b_270_270_16777215_0_0_images_articles_dva_vrabci.jpg

Další kázání a modlitby lounské sestry farářky Heleny Smolové ke 12. neděli v mezidobí – 21. června.  

 

Texty:

Jer 20, 10-13
Ř 6, 1b-11
Mt 10, 24-39

 

Modlitby:

  1. 21. 6. si připomínáme výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Prosíme tě, Pane, aby se tato tragická událost našich duchovních dějin stala impulsem k hledání smíření a odpuštění, jak k němu ve slovech a modlitbách vyzývají někteří bratři z Římskokatolické církve. Děkujeme za jejich odvahu víry a touhu po Božím pokoji se všemi pokřtěnými. K tobě, Bože, voláme!
  2. Modleme se za naše seniory v místním Domově! Myslíme na ses. Honsovou, Houbovou, Kučínskou, Píchovou a br. Suchomela. Bože, žehnej jim, ať prožívají dny svého stáří pokojně, obklopeni láskou a péčí personálu i svých blízkých! K tobě, Bože, voláme!
  3. Modleme se za ses. Štemberovou při příležitosti jejích narozenin. Kéž se zlepší její zdravotní stav! Prosme o dary Ducha sv. Pro tuto naši sestru. K tobě, Bože, voláme
  4. Modleme se za místa v ČR postižená povodněmi. Prosme za poškozené i za záchranáře, hasiče a dobrovolníky, kteří pomáhají potřebným. Kéž zakoušená nouze probudí sounáležitost mez lidmi z jedné obce nebo městské čtvrti! K tobě, Bože, voláme!

Milé sestry a milí bratři!

„Následovat“ znamená doslova „jít za někým“ (srv. Iz 45, 14; Př 7, 22). Následování Hospodina ve SZ můžeme rozumět jako chození po cestě, kterou přikázal (Dt 5, 33; 2Pa 34, 31). V čase před příchodem Krista se zdůrazňovala Boží „nadsvětnost“ a židovští vykladači mluvili místo následování Boha o napodobení božských vlastností. Povinností věřícího bylo oblékat nahého jako Bůh oblékl Adama, těšit truchlící jako Bůh těšil Izáka, pochovávat mrtvé jako Bůh pochoval Mojžíše. Jako následování se označoval poměr žáka a učitele (srv. 1 Kr 19, 20n). Židovští učitelé vedli často potulný život, takže žák, který chtěl žít se svým učitelem, musel jít skutečně „za ním“. Z tohoto doslovného významu se vyvinul i význam přenesený.

V NZ se nemluví o následování Boha, ale o následování Ježíše Krista, když se někdo chce stát jeho učedníkem, připojit se k němu. Ježíšova výzva „Pojď, následuj mě“, vyjadřuje jeho mesiášskou autoritu, nejen postavení učitele. Jít „za ním“ znamená vzdát se jiných svazků, dosavadních zvyklostí, zapřít sám sebe, mít podíl na Božím království a někdy i na Ježíšových utrpeních (Mt 8, 19n; 10, 38; J 12, 25n; srv. Zj 14, 4). Kdo chce být Ježíšovým následovníkem, musí se k němu tedy připojit, vstoupit do společenství s ním, přijmout jeho způsob myšlení a jednání.

Jeremjáš, jehož připomíná naše první čtení, byl do prorocké služby povolán samotným Hospodinem, dal se přemluvit a „byl přemožen“ ( srv. Jr 19, 7). To mu přineslo „trpké ovoce“ pohrdání a soustavný posměch okolí. Rád by se zbavil nepřátelství těch, kdo se cítili být dotčeni jeho proroctvím. Naléhavost Božího slova však trvá, prorok nemůže nemluvit, takže se ocital jako by ve dvojím ohni: musí a přitom už nemůže dál. Od stesků a žalob se však dokázal vracet k naději v Boha, který mu zůstal mocnou oporou: To on zmaří úklady nepřátel, navždy je zahanbí. Jeremjáš nezapomněl na Boží slib ze samého počátku své služby (srv. 1, 19, 15, 20n). Nepřátelé, chtěli proroka zničit, ale sami zeslábnou v boji s Boží mocí, chtěli ho zostudit, jenže sami budou zahanbeni

