Kázání sestry farářky ThDr. Heleny Smolové, Th.D. z neděle 3. dubna 2022 – páté neděli postní. Texty: Iz 43, 16 – 21; Fp 3, 8 – 14; J 8, 1 – 11.
Texty: Iz 43, 16 – 21; Fp 3, 8 – 14; J 8, 1 – 11
Modlitby:
1/ Bože, nepřestáváme se modlit za Ukrajinu, kde od začátku války zemřelo údajně už 153 dětí. Kromě nich pozůstalí oplakali tisíce dalších civilistů i vojáků a další mrtví stále přibývají. Zkáza se šíří po celé zemi, některá města připomínají scény z apokalyptických filmů. Lidé zažívají strach z dalších útoků, trpí hladem, žízní, zimou i nedostatkem lékařské péče.
Prosíme tě, Pane, za zesnulé, abys jim otevřel bránu nebe a aby mohli odpočívat v pokoji. Modlíme se za přeživší, aby nalezli útočiště před válkou doma nebo v jiné zemi. Myslíme na všechny, kdo brání svobodu pro svou zemi i na ty, kdo jim pomáhají v místech bojů nebo z dálky: diplomatickou cestou, humanitárními akcemi nebo také modlitbou.
Bože, daruj celému světu mír! Smiluj se, Hospodine!
2/ Pane, prosíme tě za lidi, kteří ztratili svůj domov a stali se válečnými uprchlíky. Ty nejlépe znáš jejich trápení, smutek, nejistotu a strach. Buď jim, Bože, útěchou ve všech starostech. Ať jsou přijímáni s láskou jako lidé, kteří válkou sice o mnoho přišli, ale neztratili svou lidskou důstojnost. Smiluj se, Hospodine!
3/ Bože, prosíme tě za nemocné covidem, kterých znovu přibývá. Modlíme se za trpělivost pro ty, kdo byli nemocí zasaženi, i pro doprovázející a pomáhající. Myslíme na Vláďu a jeho manželku. Prosíme tě, Pane, abychom lehkovážně nezacházeli se svým zdravím a neohrožovali sebe ani druhé. Smiluj se, Hospodine!
4/ Prosíme za planetu Zemi, kterou jsi nám, Pane, dočasně svěřil jako pozemský domov. S lítostí vyznáváme, že jsme ji nepřijímali jako svěřenou hřivnu, ale spíše jsme s ní zacházeli jako se svým majetkem, který můžeme jakkoliv využívat sami pro sebe, aniž bychom mysleli také na další generace, které přijdou po nás. Odpusť nám, Bože, tento náš hřích a dej nám moudrost, jak napravovat škody, které jsme neuváženým jednáním způsobili. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
I když teploty venku odpovídají spíše zimním měsícům, 5. neděle postní, kterou dnes slavíme, je v lidové tradici spojována se zvyky vynášení smrtky (Morany), symbolizující zimu a její vládu, a vítání jara. V církevním roce se touto nedělí opět přibližujeme Velikonocům, připomínce Kristovy smrti a oslavě jeho zmrtvýchvstání.
Předzvěstí proměny celého vesmíru, způsobené Kristem, je také událost vyvedení z babylónského zajetí, o níž hovoří dnešní první čtení z knihy proroka Izaiáše. Prorocký učedník, jemuž se tento text připisuje, žije právě v době tohoto vyhnanství a přináší Boží slovo útěchy národu, který ztratil naději a je „hluchý“ a „slepý“ (Iz 43, 8). Tentýž Bůh, který kdysi vyvedl předky babylónských exulantů z Egypta, když „vytvořil cestu v moři“, vstupuje znovu do dějin Izraele, aby vykonal ještě větší zázrak. Přináší něco nového (19), co zcela zastíní veliké skutky, které vykonal při prvním exodu.
Vyhnanství Božího lidu předcházelo odcizení Bohu, tedy hřích. Spočíval ve spoléhání judských vladařů na spojenectví egyptských králů, tedy pohanů, před nímž varoval prorok Jeremiáš. Přestože lid zapomněl na Hospodina, svého Boha, nemohl ho Hospodin opustit. Provinění lidu neschvaluje ani neomlouvá, ale velkoryse nabízí východisko.
Jaký postoj k hříchu zaujme Ježíš, chtěli vědět farizeové, když k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Tato epizoda zřejmě původně nepatřila do Janova evangelia, jak ukazují starší rukopisy. Přesto v Janově svědectví o Ježíšově životě nepůsobí nijak cizorodě, když na konkrétním příkladu dokládá, že Ježíš – Světlo (v. 12) vynáší soud (15) nikoliv podle zdání, ale podle nejhlubší pravdy, která má svůj původ v Bohu. Snad existovaly ve starších dobách pochybnosti o vhodnosti zařazení tohoto příběhu, v němž se Ježíš zastává ženy, která se dopustila činu spojeného s trestem smrti. Argumentuje přitom způsobem, který může zpochybnit jakýkoliv systém spravedlnosti.
