Kázání sestry farářky Heleny Smolové z Loun k tématu ‚Uzdravení malomocného‘.
Texty: 2Kr 5, 1-14; 1K 9, 24-27;Mk 1, 40-45
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, prosíme za všechny kovidové pacienty, kteří bojují se zákeřnou infekcí, aby svůj boj vyhráli! Modleme se za lékaře, sestry a další zdravotníky vystavené extrémní zátěži. Prosme za solidaritu mezi lidmi, ohleduplnost ve vztahu ke starším spoluobčanům. Do tvých rukou, Pane, svěřujeme vlády států, aby rozhodovaly moudře o protiepidemických opatřeních. K Tobě, Bože, voláme!
2/ Modleme se za regiony postižené rozmary počasí, extrémními mrazy nebo sněhovou nadílkou, za to, aby dopravci obstáli v této zkoušce. Prosme za bezpečí na cestách autem i vlakem. K Tobě, Pane, voláme!
3/ Děkujeme dnes také za naši sestru v Kristu, Jiřinu Honsovou, která v příštím týdnu oslaví významné výročí. Prosme o požehnání pro naši sestru. Modleme se za její zdraví a bezpečí v místním Domově pro seniory. Ať je uchráněna nákazy a dobře snáší sociální izolaci, jíž jsou tamní obyvatelé vystaveni. K Tobě, Bože, voláme!
4/ Modleme se za církev, která utrpěla těžkou ránu v podobě kovidové pandemie. Mnozí se bojí přicházet na bohoslužby, odvykli pravidelným modlitbám a jen těžko se budou vracet k původním návykům. Církev také přišla o mnoho peněz z nájmů i z darů členů a sympatizantů. Prosme o moudrost pro její biskupy a patriarchu, aby zvážili možnost nového uspořádání církve, efektivnějšího hospodaření s lidskými zdroji i penězi. Modleme se za nového patriarchu církve, aby se jím stal moudrý a inteligentní člověk, který přinese dobré podněty a možná řešení jako odpověď na výzvy doby. K Tobě, Bože, voláme!
Sestry a bratři!
Malomocenství bylo ve starověku mezi Izraelci považováno za závažnou nemoc, která trpce poznamenávala život takto postižených lidí v jejich náboženské komunitě. Postoj k malomocenství vystihuje jeho hebrejský název: „ten, koho potrestal Bůh“. Každý, kdo se nakazil, byl vykázán ze společenství, protože malomocenství symbolizovalo náboženskou nečistotu a Boží trest. Lidsky se takto zasažený dostával do naprosto beznadějné situace. Pokud se nemocný uzdravil, byl znovu začleněn do kultického společenství, když vykonal předepsané obřady, jak je popisuje Kniha Leviticus (srv. Lv 14, 3n). Izraelité takto rozuměli nemoci.
Jedním z malomocných ve Starém zákoně je také Naamán, velitel vojska aramejského krále, patrně králova oblíbence. Nemusel se totiž klanět k zemi jako ostatní, kteří byli připuštěni k audienci. Jeho výjimečné postavení způsobilo vítězství, které skrze něj Hospodin dal Aramejcům (srv. 1Kr 22, 1-4. 21-37). Aramejci ale neznali Hospodina, a tak přičítali vítězství Naamánovi, z něhož se stal vysvoboditel s téměř božskou autoritou.
A přece byl tento králův oblíbenec postižen chorobou, která všechny jeho zásluhy a úspěchy obrátila v nic, protože malomocenství, jímž onemocněl, bylo přeci Božím trestem! Světská sláva najednou ztratila svůj lesk! Malomocný člověk se jevil jako nečistý, tedy propadlý smrti.
Božstva života, Adonis nebo Tamúz či Baal, postiženému nepomohla. Bylo tu ale jedno děvče, služebná z cizí země, jejíž svědectví nabídlo nešťastníkovi možnost záchrany. I když šlo o zajatou otrokyni, přála svému pánu dobré. Naamán přijímá nabídku pomoci. Na tehdejší poměry jde o neslýchané pohoršení, když cituje slova cizí otrokyně, ale nemá jiné východisko. Aramejský král nechce přijít o zdatného velitele a oblíbeného dvořana, a tak rozhodne o diplomatickém postupu. Naamán nepojede jako soukromá osoba, ale vydá se na státnickou cestu. Za své uzdravení nabídne asi 300 kg stříbra, asi 48 kg zlata a sváteční šaty. Králův list, který Naamán předává na místě panovníkovi, připomíná spíše ultimátum než pokornou prosbu. Děvče mluvilo o prorokovi, ale aramejský král se obrací na krále. Snad se domníval, že prorok patří mezi královské proroky žijící u dvora nebo že je král nadán božskou všemohoucností, tedy i schopností uzdravovat?
Izraelský král se pochopitelně vyděsí a vidí v dopise záminku k válce (srv. 1Kr 20, 7). Záchranu izraelskému králi přinese prorok. Že Bůh v Izraeli je a působí, patří k základním jistotám víry (srv. 1 Kr 17, 24, 18, 36n, 2 Kr 1, 6).