Také dnešní úryvek evangelia mluví o úskalích následování Pána Ježíše (Mt 10, 24-39). Nečekejte, že s vámi budou zacházet jinak než s vaším Mistrem! (24-25) A přece zaznívá povzbuzení ke statečnému vyznání: „Nebojte se jich....“ (26) Bůh ví o křivdách, které se dějí beze svědků, i o všem, co se vám děje ve skrytosti. Nebojte se, že váš životní zápas zůstane někde schován, utajen nebo ztracen. Záleží i na tom, co prožíváte ve skrytosti, neboť jednou to bude zjevné. Křesťané mohou být zatlačeni i do ilegality, ale jejich zvěst ani v takovém případě nemá být utajena (27). A znovu zaznívá: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou...“ (28). Touto výzvou Ježíš připomíná, že to podstatné v životě nemůže člověku nikdo vzít, i kdyby ho zavřeli do vězení. Zničit život si může člověk sám, když vnitřně podlehne, stane se otrokem něčeho, co za to nestojí. I vrabec, kterého si považujeme velmi málo, má cenu pro nebeského Otce. Dokonce tak velkou, že eviduje, zda se mu něco nestalo, ví o každém jeho pádu, tím spíše o našem. (29-31) Nebeský Otec je Pánem světa, ale nezajímá se pouze o globální problémy, nýbrž i o ty nepatrné jako jsou vrabci nebo třeba my! (2 vrabci měly cenu jednoho haléře (měďáku), tedy asi 1/16 denáru, který bylo třeba mít k obživě na jeden den!) Druhý obraz k tomu dodává: Vy jste o tolik cennější, že vás zná úplně přesně, každý vlásek na vaší hlavě! Bůh není soudce, který by nás pronásledoval až do nejskrytějšího místa, ale spíše starostlivý Otec, jemuž se neztratíme ani v situacích, kde může jednotlivec snadno zmizet beze stop. „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi, kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (32-33) je Ježíšův výrok, který se zachoval ve dvou verzích: pozitivní a negativní. Matouš spojuje obě verze, Markovo „stydět se“ (srv. Mk 8, 38) nahrazuje ostřejším „zapřít“ a Ježíš nemluví o Synu člověka, ale rovnou o sobě. Útěcha, že jsme cennější než ptáci a Bůh o nás přeci ví, tu dostává dovětek: Bude ho zajímat, pro jakou stranu jsme se tady na zemi rozhodli. Už zde tedy probíhá jakési předběžné kolo posledního soudu. „...nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč“ (34n) je výrok, v němž vnímáme určité napětí oproti jiným, kde se tak jednoznačně mluvilo o přinášení pokoje. V Kázání na hoře Ježíš dokonce blahoslaví ty, kdo „působí pokoj“ (srv. Mt 5, 9). Tato slova o meči rozdělení musela zaznít, aby bylo zřejmé, že následování Krista někdy může přinést dokonce narušení rodinných vztahů. Kdo by chtěl Ježíše následovat, bere na sebe riziko. „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (39)V tomto závěrečném slově zřejmě Ježíš parafrázuje vojenskou zkušenost, že v bitvě má šanci na přežití jen ten, kdo se postaví nepříteli čelem a bojuje. Přežije jen ten, kdo nemá strach o svůj život. Kdo se bojí o život, odkryje nepříteli záda a doplatí na to. Ježíšova parafráze připomíná, že kdo hledá a žije život, který má smysl, může na to i doplatit. Nebývá to vždy způsob, jak se dožít dlouhého a klidného stáří. Kdo takto přišel o život, protože mu šlo o život, který má smysl, ten život ve skutečnosti najde. Nalezne totiž něco, co tomuto životu dalo smysl a co mu ani smrt nemůže vzít.

Učiň mě, pane, svědkem svého evangelia! Dej mi odvahu nezapírat, že tě znám, když o tobě lidé kolem mluví jako o mýtu a o tvých stoupencích jako o lidech pomatených. Dej mi sílu, abych nepodlehl strachu, když zjistím, že hlásit se k tvému učení může znamenat společenskou ztrátu a překážky různého druhu. Dej mi radost z toho, že tě znám, když mě opouštějí lidé, kteří modlitbu nebo bohoslužbu považují za ztrátu času. Dej, ať překonám všechny lidské ohledy a nestydím se za evangelium, i když být věrný znamená někdy jít proti proudu. Učiň mě, Pane, svědkem své lásky! Amen.

 


Nejnovější z ccsh.cz

Další aktuality pokračují na ccsh.cz