Texty sestry farářky Heleny Smolové, která nám pravidelně poskytuje kázání a tužby. Nyní již mohla kázáním sloužit i ve svém sboru v Lounech. I když mnozí z nás již mohou do kostela chodit, s radostí publikujeme kázání sestry Heleny Smolové pro ty, kdo do svých sborů ještě stále z jakéhokoliv důvodu chodit nemohu.
Texty:
Sk 2, 42-47
1P 2, 19-25
Jan 10, 1-18
Tužby:
1/ Dobrý Bože, prosíme tě za lidi, kteří se cítí být znovu znejistěni a ohroženi nemocí Covid 19, protože se uvolnila nařízení, lidé přestávají být disciplinovaní, již tolik nedbají o své vlastní bezpečí a nechrání ani zdraví druhých. Kéž jsou pro nás rostoucí počty nakažených výstrahou a připomenou nám, jak omezené jsou naše možnosti a jak vážná je nemoc, s níž bojujeme. K Tobě, Bože, voláme!
2/ Pane, prosíme za naše bratry a sestry v domovech pro seniory a v dalších sociálních zařízeních, kteří se už několik týdnů nesetkali se svými dětmi a vnoučaty. Buď jim, Pane, na blízku a žehnej jim. Prosíme o požehnání také pro zdravotnické a sociální pracovníky a všechny, kdo slouží druhým. K Tobě, Bože, voláme!
3/ Modlíme se za děti a jejich rodiče, kteří převzali úlohu učitelů a jsou často přetíženi novými povinnostmi, myslíme na pedagogy, kteří učí své žáky na dálku. Prosíme o to, abychom se mohli vrátit co nejdříve k životu, na který jsme byli zvyklí, bude-li to Tvá vůle. K Tobě, Bože, voláme!
4/ Modlíme se za oběti tragické dopravní nehody na severním Plzeňsku, k níž došlo minulé pondělí. Zahynuli při ní dva dospělí a dvě děti. Prosíme za spásu zesnulých i za útěchu pro trpící pozůstalé. Bože, ochraňuj ty, kdo jsou na cestách do svých zaměstnání, za svými rodinami, při obstarávání každodenních záležitostí. K Tobě, Pane, voláme!
5/ Prosíme Tě, Pane, za životodárný déšť, který přinese vláhu našim polím, zahradám, lesům a sadům, vodu potokům a řekám. K Tobě, Bože, voláme!
Milé sestry a milí bratři!
Po několika týdnech přísných omezení shromažďování osob se dnes setkáváme konečně ke slyšení Božího slova a slavení Večeře Páně „tváří v tvář“, byť musíme stále ještě dodržovat určitá hygienická opatření. Ta nám připomínají, že nemoc Covid 19 ještě nemáme zcela pod kontrolou. Stejně varovně promlouvají i mírně narůstající počty nakažených, které jsme zaznamenali po uvolnění restriktivních opatření z minulých týdnů. Jak poznamenal prof. Prymula, „kolektivní zodpovědnost nyní musí nahradit odpovědnost každého z nás“.
Čtvrtá neděle velikonoční je tradičně nazývána Nedělí dobrého Pastýře. Motiv Ježíše – dobrého Pastýře vychází z prostředí Palestiny, kde bylo pastýřské řemeslo velmi rozšířené. Podle biblických zpráv byl už Ábel pastýřem ovcí (Gn 4, 2) a praotcové Izraelců od Abrahama přes Jákoba a jeho syny se zabývali pastýřstvím (Gn 13, 1-6).
Během roku se měnilo počasí a s ním i pastviny, na něž se pastýři se svými stády museli přemisťovat. Chovem dobytka byla zaměstnána celá rodina, synové i dcery. Zatímco bohatí majitelé ovčínů žili ve městech nebo na vesnicích, o jejich stáda na pastvinách se starali najatí pastýři (Gn 30, 31n; 1S 25, 2n; Za 11, 12; J 10, 12).
Pastýř nosil plášť z ovčí kůže, do něhož se mohl zabalit za špatného a chladného počasí (Jr 43, 12). Kromě pláště míval tlumok na potravu a prak, pastýřskou hůl nebo berlu na jednom konci zahnutou, aby jí mohl vytahovat zapadlé ovce z roklin (Ž 23, 4; Mi 7, 14; Za 11, 7) a řídit stáda. Jeho pomocníkem býval pes (Jb 30, 1). Pastýř dával jednotlivým ovcím jména (J 10, 4), takže mezi ovcemi a pastýřem vznikalo citové pouto. I když v jednom ovčíně nocovalo několik stád, každé znalo hlas svého pastýře (J 10, 2-5). Když ho slyšely, běžely za ním na pastvu. Večer pak pastýř rozptýlené ovce svolával (Ez 34, 12. 16; L 15, 4; srv. Mt 15, 24). Na noc uléhal do dveří ovčince, aby byl připraven k obraně (J 10, 3) proti dravé zvěři a lupičům (1S 17, 34; Iz 31, 4; Am 3, 12; Gn 31, 39).
Pastýř byl vůdcem, lékařem i živitelem ovcí. Své stádo miloval, proto byl ochoten snášet tvrdost a odloučenost pastýřského života (Gn 31, 40), neustálé putování a bydlení ve stanech (Iz 38, 2) i v jamách (Sof 2, 6).
