Kázání zesnulého bratra patriarchy Josefa Špaka ke svátku Seslání Ducha svatého na text Sk 2,1-21.
Možná, že se vám to přihodilo. Zažili jste pocit jedinečného naplnění. Milovníci hudby mohou dosvědčit, jak hudba dokáže proniknout nitro jejich bytosti a naplnit je radostí, která se dere ven. Existují i zrakové vjemy, jimiž jsme najednou přeplněni. Ať už je to pohled na východ Slunce, na dětský obličej nebo panorama krajiny. Naplňuje mě tolik jasu, že ve mně pro něj není ani dost místa. Nejinak je tomu se zamilovanými. Jsou tak naplněni láskou, že ji mohou rozdávat. Čeho srdce plno, tím ústa přetékají. Kde se bere tolik lásky?
A jak to přijde, že někteří lidé jsou prázdní, nenaplnění, nespokojení? Denně do nás proudí mnoho dojmů. Mnohé nám dělá dobře, leccos nám ubližuje. Jsme přecpáni dojmy a zprávami.
Čím je náš život naplněn? Čím je naplněn čas, který máme k dispozici? Dejme tomu, že by odpověď zněla: můj život je naplněn prázdným žvaněním, vyděláváním a utrácením peněz, bezmyšlenkovitostí a lhostejností. To by nebyla dobrá náplň! Často jsou naše dny naplněny starostmi a námahou. Skončíme den večer bez dechu s pocitem prázdnoty. Ve zprávě o dni Letnic je zvláštní poznámka o učednících Ježíše z Nazareta: „Všichni byli naplněni Duchem svatým.“ Určitě si dovedeme představit, jak jim bylo po ukřižování jejich jedinečného průvodce. Každý z nás by si měl vzpomenout, jak nám bylo, když nám zemřel člověk, kterého jsme milovali. Letnice jsou průlomem ke zcela nové životní náplni. Nový duch, nová atmosféra, nové klima se šíří.
Je to vitalita, která si musí dát líbit podezření z opilosti. Letnice nemusí slavit nikdo, komu se současná nálada ve světě jeví dost duchaplná. Kdo však denně zápasí o správné naplnění svého života, toho bude určitě zajímat, jak došlo k tomu, že lidé byli naplněni dobrým nebo dokonce svatým Duchem. Většina dnů jsou dny všední. Je třeba pracovat. Kromě toho je třeba vyřizovat spoustu jiných věcí. Situace ve světě nás staví před nekonečnou řadu problémů. Tak plyne čas. Mnozí jej potřebují k tomu, aby jim zahojil rány, které jim život zasadil. Mnohé dny zanechají naše přání nenaplněná. Vedle mnohých prázdných dnů existují dny naplněné.
Pro Ježíšovy současníky jimi byly svátky pevně zakotvené v průběhu roku. Letnice byly takovým slavnostním, naplněným dnem. Izrael jím slavil obdarování Božím zákonem a sklizenou úrodou. Dar zákona měl pro ně cosi společného s ohněm a větrem. Byl výzvou k životu naplněnému vztahy, jež se živily Boží láskou. Boží dech se jim stal větrem, který čistil atmosféru mezi lidmi. Boží blízkost byla pro ně svátečním zážitkem, z něhož vycházeli naplněni novou energií. Život dostával nový obsah a smysl. Ježíšovi učedníci nenechali tento den zapadnout v žalu a zármutku. Slavili tento svátek a „když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.“ A tak zažili teplo Božího ohně a pocítili vanutí, které je v jejich nezáviděníhodné situaci vzrušilo k náhlé proměně. Před tím jim přecházel zrak i sluch. Nyní se obojí opět vrací. Řeč, která jim před tím došla, činí divy dorozumění. Dnes to pro nás znamená výzvu, abychom nenechali nadarmo míjet sváteční dny. Je třeba je znovu pro sebe objevit jako čas nutný k obnově sil. Šťastné jsou obce, které to už pochopily!
První křesťané prožívali nové naplnění svého života společně na určitém, dohodnutém místě. Duch svatý nebyl pro ně soukromou záležitostí. Ve společenství, na veřejnosti se jim otevírá nová náplň jejich života, nikoliv v uzavřené místnosti. Co to bylo za dům, v němž se shromáždili? Určitě se nepodobal našim sborům. Dovídáme se totiž, jak ohromné, mezinárodní množství lidí se na té události podílí. Lukáš na tomto místě užívá zajímavou formulaci, aby popsal, čím byl ten dům naplněn. Píše, že „se ozval ten zvuk.“ Z nebe zazněla ozvěna. Duch svatý je nebeskou ozvěnou na to, co v Kristu začalo.
Měli bychom se zamyslet nad tím, co pro nás znamená ozvěna. Kdykoliv někdo z nás udělá něco důležitého pro sebe nebo pro svůj život, chce to mít potvrzeno. Za ozvěnou jsme vděční. Ujišťuje nás, že jsme nemluvili do větru. Naše konání našlo kladnou odezvu. Každé dítě čeká na naši odezvu: mohu skákat a běhat, mohu breptat a klást nekonečné otázky_ Dospěláci, dejte znamení, že z toho máte radost! Každý člověk touží po kladné odezvě svého dobrého konání.
V Jeruzalémě byl otevřený dům – shromaždiště mnoha lidí. Mezi nimi kristovci – přátelé a následovníci Ježíšovi. V tomto domě určitě sídlily i pochybnosti. Byla cesta, na kterou jsme se s ním vydali, správná? Mělo smysl chtít v tomto světě obstát bez meče, bez násilí? Má láska šanci prosti zaťaté pěsti? Měla Ježíšova smrt smysl?
Konečně zní osvobodivá odpověď, nebeská odezva, „ten zvuk“. Ne zoufalé sebeujišťování, nýbrž Boží signál, srozumitelný blízkým i dalekým. Petr první najde slova. Káže o dobré Boží odezvě na Ježíšovo dílo. Vzkříšení, oslavení, přemožen í smrti, to jsou slova, která Petr nachází. Kristus žije! Kristus je Pán!
Dodnes jsou ve městech a na vesnicích domy – kde Boží ozvěna – jeho tázavé a potvrzující slovo – nachází odezvu. Odtud chce proudit nezaměnitelný Duch do našeho života a naplňovat jej. Od Letnic existuje i odpověď na otázku, kdy se naplní čas, naše dny, náš život. Tehdy byli „všichni naplněni Duchem svatým“. My dnes nepotřebujeme žít bez Boží ozvěny, bez odezvy. Duch svatý nás přibližuje ke Kristu tak, že vzniká to, nač čeká celý svět: dorozumění. Kdokoliv může tomu druhému říci: rozumím ti. A ty rozumíš mně. Naše jazyky nás rozdělují. Nebeská ozvěna nás však spojuje bez ohledu na dialekt. Pochopit Krista není vůbec těžké. Pár drobtů ve všech jazycích, které nám vnikají pod kůži: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. “…“ Miluj svého bližního jako sám sebe “… „Otče, odpusť jim!“
Tím je třeba naplňovat dny. Domy pozbudou svou prázdnotu. Lidé se nepotřebují opíjet, protože jsou naplněni životem z Boha.
Josef Špak
