Ekumenickému společenství v Brně zaslal bratr patriarcha, v současnosti správce církve, Tomáš Butta své písemně zpracované kázání k bohoslužbě, která se měla konat dne 25. října 2020, ale byla zrušena. Tématem kázání je „dítě a dospělost v očích Jana Amose Komenského“. Biblické texty, z nichž promluva vychází, jsou z knihy Přísloví 22,1-6; z 1 list Korintským 13,8-13 a z Matoušova evangelia 18,1-5. V promluvě se soustřeďuje zejména na verše „Zasvěť již chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6), na Ježíšovo slovo: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,13) a na závěr hymnu apoštola Pavla „A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska“ (1 K 13,13).
Sestry a bratři,
těšil jsem se, že přijedu na vaši ekumenickou bohoslužbu do Brna, abych spolu s vámi naslouchal Božímu slovu, slavil Kristovu svatou večeři a připomínal si osobnost Moravana Jana Amose Komenského v roce jeho 350. výročí. Toto shromáždění a setkání však neumožňuje situace nouzového stavu v době pandemie, která poznamenává život v naší společnosti i v našich církvích. Mimořádná situace nás přivádí třeba i k četbě Komenského spisů, zejména těch, které jsou nazývány jako útěšné, jako je „Labyrint světa a ráj srdce“ nebo „Hlubina bezpečnosti“. Jimi Komenský povzbuzoval a povzbuzuje v těžkých situacích druhé ze zdrojů své hluboké víry v Boha, živé naděje a činné lásky.
Jan Amos Komenský svou osobností propojuje křesťanského kazatele a pastýře a současně pedagoga. Víra a výchova se v celém jeho díle prolínají. V tom je jeho aktuálnost i pro nás. Kdykoliv se totiž křesťanská víra a výchova rozpojí a od sebe oddělí, tak je to ke škodě, buď společnosti nebo církve. Když společnost odmítá křesťanskou víru, ztrácí se tak hloubka a smysl lidského života ve světě. Když zase církev podceňuje vyučování a výchovu, tak se může stávat uzavřenou skupinou, která se generačně neobnovuje. Obojí dnes v církvi potřebujeme – víru i schopnost nově a živě učit děti a mladé lidi a navzájem sebe i druhé v lásce vychovávat.
Komenský byl mužem Bible. Jeho životní zaměření i pedagogické myšlení bylo určováno předně Biblí a jejím poselstvím. Ve své „Velké didaktice“ – souborném spise o výchově člověka, začínající již od dětství, uvádí jako zdůvodnění pohledů a pedagogických názorů konkrétní biblické texty. Mezi těmito biblickými prameny se vyskytuje i verš z knihy Přísloví: „Zasvěť již chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6) (Velká didaktika, vyd. 1958, s. 52). Komenský uvádí a promýšlí výrok Ježíše o dětech (Velká didaktika, s. 52). Ježíš postavil dítě doprostřed mezi učedníky a dal jim je tak za příklad vstupu do Božího království. Aby mohl člověk vstoupit do Božího království, musí se nejprve obrátit, umenšit a pokořit a být malým jako dítě.
Jak rozuměl Komenský biblickým textům, kterými zdůvodňuje důležitost výchovy? Jak svýma očima viděl dítě a jak nahlížel na mladého člověka? Podle Komenského velmi záleží již na samotném začátku výchovy člověka, jak je to vysloveno starozákonní mudroslovnou zásadou v knize Přísloví. Vždyť zde užitý hebrejský výraz znamená velmi mladého člověka, chlapečka, dítě. Komenský říká: „Jaký je začátek, takové bude všecko“ a připojuje obrazné přirovnání: „Jak se strom zasadí a zavlažuje, tak roste“ (Jedno nezbytné, vyd. 2020, s. 102). Podle Komenského se má v dětech rozvíjet to dobré, co do nich je Bohem vloženo. Člověk je přece Božím obrazem a nese podobu svého Stvořitele (Gn 1,26). I když je tento Boží obraz hříchem v lidech zastřen, zatemněn, poškozen, porušen, přesto jeho části v člověku podle Komenského zůstávají. Vždyť člověk byl stvořen jako dobrý (Gn 1,31) a dobrý Boží úmysl nemůže být ničím zmařen. Proto jsou v dítěti zrnka dobra, která čekají na to, aby mohla vyrůstat a projevovat se v pozdějším životě (Velká didaktika, s. 54). Právě výchovou je potřebné v dítěti a mladém člověku rozvíjet toto Bohem vložené dobro a čelit tak silným vlivům prostředí a okolí, které je poznamenáno porušeností hříchu a zlem. Člověk je od dětství vystaven různým záporným vlivům, které mladého člověka odvádějí jinam, takže se stále více odklání od dobra a vzdaluje se tím také od Boha.
