b_270_270_16777215_0_0_images_22_Marnotratný_syn.jpg

Texty: Joz 5, 9 – 12; 2 K 5, 16 – 21; L 15, 1 – 32

Modlitby:

1/ Bože, děkujeme za každý projev sounáležitosti a lásky k lidem z Ukrajiny, kteří jsou na útěku. Chválíme tě za to, že se v nich můžeme setkávat s tebou. Nepřestáváme se modlit za ukončení války a potrestání válečných zločinců a vrahů, včetně ruského prezidenta Putina. Svěřujeme ti, Pane, všechna jednání o míru a ekonomických sankcích vůči Rusku, o hospodářské pomoci USA EU. Prosíme za spolupráci mezi národy v boji proti zlu. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za země v Evropě i Asii, v nichž opět narůstá počet covidových pacientů. Prosíme tě, Bože, abychom nepodcenili nebezpečí nákazy, které se nyní zvýšilo migrací obyvatelstva v Evropě. Smiluj se, Hospodine!

3/ Prosme za nemocné z našich rodin a náboženské obce, zvláště se modlíme za bratra Klazara a vyprošujeme mu pokoj. Smiluj se, Hospodine!

4/ Prosme za církev, aby jí nebyla lhostejná žádná lidská nouze a aby hledala takový model života, který odpovídá stavu současné společnosti a potřebám lidí. Modleme se za odvahu i vytrvalost pro její biskupy i patriarchu. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Už více než měsíc sledujeme ve zpravodajství obrázky ukrajinských měst, kde si děti nehrají na hřištích a lidé se neprocházejí po parcích. Kdo chce projíždět ulicemi, musí kličkovat mezi protitankovými zátarasy a vyhnout se barikádám, které navršili odhodlaní obránci, aby ochránili sebe i dědictví po předcích. Ani nápisy, upozorňující na přítomnost dětí ve sklepeních divadla v Mariopolu, nezabránily útokům agresorů. Krev nevinných obětí křičí k Bohu na obžalobu proti okupantům. Od začátku války už zemřelo asi 14 000 lidí.

Čtvrtá neděle postní je označována jako „neděle Latetare“ a je prostoupena radostí na znamení přibližující se oslavy našeho vykoupení. Přináší tak do našich úvah o válce světlo naděje.

Po východu z Egypta a dlouhém putování pouští se vyvolený národ, který Bůh navzdory všem zklamáním nepřestává nazývat „svým synem“, konečně dostává na hranice zaslíbené země. Na znamení očištění a obnovení smlouvy Boží lid přijal obřízku (3 – 5) a následující večer oslavil Paschu, Velikonoce. Druhého dne, po hodu beránka, Izrael poprvé po 40 letech putování pouští ochutnává plody z úrody země, kterou mu dává Hospodin. Obřezaný, tedy Hospodinu zasvěcený, Izrael prožívá zkušenost syna, navracejícího se po dlouhé době do rodného domu.

Také Lukášovo evangelium vypráví o radosti z návratu ztraceného syna a velikém milosrdenství otce, který ho po celý čas jeho marnotratného bloudění nepřestal milovat. Podobenství o „návratu marnotratného syna“ završuje řadu příběhů o radosti z návratu ztraceného. Nejprve někam zapadla mince, potom se zatoulala ovečka a nakonec se ztratil syn. Čím horší byla ztráta, tím větší je láska. Pro nalezenou minci a ovečku se pořádá oslava, synovi, který se navrací domů, dává otec královský prsten a oblek a nechává k jeho poctě zabít vykrmené tele.

Podobenství, pokládané za perlu mezi podobenstvími nebo za „evangelium v evangeliu“, začíná sdělením, že jeden otec měl dva syny. O mladším z nich mluví první část, zatímco ve druhé se vypráví příběh staršího syna.

Mladší syn vystupuje jako drzý spratek, toužící po svobodě a nezávislosti. Chce se co nejvíce odpoutat od svého otce a žít si po svém, konečně si dopřávat radostí, které život nabízí. Vyžádá si tedy svůj dědický podíl a odejde do daleké země. Brzy se ale ukáže, že se přepočítal. Rychle získal, co si nezasloužil, a ještě rychleji o své jmění přišel. K dovršení všeho neštěstí postihne zemi jeho pobytu hlad a synek najednou nemá ani na slupky od brambor. Zažívá nouzi, která sotva může být horší, spadl na úplné dno. I nádeníci v domě jeho otce se mají lépe než on! V nejvyšší nouzi se rozhodne pro návrat. Důležité je, že si uvědomuje hřích proti otci i proti nebi. (srv. Ex 10, 16) Podle přesvědčení Izraelity jeden a týž čin může poranit člověka i zasáhnout Boha. Každý hřích je proviněním proti Hospodinu. Své synovské právo podle židovských ustanovení syn ztratil, zbývá jen věřit, že bude moci v domě svého otce pracovat jako nádeník.

