b_270_270_16777215_0_0_images_articles_Bílek_Ukřižovaný.jpg
Na Hod Boží velikonoční zaznělo při bohoslužbě v kostele sv. Václava v Praze 2- Novém Městě kázání bratra patriarchy Tomáše Butty, jehož rozšířenou písemnou podobu zde uvádíme. Stručnější znění, které zaznělo v přímém přenosu České televize, naleznete na těchto stránkách ve Slově povzbuzení. 
 

Zdravím vás všechny z kostela sv. Václava na Novém Městě pražském na Hod Boží velikonoční. Pozdravuji vás, sestry a bratři z husitské církve, kteří nemůžete být ve svých sborech a tam slavit letošní Velikonoce. Zdravím vás, sestry a bratři, ekumeničtí přátelé, i vás všechny, kteří prostřednictvím České televize s námi sdílíte tuto slavnost Kristova vzkříšení. Kéž jsme i přes prostorovou vzdálenost propojeni v Kristově Duchu v jedno společenství víry, pokoje a posilující velikonoční naděje!

Naše slavnost se koná v prostoru starobylého kostela, kde se scházejí věřící zdejší náboženské obce Církve československé husitské. Ještě první postní neděli na začátku měsíce března jsem zde kázal. Proběhla zde na shromáždění obce i volba nové rady starších a hovořilo se o mnohých plánech do budoucnosti a připravovaných aktivitách. Vše je náhle jiné. Postní doba uplynula v naprosto neobvyklých podmínkách. Prošli jsme svátečními dny Zeleného čtvrtku, Velkého pátku, Bílé soboty a nadešel čas Hodu Božího velikonočního.

Naše situace určitým způsobem odpovídá čtení evangelia podle Jana určeného na Hod Boží velikonoční. Marie nepřichází k Ježíšovu hrobu za světla, ale ještě za tmy (J 20,1). Pro mnohé lidi v tomto čase nezáří jas velikonočního slunce. Tráví chvíle v uzavřeném prostoru, mnozí i v nemocnicích, někteří jsou ve velmi vážném stavu. Nemohou se nadechnout jarní přírody, povzbudit se a potěšit se ze setkání s blízkými lidmi z rodiny a s přáteli; změnil se nám náhle život ve společnosti i v církvích. Ještě je – obrazně řečeno – tma.

První velikonoční ráno podle svědectví evangelisty Jana nepřicházejí k Ježíšovu hrobu nějaké velké zástupy s jásavými zpěvy, aby hned radostně slavily Ježíšovo vzkříšení, ale jen jednotlivci. V evangelijním příběhu je to jen Marie z Magdaly a dva učedníci.

V podání velikonoční zprávy podle Jana je Marie Magdalská dokonce sama. Nejsou s ní ani žádné další ženy, jak se dovídáme od jiných evangelistů, že k Ježíšovu hrobu šla skupina žen (L 24,10). Marie z Magdaly prožívá Velikonoce sama, jako i dnes mnozí lidé.

Marie přichází s pláčem. Dostává dvakrát otázku, jednou od andělů a podruhé od samotného Ježíše: „Proč pláčeš?“ Bůh o pláči každého jednotlivého člověka ví, jako věděl o pláči Marie Magdalské. „Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není,“ slyšíme v Žalmu 38 (Ž 38,10).

Různé situace, o kterých slyšíme z různých zemí světa, zvláště v Itálii, ve Španělsku, ve Spojených státech amerických a v dalších zemích, kde lidé trpí a umírají a jsou narychlo pohřbíváni, se nás dotýkají a vhánějí nám slzy do našich očí.

I my přicházíme před Ježíše obklopeni tmou, osamoceni a s pláčem. Toužíme být potěšeni, povzbuzeni velikonočním evangeliem. Přejeme si slyšet Ježíšův hlas, zakusit jeho blízkost a setkat se s jeho láskou. Moci se jí i dotknout, jak o to tolik stála Marie z Magdaly. Toužíme o Velikonocích znovu zaslechnout jasné poselství o tom, že tma nebude stále, neboť se rozzáří i v našich srdcích Světlo velikonočního rána a prostoupí celým naším životem jako povzbuzující a nepomíjející naděje. Člověk už nebude natrvalo sám, protože je pozván k setkání s Ježíšem a s mnoha bratřími a sestrami po celém světě. Pláč nebude tím posledním, protože Bůh setře každou slzu z očí a zármutek se změní v radost. Vždyť smíme slyšet z Bible velká zaslíbení, jako je tomu u proroka Izajáše: „Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země“ (Iz 25,8). A v knize Zjevení Janovo slyšíme: „Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí“ (Zj 7,17).