Naamán přišel s koni a vozy, s válečným poselstvím. Snad proto Elíša nevychází. Demonstrace síly na něj neplatí. Nejde mu vstříc ani jako vzácnému hostu. Počká si na to, až Naamán opustí všechno, čím ve společnosti něco znamenal, a postaví se ke dveřím Elíšova domu jako pokorný prosebník. Jeho sestup z výsosti moci a slávy tím nekončí! Očekával čarování, ale místo toho dostane jen radu, kde a jak se uzdravit (srv. Mt 8, 8). Pokud chce dvořan dojít uzdravení, musí přijmout tuto radu proroka,
Jordán je řeka oddělující zaslíbenou zemi od pouště. Podobně jako Rákosové moře tvoří pomyslnou hranici mezi životem a smrtí. Sedmerým ponořením do této řeky (srv. Lv 14, 7-9. 16) se Naamán uzdraví.
Jeho příběh ukazuje zvláštní souvislost mezi uzdravením a vírou, tělesným a duchovním zdravím. „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli“, vyznává uzdravený Naamán před Elíšou (v. 15). Taková formulace má ve Starém zákoně platnost vyznání (srv. Joz 2, 8-11, 1Kr 17, 24 aj.). Uzdravený se chce za svůj návrat do života odvděčit, ale Elíša odmítá přijmout jakékoliv dary, a to dokonce formou přísahy (srv. Gn 14, 12n, 1 Kr 13, 8n). Naamán pochopí, že svou vděčností není zavázán člověku, ale Hospodinu, proto už nemůže sloužit cizím bohům. Na důkaz pevnosti svého rozhodnutí s sebou bere prsť hlíny, aby mu doma připomínala zaslíbenu zemi a on aby na ní mohl Hospodinu zbudovat oltář (17). Elíša ho propouští s požehnáním (19).
Vnímání nemoci v těsné souvislosti s hříchem vysvětluje, že se také všechna uzdravení z malomocenství, která najdeme v evangeliích, stala symbolem vysvobození člověka z moci hříchu a zla. Jsou znamením a důkazem moci Pána Ježíše, který přišel uzdravovat nemocné, nikoliv zdravé. On sám přijal dokonale podobu služebníka, úděl „malomocného“, který byl odvržen vlastním národem a zemřel na kříži, aby už nikdo na světě nemusel trpět odloučeností od Boha, duchovním malomocenstvím.
Příběh o uzdravení malomocného z Markova evangelia patří k vyprávěním o uzdravování Pána Ježíše v celé Galileji, které Pán doprovázel slovem o příchodu Božího království (srv. 1, 39). Jako by tím příběhem ukazoval konkrétní případ takového uzdravení.
Nemocný před Ježíšem padá na kolena a úpěnlivě prosí o očištění. Šlo o výraz nejvyšší úcty. Ten, kdo klečel, vyjádřil svou závislost na tom, kdo stál, „byl výš“. Očištění, o které malomocný prosí, je víc než uzdravení. Jde v něm o přijetí do náboženské společnosti (srv. Lv 14). Prosba uvedená slovy „chceš-li“ (40) vyjadřuje vědomí o spojení Ježíše s Bohem, jak ho známe také z prosby Otčenáše“ buď vůle tvá“ (Mt 6, 9b-13).
Ježíš se nad malomocným slitoval. Uzdravení přináší dotek spojený se slovem: „Chci, buď čist.“ Ježíšův čin tak svědčí o jeho svrchovanosti a markovské „hned“ (42) uvozující výpověď o účinku Ježíšova slova zase potvrzuje, že k uzdravení skutečně došlo a nemocný se mohl vrátit k plnohodnotnému životu i v náboženské oblasti.
Ježíš si nepřeje, aby byla jeho autorita spojována pouze se zázraky, proto uzdravenému zakazuje o události mluvit a posílá ho jen za knězem, aby naplnil předpisy Zákona (43-44). Je to důležité jako potvrzení o skutečném uzdravení na svědectví o Boží moci, která byla s ním. Skutečným důvodem Ježíšova příchodu totiž nebylo konání zázraků, ale naplnění Boží vůle o záchraně každého člověka.
Nevíme, zda uzdravený dodržel Ježíšův příkaz? Zdá se, že spíše ne. Veřejně vyhlašoval „slovo“, tedy vyprávěl svůj příběh a zvěstoval, co Ježíš učinil, takže se Ježíš opět musel před lidmi skrýt (45).
Uzdravení malomocného má mimořádný význam, neboť bylo jedním z očekávaných znamení příchodu Mesiáše (srv. Mt 11, 5). Už tedy nastal čas jeho příchodu, který jak na tělesné, tak na duchovní rovině vrací člověku jeho lidskou důstojnost. Ježíš uzdravuje nemocného dotykem. Učí nás, že malomocný není Bohem zavržený, Bůh ho nikdy nepřestal milovat. Pravým malomocenstvím a skutečnou nečistotou není nemoc těla, ale choroba srdce. Ježíš nedělá rozdíly mezi lidmi, ale všem nabízí svou lásku. Každý je Božím dítětem, je hoden lásky a spásy. Amen.
