tomu nám pomáhej svou milostí skrze Ježíše Krista. Amen.
Vzpomínka – Lenka Sládková
|
|
Sestry a bratři!
Může nás překvapit, že Ježíš začíná podle Jana své veřejné působení zrovna na svatbě a k tomu ještě zázrakem s vínem. Dokázali bychom si asi představit nějaký důstojnější a přiměřenější „počátek znamení“. Proč právě tak nezvykle velké množství vína má být zjevením jeho slávy? Zřejmě právě množství a kvalita vína byly výmluvné.
Příběh o svatbě v Káně není bezprostředně srozumitelný a existuje k němu větší množství výkladů. Nejde o zázrak projevující Ježíšovu moc, ale o znamení, které zjevuje slávu Božího Syna, přítomnost samotného Boha v něm, se všemi dary, které z toho plynou pro víru učedníků. To je význam znamení (sémeion) v Janově evangeliu.
Celé Janovo evangelium je rozdělené podle liturgického roku. Ježíš rozvíjí své poslání o židovských svátcích a vychází z jejich symboliky. Najdeme tu celkem troje Velikonoce, jedny Letnice, jeden svátek stánků na podzim a jeden svátek posvěcení chrámu v zimě. První znamení v Káně se odehrálo na konci zahajovacího týdne Ježíšovy služby před prvními Velikonocemi. Při nich Ježíš vyčistí chrám a předpoví vzkříšení svého těla, nového chrámu (2, 13-25). Poslední projev Mesiášovy slávy připadá na pašijový týden, v němž bude Ježíš vyvýšen na kříži a vstane z mrtvých.
„Třetí den“, o němž je zmínka, má spíše symbolický než přísně historický význam. Zahajovací týden o sedmi dnech připomíná stvoření. Začátek Kristovy služby se odehrává jako stvoření v jednom symbolickém týdnu. Svatba v Káně připadá na třetí den po povolání Filipa a Natanaela, tedy na 7. den zahajovacího týdne, kdy Ježíš učiní znamení odhalující jeho mesiášství. V jednom symbolickém týdnu Ježíš povolá své učedníky a položí základy nového společenství – církve. Sedmý den je ve zprávě o stvoření dnem Božího odpočinku (srv. Gn 2, 1-3). Svatba v Káně symbolizuje a předjímá svatbu Boha s jeho lidem, mesiášskou hostinu v Božím království.
Víno ve Starém zákoně naznačuje Boží požehnání a a obnovení Izraele Mesiášem, který usadí Boží lid v zaslíbené zemi oplývající vínem, obilím a olejem. Víno v Káně symbolizuje mesiášskou obnovu provedenou Kristem. Jeho množství (500 – 700 l) je příliš veliké, než aby bylo obstaráno jen pro jednu lidskou svatbu, i kdyby bylo svatebčanů sebevíc! Touto hojností vína je svatba v Káně symbolem mesiášské obnovy Izraele a víno z Kány ukazuje k přicházejícímu Božímu království. (srv. L 22, 18) Jde o dobré víno, které následuje po méně dobrém podle zjištění správce: „Každý člověk předkládá nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ (10) Víno v Káně je znamením nového světa, který Kristus právě stvořil během tohoto prvního týdne nového stvoření. Nová úmluva nahradila starou. Tato myšlenka se objeví také v dalším vyprávění o vyčištění jeruzalémského chrámu, kde bude Ježíš mluvit o svém těle jako o novém chrámu (srv. J 2, 19) a v následujících příbězích. Svatební víno není jen svou hojností symbolem mesiášské obnovy a svou kvalitou symbolem nové smlouvy. Je také symbolem Kristova slova a eucharistie – Kristova těla a Kristovy krve, dvou stolů liturgické hostiny.
Dobré víno z Kány nahradí vodu v šesti kamenných džbánech pro židovské očišťování. Z vody pro očistu těla se stane víno pro občerstvení duše prostřednictvím Slova a eucharistie. Origenes Alexandrijský a jiní otcové spatřovali ve víně z Kány Kristovo nové učení. Efrém viděl v méně dobrém víně Mojžíšův zákon a v lepším milost a pravdu, Ireneus Lyonský v něm spatřoval svátostný symbol krve Večeře Páně.
Dva starozákonní texty označují víno za symbol pravdy, jíž je třeba naslouchat (srv. Př 9, 1-6, Iz 55, 1-3). Kristus je moudrost přivádějící učedníky na přichystané hody. Chce jim nabídnout víno nového učení, které dává život. Zákonné obřadní očišťování zaniklo (voda), Zákon a proroci nedostačují (méně dobré víno), je třeba tišit žízeň novým, výborným vínem Kristova slova, dokonalou moudrostí a dokonalou pravdou, kterou dává Kristus. On později tuto myšlenku vyjádřil slovy: „Vy jste už čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (J 15, 3) V modlitbě za učedníky Kristus říká: „Sám se za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.“ (J 17, 19)
Nepřehlédnutelnou postavou příběhu je Ježíšova matka. Zmínka o ní vysvětluje, proč byl Ježíš a jeho učedníci na svatbu pozváni. Je to ona, kdo upozorňuje na novou situaci jako pozorná účastnice hostiny. Ukazuje se ale, že se Ježíš nenechá vázat žádným lidským vztahem, dokonce ani tak úzce příbuzenským, jakým je vztah k jeho matce. Jen Otec určuje hodinu jeho působení a jen Ježíš ji zná. Ježíš je absolutně odevzdán do Otcovy vůle, která je jeho pokrmem. (srv. J 4, 34) Ježíš učiní jen to, co vidí konat svého Otce. (srv. J 5, 19.30) Hodina, o níž Ježíš mluví, (4) zřejmě není hodinou jeho oslavení utrpením a vzkříšením, ale hodinou zjevení jeho slávy pomocí znamení (11). Jako nikde v celém evangeliu je zde přítomná sláva Božího Syna v jeho pozemském životě prohlášená za zjevení jeho slávy. Ježíš se tu zjevuje ve slávě Božího Syna a vzbuzuje víru svých učedníků. Celá událost na svatbě v Káně má smysl jen v tomto vyvrcholení.
Pane Ježíši, ty jsi se dal svým učedníkům poznat, když jsi učinil zázrak v Káně, počátek svých znamení. Prosíme tě, dej nám pokorné a učenlivé srdce, které se nechá proměnit mocí tvého Ducha. Prosíme o dar prostého srdce schopného žasnout nad velikostí tvé lásky skrývající se za nenápadnými znameními chleba a vína, hostiny lásky, kterou připomíná také příběh o svatbě v Káně. Prosíme tě o „zázrak“ hluboké víry. Amen