Otec je ve svém jednání veden láskou a soucitem. Skoro se zdá, jako by nečekal na nic jiného než právě na návrat ztraceného syna. V rozporu s orientálními zvyky mu běží naproti, jakmile ho spatří. Objetí a polibek nejsou jen pozdravem, ale projevem něžné lásky, odpuštění a smíření. Přijímá ho jako svého syna ještě dříve, než nezdárný potomek stačil vyslovit slova lítosti. Boží láska vždy předchází lidské aktivitě.

Otec se synem zachází jako se vzácným hostem, jehož zahrne dary a nechá na jeho počest vystrojit hostinu. Společenství stolu navíc dokládá úplnou rehabilitaci hříšníka: „ … tento můj syn byl mrtev a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (L 15, 24) Otec tak nepřímo dává najevo, že pro něj tento životní zkrachovalec nikdy nepřestal být synem.

Otec má ovšem ještě staršího syna, který dosud nic nedostal, přestože celý život poctivě pracoval v jeho domě. |Nyní musí s hořkostí v srdci přihlížet tomu, jak se jeho bratříček těší otcově přízni, aniž by se o to jakkoliv zasloužil! Podobenství nevypráví pouze příběh ze života, ale míří za přirozenou rovinu a nastiňuje jednání nebeského Otce vůči dětem, někdy marnotratně bloudícím, jindy majícím poněkud pokřivený pohled na Boží jednání. Hněv staršího syna připomíná zlobu zákoníků a farizeů, kteří nemohou vystát, když Ježíš přijímá hříšníky a jí s nimi. (srv. L 15, 2)

Laskavý otec zahrnuje stejně marnotratnou láskou oba své syny, proto zve i staršího k radosti z návratu mladšího bratra. Snaží se ho získat pro svůj pohled na život svou vlídností. Příběh zůstává nedokončen. Můžeme se jen domnívat, zda se starší bratr nechal otcem přesvědčit a připojil se k oslavě.

Ve kterém z obou bratrů se poznáváme? V mladším, který se od Boha viditelně vzdaluje, chce se od něj odstřihnout, žít si po svém, nebo ve starším synovi, vzdalujícím se pouze ve svém nitru, přestože navenek všechno vypadá naprosto dokonale? Kdosi řekl, že by se toto podobenství mělo jmenovat podobenstvím o marnotratném Otci, který velkoryse rozdává svou otcovskou lásku, přestože by mohl jednat jinak. Jeho pozvání k radosti z návratu ztraceného syna, z vítězství života nad hříchem a smrtí je dnes určené také nám. Uprostřed válečného běsnění, obrazů zkázy a zmaru připomíná cíl našeho postního putování: radost z Kristova vítězství nad smrtí a hříchem, a zároveň touhu laskavého Otce po návratu ztracených synů a dcer do jeho domu. „Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte se všichni, kdo jste nad ní truchlívali.“ (Iz 61, 10) Amen.


Nejnovější z ccsh.cz

  • Křížová cesta – čtrnáct zastavení

    29.03.2024, 07:24:17

    Křížová cesta – čtrnáct zastavení (ČZ 13/2024) Ve dvou nejvýznamnějších dnech Svatého týdne se v Jeruzalémě střídá smutek a oslavy. Na Velký pátek se do Jeruzaléma sjíždí poutníci z celého světa.

    Číst dál...
  • O svátosti křtu v české reformaci

    28.03.2024, 09:55:47

    O svátosti křtu v české reformaci Mistr Jan Hus ve shodě s církevní tradicí řadí svátost křtu na první místo při výčtu sedmi svátostí, jak je tomu i v jeho katechetické příručce zvané Jádro učení křesťanského: „Sedm jest posvátných věcí, prvá jest křest…“

    Číst dál...
  • Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce?

    28.03.2024, 08:15:31

    Ptali jsme se: Jak budete trávit Velikonoce? (ČZ 13/2024) Redakce oslovila několik našich sester a bratrů s dotazem na osobní prožití velikonočních svátků.

    Číst dál...
  • S českou muslimkou o ramadánu

    28.03.2024, 07:39:36

    S českou muslimkou o ramadánu (ČZ 13/2024) V tomto roce se překrývá ramadán s Velikonocemi. Redakce Českého zápasu se zeptala české muslimky Miriam Massadi, jak prožívá tento svátek.

    Číst dál...
  • Bláznovství Boží je moudřejší než lidé

    27.03.2024, 08:47:32

    Bláznovství Boží je moudřejší než lidé (ČZ 13/2024) Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro[…]

    Číst dál...
  • Velikonoční křesťanství

    26.03.2024, 14:40:47

    Velikonoční křesťanství (ČZ 13/2024) Dnes se v novinách dočteme o „návratu náboženství“, ale ve skutečnosti jde o jakousi neurčitou religiozitu, která se těší velké oblibě, když nahradila dříve převažující křesťanství.

    Číst dál...

Další aktuality pokračují na ccsh.cz