Biblický verš ze Starého zákona z knihy Přísloví vykládaný v duchu Komenského můžeme chápat tak, že máme jako věřící křesťané ukazovat mladým lidem cestu k Bohu, cestu k Ježíšovi. V Českém ekumenickém překladu Bible je výraz „zasvětit“. „Zasvěť už v mládí chlapce do jeho cesty…“ „Zasvěcení“ znamená přivádět děti ke svatému Bohu, do Kristovy blízkosti ve společenství církve (srov. Nu 6,2; 1 J 2,20.27) Komenský v Informatoriu školy mateřské hovoří o tom, že děti mají být Bohu odevzdány modlitbou a křtem (Informatorium, vyd. 1992, s. 111-113).
Ježíš zaměřuje naši pozornost na dítě, které dává dokonce za příklad nám dospělým. Komenský to vyjadřuje přímo tak, že Ježíš činí z dítěte učitele dospělých (Velká didaktika, s. 53). Je to paradox, neboť učit druhé může ten, kdo něco již sám poznal, kdo něco umí, kdo něco dokázal. Takový člověk může předávat druhým své znalosti, dovednosti a zkušenosti. Ale Ježíš ukazuje, že se jako dospělí můžeme a přímo máme učit od dětí! (srov. Mt 19,13-15). Jak to Ježíš myslel? Bylo by nesprávné myslet si, že Ježíš byl naivní a děti si příliš idealizoval, vždyť v jiném ze svých podobenství upozorňoval na jejich umíněnost a náladovost (Mt 11,16-17). Smysl příkladu dětí je pro nás v tom, že my dospělí máme být před Bohem pokornými a malými jako děti.
I když v očích Komenského měli děti a mladí lidé zvláštní jedinečnost, a i když kladl důraz na výchovu od nejútlejšího věku, přesto výchova a vyučování podle Komenského provázejí člověka po celý jeho život. Ve zvláštní naléhavosti to platí o křesťanském vyučování, které se netýká v žádném případě jen dětí. Nelze zůstat u „dětské víry“ a „dětinskosti“ (1 K 13,11), nýbrž je důležité vnitřně duchovně růst a směřovat ke křesťanské „dospělosti“ (Žd 6,1). Výstižně to vyjadřuje apoštol Pavel: „Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí“ (1 K 14,20).
Jan Amos Komenský je pokorným svědkem Ježíše Krista, moudrým pedagogem, ale je i velice aktivním „ekumenickým pracovníkem“. Výzva k ekumenické spolupráci je součástí jeho tzv. Šestera, které odkazuje křesťanům budoucích dob, tedy i nám. Jedná se o službu Bohu „jedním ramenem“ (Kšaft Jednoty bratrské, vyd. 1928, s. 23). To znamená jednomyslně, společně, ve vzájemné pomoci a podpoře (srov. Bible kralická Sf 3,9). Komenský zdůrazňoval, aby křesťané hledali a usilovali o to, co je pro ně společné a nejdůležitější. Tím, co náleží k podstatě, je víra, naděje a láska (Obecná porada o nápravě věcí lidských. III. sv., vyd. 1992, s. 389). Komenský byl mužem víry, naděje a lásky a tyto dary rozvíjel a předával druhým. Zdůrazňoval víru, která se projevuje spolehnutím se na Boha za všech okolností, ale i prospěšnými a dobrými skutky. I když se musel vyrovnávat s mnohými těžkostmi a bolestmi, nejde u něho v žádném případě o pasivní přístup k budoucnosti. Vedl naopak k aktivní naději. Proto mluví o „naději, k níž přispívá píle“ (Jedno nezbytné, s. 71). Apoštol Pavel v pohledu k budoucnosti vyslovuje své přesvědčení a jistotu: „A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska“ (1 K 13,13). I pro Komenského je největší z těchto tří hodnot láska. Podle Komenského je láska „heslem a znakem“ Ježíšovy církve (Jedno nezbytné, s. 159). Láska je východiskem křesťanské svornosti a spolupráce. Křesťanskou svornost shrnuje trojí zákon, pravidlo. Toto pravidlo je často citováno v různých církevních i ekumenických dokumentech. Je připisováno církevnímu otci Augustinovi, ale pochází zřejmě od německého luterského teologa ze 17. století Petra Meiderlina. Najdeme jej také v Komenského spise „Jedno nezbytné“, který píše v závěru svého života: „Ve všech nezbytných věcech zachovávat jednotu, v ne nezbytných svobodu a ve všech věcech zachovávat ke všem lidem lásku (Jedno potřebné, s. 160).
Sestry a bratři, životní příklad i vytrvalé a nezdolné dílo Jana Amose Komenského nás povzbuzuje a posiluje v čase zkoušek, kterými v přítomnosti procházíme. Současně nám připomíná, abychom neztráceli zájem o mladou generaci a trvale se věnovali úkolu vyučování a výchovy v církvi. Bratrský biskup z Moravy nás všechny vede k tomu – ať již patříme ke kterékoliv z křesťanských církví, k různým společenstvím, a žijeme v různých místech naší Země – abychom se jako křesťané projevovali aktivní vírou, nadějí a láskou.
říjen L.P. 2020
Tomáš Butta patriarcha-správce církve
