b_270_270_16777215_00_images_articles_Odpuštění.jpg

24. Ne v mezidobí, 13. 9. 2020

Texty: Gn 50, 15-21; Ř 14,1-12; Mt 18, 21-35

Modlitby:

1/ Bože, jsme zneklidněni stoupajícím počtem nakažených nemocí „Covid-19“, nepříznivými prognózami a chaosem, do něhož opět upadá naše země. Česká republika, zvláště Praha, se stala pro cizince nebezpečnou destinací. Prosme za všechny nemocné touto chorobou a za jejich rodiny. Modleme se za to, aby lidé chránili sebe i druhé a nepodceňovali závažnou nemoc. K Tobě voláme!

2/ Modleme se za volbu patriarchy naší církve. Ať je vybrán kandidát, který bude skutečným služebníkem podle Božího srdce, ochotným naslouchat bratřím a sestrám a schopným rozhodovat a nést zodpovědnost. K Tobě, Bože, voláme!

3/ Modleme se za sebe navzájem, abychom žili jako bratři a sestry a byli znamením Boží lásky! K Tobě, Bože, voláme!

Milé sestry a milí bratři!

Rozhovor Ježíše s Petrem, jak jsme o jeho jednotlivých částech mluvili v minulých nedělích, stále pokračuje. Nejprve mluvil Ježíš s Petrem o poměrech v Božím království, pak jako by učedníkům vadilo, že mluví stále s Petrem, tak se také zeptají, potom otevře nové téma Ježíš a nyní do rozhovoru vstupuje znovu Petr. Stále přitom jde o dialog na jedno téma, jímž je církev, v níž všichni přijímají Boží království jako děti, takže nikdo není významnější nebo zasloužilejší než ti ostatní. Pokud bychom chtěli Petrovu otázku: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší?“ (21) vztáhnout k tomu, co předcházelo, můžeme si ji vyložit tak, že slova o svazování a rozvazování se týkala právě odpuštění. Můžeme ale také dojít až ke ztracené ovci a pobloudilému bratrovi: Kolikrát ho máme přivést zpátky, když se zase někam zatoulá? Třikrát nebo sedmkrát? Ježíšovu odpověď: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát“ , bychom mohli vyjádřit slovy: „Ani to nepočítej!“ (22)

Sedmička je číslo plnosti. Petr navrhuje poměrně vysoký počet, ale ještě se lze dopočítat. Po sedmé už se naplnil pohár a při osmém provinění přetekl...Ve srovnání s ním je 77 číslo, jehož se člověk nedobere a nedopočítá. Musel by si vést nějaký seznam!

Ježíš dále pokračuje ve svém poučení o odpouštění podobenstvím, které začíná obrazem velkého účtování (23). Jde o oblíbený motiv, který se v Ježíšových podobenstvích často vrací, ať už je tím, kdo účtuje, obyčejný hospodář nebo – jako v tomto případě – přímo král. Obvykle bývá tento motiv spojen s představou, že král (hospodář, majitel) byl dlouho vzdálen, nechával svým služebníkům volnou ruku, nezasahoval, ale jednoho dne se budou zodpovídat.

První služebník, který se přitom dostal do potíží, dlužil doslova 10 000 hřiven, což je astronomická částka, srovnatelná se státními rozpočty veliké říše (24). (Z celého panství Heroda Antipy se vybralo ročně na daních 200 hřiven). Kdo by dokázal zpronevěřit takovou částku, by musel být extrémně neschopný, nebo naopak mimořádně schopný! Dnešní čtenář se s podobnými částkami setkává jen v mediálních zprávách o zadlužených ekonomikách nebo uprchlých podnikatelích. Tehdejší čtenář, v Matoušových časech, neměl noviny, ale podobné příběhy znal zřejmě ze zkušenosti stejně jako my. Náhrada ztráty, o níž se v našem vyprávění mluví, je hodně nepřiměřená. I když pán prodá dlužníka do otroctví i s rodinou (25), nedostane za ně 10 tisích hřiven. Prodej do otroctví je tedy spíše trest a současně způsob, jak se nepoctivého služebníka zbavit. Obrat celé situace je nečekaný (26-27). Ten, který dlužil velké částky, nemusí do vězení a je mu odpuštěno, dokonce ani nemusí nic splácet! Tento příběh odpovídá zkušenosti, že někdo, kdo dlužil miliardy, je na tom nakonec lépe než člověk, který dlužil pár tisíc!

