b_270_270_16777215_00_images_articles_Perla_3.jpg

Modlitby a kázání lounské sestry farářky Heleny Smolové z neděle 26. července 2020 (17. neděle v mezidobí). Texty: 1 Kr 3, 5-12; Ř 8, 26-30; Mt 13, 31-35. 44-50.

17. neděle v mezidobí, 26. 7. 2020

Texty:

1 Kr 3, 5-12
Ř 8, 26-30
Mt 13, 31-35. 44-50

Modlitby:

  1. Prosíme Tě, Pane, za nemocné chorobou „Covid 19“ i za všechny, kdo je léčí a pečují o ně. Myslíme také na všechny další nemocné v těchto letních dnech, na seniory v domovech důchodců a klienty různých sociálních zařízení. Bože, posiluj trpící, buď jejich útěchou i nadějí! K Tobě voláme!
  2. Modleme se za lidi na cestách na dovolené a prázdniny, prosme za jejich bezpečný a šťastný návrat! K Tobě, Bože, voláme!
  3. Modleme se za mír ve světě, za ochotu ke spolupráci mezi národy a zeměmi, za solidaritu mezi lidmi dobré vůle! K Tobě, Bože, voláme!

Milé sestry a milí bratři!

Království nebeské, o němž mluví Ježíš v podobenstvích, neoznačuje určité území, ale spíše Boží vládu, panování, takový stav věcí, kdy Bůh plně a zjevně projevuje svou moc nad člověkem i světem.

Ve Starém zákoně přímo výraz „Boží království“ nenajdeme, zato jsou tu výroky, které vyjadřují svrchovanost a jedinečnost Hospodina v protikladu k množství pohanských božstev, ale také v kritickém odstupu od staré orientální představy, že pozemský král je zároveň plnohodnotným zástupcem, ne-li přímo vtělením božstva, jemuž náleží božská pocta a bezvýhradná poddanost. Naproti tomu biblická zvěst zdůrazňuje, že jediným svrchovaným králem je Hospodin. Z tohoto důvodu je zpochybněna dokonce instituce království, jak vypravuje příběh o Samuelovi, který jen s výhradami přijal přání lidu mít krále (srv. 1S 8, 4-22).

Jestliže přesto může král najít své místo v lidu Hospodinově, je to možné jen za předpokladu, že přijme závazky smlouvy, že se podřídí jeho zákonu a bude jednat jako Boží služebník, že se nebude vyvyšovat nad své bratry (srv. Dt 17, 14-20, 1S 10, 25). Projevovalo se to i tím, že král neměl libovolně a svémocně vykonávat kultické úkony (srv. 1S 13, 9-14) a že měl naslouchat hlasům proroků, kteří ho napomínali, pokud se odchýlil od cesty smlouvy a zákona (2S 12, srv. 1Kr 21). Král David se stal vzorem a měřítkem pro všechny budoucí krále. Jeho návrat nebo příchod jeho potomka vyjadřoval naději v dobách pochybení králů, v časech neštěstí a ponížené Izraele.

V Novém zákoně se o Božím království mluví často. Evangelisté Marek a Lukáš používají výraz „Boží království“, zatímco Matouš, až na několik výjimek, mluví o „Království nebeském“. Po židovském způsobu se vyhýbal slovu „Bůh“.

Když Ježíš káže o Království Božím, označuje Boží vládu očekávanou v budoucnosti, budoucí věk, v němž bude přemoženo všechno, co se Bohu protiví, zlo a hřích, a bude nastolena vláda pokoje. Království Boží je záležitost budoucí, ale zároveň velmi blízká.

Jan Křtitel (srv. Mt 3, 2) i Ježíš (srv. Mk 1, 15, Mt 4, 17) vystoupili se zvěstí, že se Království Boží přiblížilo. Jeho blízkost je tak naléhavá, že už zasahuje do přítomnosti a projevuje se v ní jeho moc. Ježíš dokonce říká: „Království Boží je mezi vámi.“ (srv. L 17, 20) Jeho přítomnost je skrytá a zůstává tajemstvím. Přístup k ní otevírá jen víra, podobně jako tajemství Ježíšovy osoby.

V dnešním textu evangelia jsme vyslechli dvojpodobenství o hořčičném zrnu a o kvasu a potom ještě tři další, kratší podobenství (srv. Mt 13, 31-35. 44-50).

Nejprve tedy v rychlém sledu po sobě přichází již třetí variace o rozsévači (v. 31-32). Tentokrát zasévá hořčičné semínko. To sice není nejmenší ze všech zrn, ale tenkrát v dané oblasti asi bylo za takové pokládáno. Bylina, která z něj vyrůstá, není strom, ale keř, dosahující výšky až tři metry, takže ji za „strom“ můžeme považovat. Tentokrát nejde o úrodu, ale o to, že z nepatrného zrnka vyroste něco jako strom schopný poskytnout útočiště ptákům. Už malé zrnko je hořčicí, i když ještě nevíme, že z něj vyroste velký strom.

