b_270_270_16777215_0_0_images_22_10_malomocných.jpg

Texty: 2 Kr 5, 14 - 17; 2Tim 2, 8- 15; Lk 17, 11 - 19

Modlitby:

1/ Silná je smrt, schopná připravit nás o dar života. Silná je láska, schopná přivést nás k lepšímu zacházení se životem. Silná je smrt, schopná vysvléci nás z tělesné schránky. Silná je láska, schopná vyrvat naše ostatky smrti a navrátit je životu. Silná je smrt, jíž žádný člověk neodolá. Silná je láska, protože nad smrtí slavně vítězí. "Silná jako smrt je láska" (Pís 8, 6), protože Kristova láska znamená konec smrti.

S velikou bolestí jsme ve čtvrtek přijali zprávu o tom, že sestra Marie Volkmerová zemřela. Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno budiž pochváleno!

Modlíme se za to, aby dobrý Bůh přijal svou pokornou služebnici do společenství blažených. Prosíme za její dcery, vnoučata a celou rodinu, ať je Pán naplní pokojem, ať žijí nadějí na život, který smrtí nekončí. Smiluj se, Hospodine!

2/ Bože, nepřestáváme prosit za Ukrajinu, za její obyvatele, bojující za svou svobodu doma, ale i za ty, kdo uprchli do zahraničí. Prosíme, žehnej těm, kteří dávají všanc své životy, aby druzí mohli žít v míru! Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, modlíme se za lidi ohrožené chudobou v naší zemi i kdekoliv jinde na světě. Válka na Ukrajině zasáhla i do našich životů, přestože nejsme vystaveni tak těžké zkoušce jako obyvatelé této východoevropské země. Mnozí naši spoluobčané nemají prostředky na svou obživu. Ze svých skromných příjmů si mohou zajistit jen to nejnutnější. S přicházející zimou narůstají obavy, z čeho zaplatíme vytápění našich domácností? Bože, prosíme za solidaritu majetnějších s těmi, kdo nic nemají. Modlíme se za vlády jednotlivých evropských zemí, aby se rozhodovaly moudře a měly na paměti dobro občanů. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Málokteré téma nás napříč různými našimi názory spojuje tolik jako nemoc a zdraví. Přejeme si hodně zdraví při každé slavnostní příležitosti, uvědomujeme si, o jak vzácný dar jde, víme, že si ho nemůžeme koupit nebo jinak obstarat. Pobuřuje nás, když někteří z mladické lehkomyslnosti nebo proto, že do jejich života vstoupily starosti, které neumí jinak řešit, hazardují se životem, utápějí ho v alkoholu nebo jiných návykových látkách. Ti, kteří léčí, navracejí zdraví, se těší velkému uznání snad kdekoliv na světě, někdy až hraničícímu s náboženským uctíváním.

Biblické texty ukazují, že lidé ve starověku dávali nemoci do souvislosti s působením démonů. Snad proto malomocenství a jiné choroby činily člověka nečistým. Nemoc byla ale také spojována s hříchem, tedy i s Bohem. Bůh nemoc dopouštěl nebo ji sesílal jako trest, takže se považovala za projev jeho hněvu. Zvláště žalmy ukazují, že mezi tělesnou nemocí a duchovním stavem byla vnímána jakási tajemná souvislost.

Protože se předpokládala spojitost mezi nemocí a hříchem, byl za jediného pravého lékaře uznáván Bůh sám. K němu se nemocný obracel v modlitbě, sám nebo ve shromáždění věřících. Na základě modlitby Bůh uzdravoval, ovšem jen, pokud došlo k nápravě života. V uzdravení tedy šlo nejen fyzickou svěžest, ale také o obnovení společenství s Bohem a z něj plynoucí pomoci. Hospodinův Služebník, připravený obvazovat zkroušené srdce, taková byla představa o Hospodinu - Lékaři. (Iz 61, 1)

Také v Ježíšově době byla rozšířena představa o démonech jako původcích nemocí a stejně tak i přesvědčení, že nemoc nějak souvisí s hříchem. Podle Ježíše ale není každá nemoc důsledkem hříchu, jsou choroby, jimiž má být oslaven Bůh a nemocný přiveden k pokání. Nemoc je zlo, odporující Božímu stvořitelskému řádu.