Křesťanské Velikonoce jsou spojené s konkrétními místy, která odkazují k událostem konce pozemského života Ježíše, a tím je svaté město Jeruzalém. Nejposvátnějším místem křesťanů je chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Stojí tam, kde je Golgota a kde se nachází Ježíšův hrob. O letošních Velikonocích, jak se můžeme dovídat, je i chrám Božího hrobu v Jeruzalémě uzavřen pro poutníky a návštěvníky. Jeho návštěva pro mne byla mimořádně silným zážitkem. Také jsem jako poutník navštívil svatou zemi, Jeruzalém a chrám Božího hrobu. Prošel jsem uličkami starého města, které byly zaplněny tlačícími se poutníky z mnoha zemí, stál jsem dlouhou frontu, a nakonec vstoupil do prostoru tradičního Ježíšova hrobu. Ocitl jsem se v prázdném kamenném prostoru. Nebylo tam nic, jako tehdy o velikonočním ránu! První, kdo zjistili, že Ježíšovo tělo tam není, byli Petr, Jan a Marie z Magdaly.

Pohled na hrob nebo do hrobu, pokud je odvalený kámen, je tím jediným, co člověk může vidět svýma očima, dále už je jen smyslům nepřístupná oblast víry. Lidé jdou k hrobu, ale Ježíš tam není, on směřuje k životu. V Janově evangeliu slyšíme o Ježíšově zmrtvýchvstání jako o „vystupování k Otci“. Ježíš říká Marii: „Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu“ (J 20,17). V Českém ekumenickém překladu Bible je slovo „vystupovat“, ale v Bibli kralické je užit výraz „vstupovat“. Je to pohyb směrem nahoru, vzhůru, ale i vstoupení někam jinam, než právě jsme. Je to vstup do jiné skutečnosti, do jiné dimenze (Žd 6,20; 1 Pt 3,22). V Bibli se tento výraz „vystupovat“ či „vstupovat“ užívá i ve významu vstupování do chrámu, do svatyně, do Božího prostoru, do Boží blízkosti (Ž 24,3). Nejde o určení zeměpisné výšky či jakkoli měřitelnou vzdálenost, ale o prostor vymykající se naší představivosti. Kristus dokonal na zemi své dílo a vrátil se k Otci, a tak otevřel cestu k němu i nám. Mistr František Bílek, sochař a mystik, toto vystupování Ježíše k Otci jedinečným způsobem ztvárnil ve svém uměleckém pojetí kříže, který dominuje v prostoru tohoto kostela. Ježíš není spoután bolestí, smrtí, ale směřuje jako vzkříšený Syn vstříc svému Otci. Navrací se k nevyčerpatelnému zdroji života, světla, lásky, dobra a pokoje bez konce. Vrací se tam, odkud přišel na tuto naši zemi, aby dál šířil světlo, život, dobro a pokoj, aby za nás zápasil, aby se za nás u Otce přimlouval, aby byl s námi víc než před tím, ještě ve větší plnosti. Naše lidství pozvedá Ježíš k Bohu, jak to vyjádřil teolog prof. Zdeněk Trtík, který také v tomto kostele kázal. Nyní ho budu citovat: „V Ježíši Kristu bylo s Bohem spojeno i naše lidství a s ním vyvýšeno do nebe. Ve své nebeské existenci je Ježíš Kristus naším zástupcem, který ve svém oslaveném lidství připoutává také nás ke svému nebeskému Otci a zajišťuje nám u něho místo“ (Zdeněk Trtík, Slovo víry, s. 68).

V evangelním vyprávění podle Jana vystupují tři postavy. Na těchto postavách dobře vidíme různé přístupy k velikonočnímu tajemství. Petr představuje přístup autority apoštola. Marie z Magdaly zosobňuje mystický přístup a vztah vroucí lásky a Jan – miláček Páně – zase přístup důvěřivé víry.

Na apoštolu Petrovi vidíme, že jeho apoštolská služba předpokládá setkání s živým Ježíšem. V tomto příběhu o prázdném hrobu to není ještě patrné. Jen se dovídáme, že do prázdného hrobu vstoupil jako první. Ale je to zřejmé z jeho kázání z knihy Skutky apoštolů z 10. kapitoly, které zaznělo jako první čtení na Hod Boží velikonoční (Sk 10,34-43). Petr hovoří nejen o pozemském působení Ježíše, ale i o velikonočních událostech, které prožil. Ježíš zmrtvýchvstalý a vzkříšený vstoupil do Petrova života. Petr se s ním setkává. Pán přichází za ním a povolává ho ke službě (J 21,1-23). Apoštol Petr je uváděn jako první v seznamu zjevování Vzkříšeného (1 K 15,5). Apoštolská služba bez setkání se Vzkříšeným by nebyla možná. To je i svědectví Pavlovo, i jemu vstoupil do jeho životní cesty Ježíš (1 K 15,8). Apoštolská služba církve, tehdy i dnes, stojí na skutečnosti velikonoční víry, že Ježíš je živý.

Druhou postavou je apoštol Jan, „miláček Páně“. On věří v Kristovo vzkříšení bez vnějších důkazů, a dokonce aniž by Vzkříšeného viděl. Bývá ztotožňován s pisatelem evangelia, ve kterém v závěru zaznívá „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). Taková víra je vysoce hodnocena, neboť učedníci ještě nevěděli, že Mesiáš má být vzkříšen podle Písem (J 20,9), nedošli hlubšího poznání a utvrzení víry na základě studia Bible. Tato víra milovaného učedníka je pravou, vlastní a ryzí vírou.