Starý zákon učinil pastýře symbolem nejvyšších služebníků Božích. Mojžíš je nazýván pastýřem (Iz 63, 11), Jozue byl ustanoven pastýřem lidu (Nu 27, 17), jako pastýři se označovali kněží (Jr 2, 8; 23, 1), proroci (Jr 17, 16), králové (1Kr 22, 7) i vojevůdci (Jr 6, 3). Dokonce Kýros byl nazýván pastýřem Hospodinovým, aby bylo zřejmé, čím mají být ti, kteří zastávají nějakou službu Boží (Ez 34, 2nn; Za 10, 3).
Starozákonní lid nazýval Boha svým Pastýřem a představoval si tak i Mesiáše. Když proroci kritizovali nehodné krále, srovnávali je s pastýřem, kterého zaslíbil Bůh (Iz 40, 11; Jr 3, 15; 23, 4; Ez 34, 23; 37, 24). Na toto očekávání navázal Ježíš, když o sobě říká, že je „dobrý Pastýř“ (J 10, 4), tedy skutečný, pravý, a staví se tak do protikladu k těm, kdo se za pastýře jen vydávali (J 10, 8; Mt 9, 36). Jeho oprávnění se tak označovat spočívá ve skutečnosti, že nasazuje za ovce život (J 10, 11), že je zná a přivádí je do společenství s Bohem Otcem (J 10, 14n), a tak překonává nebezpečí jejich ztracenosti.
V 10. kapitole Janova evangelia se setkáváme s podobenstvím, neboli „řečí v hádankách“, což byla forma posluchačům v tehdejší Palestině známá. Předpokládá se ovčinec v přírodě nebo dvůr, u jehož jediného vchodu hlídá dveřník, aby se žádný člověk nedostal k ovcím. Volný přístup měl jen pastýř, kterého znal. Vyvolává ovce svého stáda a vyvádí je na pastvu. Jeho ovce ochotně následují známý hlas. Kdyby přišel někdo cizí, jehož hlas neznají, v úleku by se rozutekly.
Ježíš nemluví nejdříve o pastýři, ale rozvíjí obraz dveří. Dveře umožňují přístup k ovcím a ovce jimi mohou vcházet i vycházet. Když nyní o sobě Ježíš mluví jako o dveřích k ovcím či pro ovce, vznáší ohromující nárok, že pouze on je prostředníkem toho, co lidé potřebují k životu. Je také jedinou přístupovou cestou k lidem, jestliže vejít k nim znamená darovat jim život. Mnozí už přišli před ním, ale jako zloději a lupiči s úmyslem krást, zabíjet a ničit, a proto nevstoupili „dveřmi“, ale jinudy. Kdo byli zloději a lupiči se můžeme jen domnívat. Snad šlo o falešné mesiáše s nepravými nároky a přísliby spásy? Před nimi Janovo evangelium obec naléhavě varuje.
Ježíš je především vzorem základního vztahu k lidem a ochoty angažovat se, což ukazuje obraz pastýře, hlavní postavy podobenství. Ježíš sám je ochoten obětovat pro své ovce vše, dokonce svůj život. Tím se prokazuje jako „dobrý pastýř“. Není služebník najatý za mzdu, ale někdo, kdo ovce „zná“, má k nim tedy vztah. Jen přátelé nebo lidé, mezi nimiž je vztah lásky, mohou říct, že se znají. Jak hluboký je tento vztah lásky mezi Ježíšem a ovcemi naznačuje přirovnání ke vztahu mezi Otcem a Synem, kteří jsou ve vzájemné dokonalé jednotě (v. 14-15).
Skutečný Ježíšův příběh silně ovlivňuje podobenství a obrazná přirovnání. Který pastýř dá skutečně v sázku svůj život pro své ovce, i kdyby byl „dobrým pastýřem“? V Ježíši věřící zakusili a poznali, že žijí z oběti jeho života, která je znamením jeho veliké lásky (srv. J 13, 1; 15, 13). Obraz pastýře navazuje na dlouhou tradici a dovoluje nám vidět Ježíšův život jako naplnění starozákonních nadějí a zaslíbení.
Ježíšova předčasná a násilná smrt mohla vyvolat dojem neodvolatelného osudu či události, které se nemohlo zabránit. Tomu odporuje závěr řeči, který zdůrazňuje dobrovolnost Ježíšovy smrti. Ježíš sice svůj život obětoval ve shodě s Boží vůlí, ale v absolutní svobodě a nikoliv v reakci na vnější nátlak (srv. 13, 1-3).
Ježíš není jen Pastýřem Izraele, který má podle Božího příkazu shromáždit zatoulané ovce Izraele (srv. Mi 4, 6-8; Iz 35, 8-10; 43, 1-7; Ez 20, 41; 36, 22-24). Jeho spásný úkol je zaměřen na všechny lidi, neboť „má zemřít nejen za národ (za Izrael), ale také proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno (16).
Stará církev byla velmi vnímavá pro poslání Ježíše Krista jako Pastýře. Svědčí o tom mnohé nástěnné kresby v katakombách, na kališích, lampách, prstenech, stěnách domů nebo sarkofázích. Víra v dobrého Pastýře se stala stručným vyznáním církve.
Ježíši, dobrý Pastýři, buď povzbuzením pro všechny pastýře své církve, aby vytrvale i trpělivě nesli kříž své služby. Kéž z Tvé lásky k nám žije a roste také naše láska k lidem. Amen.