Podobenství se skládá ze tří scén a vypravěč si dal záležet, aby byly navzájem co nejpodobnější. Ve druhé scéně (28-30) jsou stejné role (věřitel a dlužník) a má téměř stejný průběh jako ta první. Zvláštní je, že se proměnilo obsazení rolí. Ten, který byl dlužníkem, se nyní stává věřitelem. Jediným rozdílem je velikost dluhu, která má fatální důsledky pro další pokračování příběhu. Sto denárů je samozřejmě nesrovnatelně méně než miliardová částka z první scény, ale ani to není málo. Jde o sumu, kterou si běžná rodina dokáže našetřit, pokud se bude uskromňovat a několik let spořit. Tato druhá scéna je výchozí pro naše další úvahy. Částka, kterou někdo dluží druhému služebníkovi, je představitelná a odpovídá např. úsporám. V tu chvíli se ale naše sympatie vlastně přesouvají na stranu věřitele.

Role spoluslužebníků je zvláštní, mohli bychom je chápat jako udavače nebo jako kladné hrdiny, kteří špatně snášejí křivdy. Jsou to svědkové, propojující děj (31). Také třetí scéna je podobná oběma předchozím. Reviduje první scénu na základě druhé (32-34). Král přehodnotí své rozhodnutí z úvodu vyprávění tak, že zopakuje postup služebníka z druhé scény. Jestliže služebník neuměl napodobit velkorysost krále, král napodobí jeho tvrdost.

Závěrečný verš: „Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru“, nás nutí přemýšlet o nás samých. Podobenství pracuje s obrazem zachycujícím hřích jako dluh. Takový obraz byl v daném prostředí běžný (srv. Mt 6, 12, též L 7, 36-50). Klíčová je nesouměřitelnost dvou částek: naprosto nepředstavitelné miliardové zpronevěry a zcela představitelného dluhu v řádech např. statisíců. Proti miliardovým zpronevěrám, které nakonec projdou, je svět „obyčejných lidí“, kteří mají jen své „menší dluhy“, které ovšem zaplatí. Jsme schopni vyznávat Bohu, že jsme hříšníci, kteří zůstali dlužni velmi mnoho. Doufáme v odpuštění, protože Bůh je takový, doufáme v miliardový únik. Na druhou stranu, pokud nám někdo ublíží, nemůžeme to jen tak přejít, protože to je přece něco jiného! Dvojí metr z podobenství používáme na své hříchy vůči Bohu a prohřešky našich bližních proti nám.

Podobenství doplňuje Ježíšovu předchozí řeč. Zatímco dříve Petr navrhoval odpouštět sedmkrát a Ježíš jeho návrh rozšířil na počet přesahující číslo plnosti, zde najednou Bůh není příkladem takového milosrdenství a odmítá odpouštět už jenom po druhé! Toto podobenství by se spíše hodilo jako ilustrace k modlitbě Páně: „Odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme...“A k vysvětlujícímu dodatku této prosby: „Jestliže neodpustíte, ani vám nebude odpuštěno.“ (Mt 6, 12. 14-15) V našem textu podobenství spíše zabraňuje pohrdání „maličkými“ a vyvyšování nad kohokoliv. Jestliže odpouštíme těm, kteří nám ublížili, není to proto, že bychom byli spravedlivější nebo velkorysejší, nemáme důvod pociťovat vůči protivníkům jakoukoliv blahosklonnost. Sami jsme mnohem větší dlužníci! Podobenství nás učí porovnávat částky, které se zdály být nesouměřitelné, totiž náš dluh vůči Bohu a provinění našich bližních proti nám.

Svatý Augustin říká: „Hněvejte se, ale nehřešte. Hněvejte se jako lidé, jestliže vás hněv přemůže, ale nehřešte tím, že ho ve svém srdci udržujete, protože budete-li ho udržovat, budete ho udržovat proti sobě a zabráníte si tak v přístupu k Božímu světlu.“ Amen.