Marie z Magdaly má na rozdíl od milovaného učedníka neobvyklý mystický zážitek, kterým dochází k poznání vzkříšeného Ježíše. Základem je její vřelý osobní vztah. Marie nejprve nepoznává Ježíšovu podobu ani jeho hlas. Mluví s ním, vidí ho, ale není to ten Ježíš, kterého znala během jeho pozemského života. Ale poznává ho až při vyslovení svého jména „Marie“. Setkání s Ježíšem, s jeho slovem, s jeho přítomností jí přináší novou radost. Svoji velikou radost chce Marie z Magdaly spontánně vyjádřit obejmutím nebo dotekem Ježíše. Marie s ním mohla mluvit, mohla ho spatřit, ale nemohla se ho dotýkat. Přitom Ježíš později apoštolu Tomášovi sám řekl, aby se ho dotkl (J 20,27). Nejbližší učedníci s ním měli nejužší a nejtěsnější společenství, a dokonce „s ním jedli a pili“ (Sk 10,41; L 24,20; J 21,13). V určité chvíli a z určitých důvodů se nelze navzájem dotýkat, jako je tomu v současnosti z důvodu zabránění přenosu nebezpečné nákazy. Uvědomujeme si právě i v církvi, jak jsou doteky důležité – vzájemné podání ruky, lámání chleba, podání kalicha a přijímání z něho při svátostné hostině s Kristem. Nyní existují obavy, aby i dotyky spojené s těmito dary nebyly přenosem nákazy. Nemůžeme se jako větší společenství sester a bratří svátostně Krista dotýkat, ale můžeme naslouchat jeho slovu, obracet se k němu v modlitbách a důvěřovat mu, jako Marie z Magdaly.

Ježíš Marii říká: „Jdi k mým bratřím.“ Ježíš nazývá učedníky „bratry“ – v tom je zřejmé jeho lidství, ve kterém se s námi spojil. Nejde o pokrevní sourozence, ale především o duchovní rodinu. „Bratři“ – a také „sestry“ – je nejstarším označením církve (Sk 1,15). Výzva určená nejen Marii z Magdaly „Jdi k mým bratřím“, znamená znovu vytvářet rozptýlené společenství.

Sestry a bratři, v tomto čase si uvědomujeme, co znamená radovat se ze společenství, ze vzájemných setkání, z bohoslužeb, ze společných akcí. Až přijde čas, budeme zase moci obnovovat a tvořit viditelné společenství církve. K obnovení společenství učedníků dochází po zkušenosti Kristova kříže a jeho vzkříšení. Víra každého jednotlivce i celého společenství církve se obnovuje křížem a vzkříšením našeho Pána. Ať nás ve všech zkouškách, překážkách i utrpení posiluje toto velikonoční poselství o Kristově slavném vítězství. Amen.

Duben L.P. 2020 Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské

 

Nejnovější z ccsh.cz

  • Křížová cesta – čtrnáct zastavení

    29.03.2024, 07:24:17

    Křížová cesta – čtrnáct zastavení (ČZ 13/2024) Ve dvou nejvýznamnějších dnech Svatého týdne se v Jeruzalémě střídá smutek a oslavy. Na Velký pátek se do Jeruzaléma sjíždí poutníci z celého světa.

    Číst dál...
  • O svátosti křtu v české reformaci

    28.03.2024, 09:55:47

    O svátosti křtu v české reformaci Mistr Jan Hus ve shodě s církevní tradicí řadí svátost křtu na první místo při výčtu sedmi svátostí, jak je tomu i v jeho katechetické příručce zvané Jádro učení křesťanského: „Sedm jest posvátných věcí, prvá jest křest…“

    Číst dál...
  • Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce?

    28.03.2024, 08:15:31

    Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce? (ČZ 13/2024) Redakce oslovila několik našich sester a bratrů s dotazem na osobní prožití velikonočních svátků.

    Číst dál...
  • S českou muslimkou o ramadánu

    28.03.2024, 07:39:36

    S českou muslimkou o ramadánu (ČZ 13/2024) V tomto roce se překrývá ramadán s Velikonocemi. Redakce Českého zápasu se zeptala české muslimky Miriam Massadi, jak prožívá tento svátek.

    Číst dál...
  • Bláznovství Boží je moudřejší než lidé

    27.03.2024, 08:47:32

    Bláznovství Boží je moudřejší než lidé (ČZ 13/2024) Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro[…]

    Číst dál...
  • Velikonoční křesťanství

    26.03.2024, 14:40:47

    Velikonoční křesťanství (ČZ 13/2024) Dnes se v novinách dočteme o „návratu náboženství“, ale ve skutečnosti jde o jakousi neurčitou religiozitu, která se těší velké oblibě, když nahradila dříve převažující křesťanství.

    Číst dál...

Další aktuality pokračují na ccsh.cz