b_270_270_16777215_00_images_articles_holubic.jpg

Sestra farářka Helena Smolová s námi pravidelně sdílí svá kázání z NO Louny. Nyní si můžeme přečíst kázání na texty k Hodu Božímu svatodušnímu: Sk 2, 1-11; 1 K 12, 3b-13; J 20, 19-23.

Texty:
Sk 2, 1-11
1 K 12, 3b-13
J 20, 19-23

Modlitby:
1/ Prosíme tě dnes, Pane, za církev Kristovu, tvořenou různými lidmi, obdarovanou rozmanitými duchovními dary, a přece povolanou k jedinému poslání: být tvým tělem, jehož jsi ty, oslavený a vzkříšený Kriste, hlavou. Kéž jsme jako společenství obrazem jediného Boha, který se z lásky dává ve svém Synu a své syny a dcery učí v jednom Duchu volat: „Abba, Otče“. K tobě, Bože, voláme!

2/ Prosíme za tragicky zesnulého malého chlapce z Mělnicka. Jsme velmi zarmouceni touto smutnou událostí a nerozumíme tomu, co se stalo. Přijmi, Bože, toto dítě do své blízkosti! Svěřujeme ti jeho matku a další příbuzné a všechny, které jeho smrt hluboce zasáhla. K tobě, Pane, voláme!

3/ Modleme se za pokoj pro účastníky demonstrací proti násilí na černošském obyvatelstvu v USA, kde došlo k utýrání zatčeného muže. Myslíme na všechna místa, na nichž jsou pošlapávána základní lidská práva, zejména právo na život. Kéž ponižovaní a utlačovaní zažijí osvobození a znovu začnou důstojně žít! K tobě, Bože, voláme!

4/ Modleme se za budoucího patriarchu naší církve, aby byl dobrým pastýřem svého lidu. Kéž je vybrán podle tvé vůle, nikoliv podle lidských představ! Veď, Pane, vyhledávací řízení, posiluj odvahu kandidátů a daruj moudrost voličům. K tobě, Bože, voláme!

5/ Prosme za sestry a bratry v Domově pro seniory v Lounech. Posiluj je, Pane, svým Duchem, daruj jim svou blízkost. Kéž trpící a nemocní nacházejí zdroj svého života, posilu a útěchu v samotě a trápení v tobě. K tobě, Bože, voláme!

6/ Modleme se za sestru Blanku Čáslavskou, s níž jsme se v pátek rozloučili. Přijmi ji, Pane, do svého Království. Všechny, které její smrt zarmoutila, potěš nadějí života věčného. K tobě, Bože, voláme!

 

Milé sestry a milí bratři!

Dnes oslavujeme Letnice, Svatodušní svátky! Zkušenost, že vrcholné slavnosti potřebují jistý čas k pozvolnému zklidnění a doznění, známe z židovské tradice. Potrvrzuje se také starokřesťanskou praxí, když se vděčně a radostně slaví Kristovo velikonoční tajemství nejen ve třech velikonočních dnech, ale i v následujících sedmi týdnech, padesáti dnech.

Podle Sk 2, 1n došlo o židovských Letnicích k vylití Ducha svatého na učedníky. Podle J 20, 22 naplnil Kristus své apoštoly Duchem sv. už o velikonočním dni. Jsou tu tedy dvě různé tradice týkající se jedné události.

Období Padesátnice (Pentekosté) charakterizuje v liturgii vděčná radost. Jejím symbolem je paškál, znamení vzkříšeného Krista, který zůstává se svou obcí. Od této svíce se při křtu zažehávají křestní svíčky, tato svíce provází zesnulé jako znamení Kristova vítězství nad smrtí a hříchem na jejich poslední cestě.

Vyprávění o Letnicích je zapsáno na začátku Skutků apoštolských, jako by tato událost předznamenávala všechny ostatní, o nichž kniha bude pojednávat. Příběh se odehrává na stejném místě, kde podle Lukáše vyslovil Vzkříšený svá poslední slova, kde obec očekávala splnění zaslíbení, kde byl kruh apoštolů volbou Matěje doplněn do původního počtu. Velký význam má právě propojení židovských Letnic s událostí seslání Ducha svatého.