Děj je prostý: Poté, co se Ježíš celou noc o samotě modlil na Olivové hoře (7, 53 – 8, 1), přicházejí k němu za svítání zákoníci a farizeové a přivádějí ženu přistiženou při cizoložství. Jejich úmysl je nečistý. Chtějí zřejmě Ježíše vlákat do léčky (6) a lstivě ho přinutit, aby se vyjádřil buď proti Mojžíšovu zákonu, který v takovém případě přikazuje viníka ukamenovat, nebo proti římskému právu, které od roku 30 po Kr. odebralo židovskému synedriu právo rozsudku smrti a ponechalo ho výhradně římské okupační moci.
Případ je líčen jako zcela jasný, pokud jde o stanovisko Mojžíšova zákona. Není pochyb o tom, jaký čin byl spáchán a jaký trest žena zasluhuje. Šlo zřejmě o vdanou nebo zasnoubenou ženu, která porušila věrnost svému muži.
Právě tato jednoznačnost je ale podezřelá. Trestní událost, kde jde obviněné o život, má sloužit k jinému účelu, totiž k obvinění Ježíše. Spravedlnost celého případu je tak zpochybněna. Další otazníky se vznášejí nad dopadením při činu. Kde je svědek, který ženinu nevěru odhalil? Farizeové přitom požadují trest pouze pro ženu, i když Mojžíšův zákon (Dt 22, 22) mluví obecně o trestu smrti pro jakýkoliv případ cizoložství. Vše zřejmě nasvědčuje tomu, že je středem pozornosti žalobců skutečně Ježíš, nikoliv žena.
Ježíšova reakce je zvláštní, v evangeliích ojedinělá. Nikde jinde není zmínka o tom, že by něco psal. Zřejmě ale toto gesto neznamená víc, než že v jejich přítomnosti nechce vynést soud.
Ježíšova odpověď je přitom „šalomounská“. Připomíná Šalomounovo řešení sporu dvou žen (1 Kr 3, 16 – 28) nebo Ježíšovu odpověď ve sporu o daň císaři. Ježíš se s farizeji nepře o stav věcí, dává zapravdu Mojžíšovu zákonu. Jeho požadavek ale zní: Kdo je bez hříchu, hoď na ni kamenem. Ti kdo vystupovali jako žalobci, opustí scénu jako první. Dávají najevo, že si netroufají Ježíšovu požadavku vyhovět.
Ježíš s ženou nakonec zůstane sám. Teprve tehdy ženu osloví. Je zřejmé, proč ženu neodsoudil nikdo z těch, kdo ji odsoudit chtěli, požadavek bezhříšnosti jim odebral právo soudit. Nakonec se k nim připojuje i Ježíš sám (11). Vystupuje jako někdo, kdo splňuje tento požadavek a má na soud právo (Žd 4, 15), ale nevyužívá ho.
Ženu neodsuzuje, ale připojuje slovo propuštění, kterým jasně potvrzuje, že spáchaný skutek byl hříchem, ale naznačuje také, že odpuštění, které bylo ženě uděleno, je pozváním k novému způsobu života: Už nehřeš! (11)
Příběh evangelia 5. neděle postní naznačuje, že se smyčka kolem Ježíše stahuje. Přibližuje se jeho utrpení. Ježíš je stále více osamělý, protože se rozhodl zcela naplnit své poslání a vstoupit tam, kam ho nikdo nemůže následovat. Svou připraveností jít vstříc oné hodině, kvůli níž přišel na tento svět, nám Ježíš ukazuje svou velikou lásku i svou ochotu vzít na sebe tíhu hříchu lidí, aby nám otevřel cestu ke svobodě. Tímto směrem ukazuje i dnešní evangelium, které můžeme prožít jako jeho přímí účastníci.
Ježíši, plný Otcova milosrdenství, tys sestoupil na tento svět, aby ses setkal s naší ubohostí. Tvá náruč je stále otevřená a chce přijmout všechny, kdo jsou ztraceni. Přestože tak rádi házíme kameny vlastních hříchů po svých bratrech a sestrách, nechceme setrvávat na místě farizeů a zákoníků.
Ty jediný jsi nevinný, čistý a svatý. Stojíme před tebou a prosíme: Probuď v našem srdci lásku. Amen.