Proč tu Ježíš nemluví raději o vzrostlém dubu nebo cedru, jehož obraz najdeme v proroctvích Starého zákona (srv. Ez 17, 22-23, Da 4, 17-19), ale o hořčici, která se pěstovala většinou na okraji pole a některými svými vlastnostmi byla tak trochu podobná plevelu? Snad proto, že právě tato bylina s „dobrými plody“ plevel prorůstající pšenici v poli přeroste (srv. Mt 13, 24-30)!

Podobenství o kvasu (v. 33-35), tvořící dvojici s podobenstvím o hořčičném zrnu, říká jinými slovy totéž. Také tady je něco nepatrného (kousek kvasu), co má velkou životaschopnost, neztratí se a prokvasí těsto. Kvas je v tomto případě dobrý, i když jinde se k němu přirovnávají zlé věci. Zase tu můžeme vidět podobnost s hořčicí připomínající svými vlastnostmi plevel. Proč nevěřit, že se nebeské Království může prosadit, dokonce nezadržitelně, třebaže je dosud skryté? Jako je nepřítel z jiného podobenství (v. 24-30) občas při díle, i když jeho setba není třeba hned vidět, také Království nebeské ve skrytosti roste. Pro koho žena z podobenství vlastně peče? Ze tří měřic mouky by se nasytilo asi 150 lidí! Můžeme se tedy domnívat, že tu Ježíš obrazně mluví o mesiášské hostině.

Dvě velká podobenství jsou v této řadě doplněna sérií kratších (v. 44 - 50). Ta nejsou dějově chudší, pouze jsou ještě stručnější. V podobenství o pokladu v poli (v. 44) už není řeč o semeni a růstu, ale s předchozími ho spojuje motiv něčeho skrytého, co v budoucnu vydá plody - promění někomu život. Stejné je to v podobenství o perle (v. 45-46). Podobenství o rybářské síti je spíše variantou plevele a pšenice (v. 47-50).

Ježíšova podobenství často provokují, protože používají příklady, které nejsou vždy vzorem mravného a bezúhonného jednání. Tak například nalezený poklad náležel podle tehdejších zákoníků státu, tedy panovníkovi. Nálezce pokladu tak nejedná příliš svatě, ale docela jistě racionálně. Obětuje všechno, co má, pro něco, co ostatní nevidí, ale nejedná vůbec pošetile! Také kupec z následujícího podobenství ví, co dělá, když kupuje drahocennou perlu! Je si jist, že se mu investice vyplatí. Zdá se, že má o její ceně lepší představu než prodávající.

V obou podobenstvích je vzácná věc něčím, co je skryté, ale najednou ji člověk najde. Vypadá přitom jako blázen, ale ve skutečnosti jedná nejrozumněji ve svém životě! Jak chudý námezdní dělník pracující na poli, tak bohatý klenotník dostali příležitost a dokonale ji využili! Ani jeden z nich si takovou šanci nezasloužil, ani si ji neodpracoval. Oba se musí rychle rozhodnout.

Učedníci a zástup jsou v této chvíli ve stejné pozici, ale pak se rozdělí. Učedníci uchopí příležitost, i když na počátku vstupují do nejistoty a vypadá to, že se zbláznili. Zástup bude možná v budoucnu vzpomínat, že zahlédl poklad v poli, ale nechal ho tam ležet...

Také podobenství o rybářské síti (v. 47-50) velmi připomíná předchozí. Nerozhazuje se však semeno, ale síť. Tak, jako nebylo vidět, co všechno se skrývá pod povrchem země, ani rybářská síť nezachytí jen dobré ryby. Slova o naplnění zároveň ukazují k naplnění času, teprve tehdy se ukáže, co všechno je uloveno. Třídění dobrých ryb a neužitečných mořských tvorů provedou, podle podobenství, andělé na konci věků. Nikdo tedy nemá být předčasně „odepsán“. Právě v tomto podobenství Ježíš svým učedníkům připomíná, že ani v církvi nejsou jen dobré ryby. O tom ale nebudou rozhodovat oni, ani nikdo z nás, ale někdo jiný.

Dobrý Bože, povzbuď nás k naději, že Boží království, tvoje přítomnost a tvoje vláda, je tady a působí, dokonce roste a sílí jako drobné hořčičné zrnko nebo neviditelný kvas. Kéž se radujeme z rozhodnutí dát ti ve svém životě přednost před kýmkoliv nebo čímkoliv jiným jako pokladu nebo vzácné perle, pro niž stojí za to všechno prodat. Chraň nás pokušení soudit a odsuzovat, zatracovat ty, kdo podle našeho názoru nemají právo mít účast na Království nebeském. Amen.