Židovské Letnice, Svátek týdnů, se slavily s odstupem sedmi týdnů od začátku ječných žní (Ex 23, 16, 34, 22, Lv 23, 15-21, Dt 16, 9) jako děkovný svátek za pšeničné žně. Po zničení chrámu už nebylo možné obětovat dary ze sklizně, a tak se tento původně zemědělský svátek stal především připomínkou darování Zákona na Sinaji (50. den po vyjití z Egypta). Pro Lukáše se právě o Letnicích naplňují Ježíšova zaslíbení, je seslán Duch svatý na učedníky. Boží Duch přichází náhle a naplňuje vše jako bouře, kterou nelze přeslechnout. (2) Zvláštní mluva Ducha svatého je jako by z ohně, jak naznačují ohnivé jazyky. (3) Člověk, který je Duchem uchvácen, svědčí o jeho přítomnosti tak, jak ho on sám vede. Lukáš vysvětluje zázrak mluvení cizími jazyky jako zvláštní náboženský jev zvaný glosolalie, jak vyplývá z hodnocení okolostojících. (13) S glosolalií jako neartikulovanou mluvou se setkáme v mnoha náboženstvích. Atmosféra ve shromáždění může být někdy tak silná, že lidé, kteří jsou jí prostoupeni vydávají jen nesrozumitelné hlásky a vyjadřují své uchvácení. Hovoří slovy, která jsou vnějšímu pozorovateli nesrozumitelná. K tomuto jevu dochází i v křesťanských shromážděních. Apoštol Pavel se o něm v 1K 12 a 14 vyjadřuje kriticky, aniž by popíral či podceňoval možnost takového vytržení mysli a takového obdarování. Pro Lukáše tato duchovní mluva záleží ve schopnosti nadšeně hlásat nejrůznějším lidem veliké a chvályhodné Boží činy. (11) Díky tomuto zázraku se naznačuje už tady neomezený cíl hlásat Boží slovo po celém světě. Shromážděni jsou židé z celého světa (5), podle jiného verše židé i proselyté. (11) Dění o Letnicích vede ke zmatku. Jedni se ptají po významu, druzí se vysmívají. (12-13) Zájem i odmítání zůstanou základními reakcemi na zvěstování Evangelia. Zároveň se připravuje Patrova řeč, která poskytne jasnou odpověď. (kap. 3) Děje se to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele. Vyprávění o Letnicích nás ujišťuje, že je Vzkříšený přítomen ve své církvi a umožňuje jí růst právě díky Duchu svatému, této podivuhodné moci Boží.

Dar Ducha je darem zmrtvýchvstalého Krista, jak připomíná naše evangelní čtení. (J 20, 19-23) Právě on bude posilovat věřící, aby splnili svůj nesnadný úkol. Ježíš mluvil o jeho příchodu už v Řečech na rozloučenou, kde se zdůrazňovaly především jeho velmi osobní rysy: Přijde, učí, připomíná, vydává svědectví. Jan navazuje na tuto starší tradici a z pohledu evangelia je nepochybné, že se tato zaslíbení začínají naplňovat. Darování Ducha vdechnutím připomíná oživení člověka dechem života, jak popisuje Gn 2, 7: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Darování Ducha je tak pro učedníky jakýmsi novým stvořením! Jako ti, které Duch proměnil v nové lidi, budou schopni zvěstovat nové věci, které přináší Ježíšovo poselství, a zprostředkují světu nový život. Nikoliv vlastní mocí, ale mocí životodárného Ducha. Také moc odpouštět hříchy patří k tomuto zmocnění. Je součástí poslání celé církve. (srv. Mt 18, 18)

„Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch...“ (1K 12, 4a) Různost obdarování v církevní obci je podle apoštola Pavla velikým Božím darem, pokud tyto dary slouží životu obce, jak se snaží apoštol vyjádřit obrazem těla složeného z mnoha částí. (1K 12, 12-13) Reaguje tak na pokušení duchovní pýchy, jemuž zřejmě propadli někteří lidé v Korintu, když se pro své výjimečné nadání pokládali za přednější, než jsou ti druzí, obyčejní. Pravděpodobně tu naráží právě na dar zvláštního vytržení mysli, o němž byla řeč také v našem prvním čtení. (Sk 2, 1-13) Pavel i tento dar uznává a oceňuje, ale rozhodně se staví proti jeho přeceňování. Duchovní pýcha může dokonce obec úplně rozbít. Tím největším darem Ducha nakonec zůstává láska, jak ukazuje známá Velepíseň lásky (1K 13): „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ (1K 13, 1)

Duchu svatý, útěcho plačících, přijď k nám! Zářivý paprsku světla, toužebně očekávaný hoste lidských srdcí, přijď a přines nám útěchu! Posilni nás v našich těžkostech, v namáhavém putování, daruj nám milost a odpuštění! Kéž tvůj oheň rozehřeje srdce tvých věřících a naplní radostí ty, kdo tě vzývají! Přijď Duchu, poslaný od Otce ve jménu milovaného Božího Syna Ježíše, a připrav svou církev pro věčnou svatební hostinu v nebi, aby byla svatá a neposkvrněná! Amen.


Plánované události