Ježíš sám se nepřímo označuje za lékaře a je připraven léčit jakoukoliv nemoc. Uzdravuje slovem, uchopením za ruku, vkládáním rukou, na dálku. Někdy se nemocný uzdravil pouhým dotykem jeho roucha. Podobnost uzdravení jeho působením s obdobnými případy, popsanými v rabínské, egyptské nebo řecké literatuře, je jen vnějšková. Ježíšovo uzdravování také nemůžeme vykládat jako určitý druh psychoterapie. Ježíš uzdravuje proto, že s ním jako s Mesiášem přichází do tohoto světa Boží království, znamenající odstranění veškerého zla, ať duševního, nebo tělesného. Jeho uzdravování jsou znamením Boží lásky, neznající žádné předpisy o sobotě. Nešlo mu o vlastní slávu, ale o spásu jeho posluchačů.

Kde chyběla víra v jeho božskou moc, osobní důvěra a pokora, tam nemohl ani on učinit žádné ze svých znamení. (Mt 9, 22 aj.) Podle evangelií stála za jeho uzdraveními důvěra k nebeskému Otci a jistota o jeho lásce.

Evangelium této neděle připomíná příběh o uzdravení deseti malomocných, s nimiž se Ježíš setkává na své cestě do Jeruzaléma. Místo výstražného volání, upozorňujícího na kultickou nečistotu, oslovují Ježíše jménem a nazývají ho učitelem. Používají titul, který jinak známe pouze od učedníků. Z jejich chování poznáváme, že se nemocní jednak ocitají v situaci nouze a jednak také vnímáme, že projevují Ježíši úctu.

Nazaretský mistr nepronáší slovo, ale vydává příkaz, aby se ukázali kněžím. Něco takového bylo přikázováno lidem, kteří byli již uzdraveni, aby se se souhlasem kněze zase mohli stát plnohodnotnými členy společenství. V našem příběhu jsou ale malomocní vystaveni zkoušce. Ježíš nekoná žádný úkon uzdravení, ale pouze je vysílá za knězem. Poslušností Ježíšovu slovu se má osvědčit jejich víra, nezbytná pro uzdravení.

Jen jeden z deseti malomocných se po svém vyléčení s vděčností vrací k Ježíši. Jde o cizince, jímž pravověrný Žid pohrdal, o Samařana. Čtenář či posluchač si tak může připomenout, že Boží milosrdenství v Ježíši Kristu prolamuje veškeré náboženské bariéry, evangelium je určené všem bez rozdílu! Vychází z Jeruzaléma, šíří se v Samařsku a směřuje na konec země. (Sk 1, 8, 8, 1, 9, 31) Samařané a pohané dokonce odpovídají na jeho zvěst s větší vírou a vděčností než Izraelité. Ve vyprávění se tak dozvídáme o pokoře cizince i o nevděku vlastního lidu.

Protiklad devíti ku jedné je hořkou obžalobou lidu Izraele. Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Třetí otázka Nikdo z nich se nenašel, aby vzdal Bohu chválu, než tento cizinec? shrnuje nemístné chování devíti nevděčných. Nepovažovali za nutné se vrátit a poděkovat Bohu. A tak se opět opovrhovaný cizinec, zahanbující Izraelity, stává příkladem správného náboženského postoje.

Závěrečným slovem k uzdravenému Samařanovi dává Ježíš najevo, že rozhodující roli v cizincově uzdravení hrála jeho víra. Pozornost se přenáší od tělesného uzdravení k víře, přinášející záchranu.

Pane, chceme naslouchat tvému slovu a činit, co je dobré. Pomoz nám poznávat, že nás chceš uzdravovat z nemoci hříchu. Kéž jsme vděčni za tvého Syna, Pána Ježíše Krista, kterého jsi nám poslal, abychom měli život v plnosti. Naplň naše srdce nadějí, která se promění v radostnou píseň chvály ve společenství blažených! Amen.