Kázání a modlitby sestry Heleny Smolové z neděle 20. února 2022 – 7. neděle po Zjevení.
Texty: Gn 45, 3 – 11. 15; 1 Kor 15, 35 – 38. 42 – 50; L 6, 27 – 36
Modlitby:
1/ Bože, prosíme za mír na Ukrajině. Buď přítomen jednáním mezi Ruskem a představiteli různých států, kteří usilují o mír v této tolik zkoušené zemi. Prosíme za to, aby touha po moci a majetku nebyla silnější než úcta k lidskému životu a svobodě. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za lidi, zesnulé v důsledku záplav a silného větru v různých evropských zemích. Prosme za všechny, kdo jsou živelnou pohromou zasaženi, i za ty, kdo pomáhají odstraňovat škody. Smiluj se, Hospodine!
3/ Bože, náš nebeský Otče, 5. 2. jsme si připomněli výročí narození sestry Jaroslavy Polcarové a 18. 2. jsme mysleli na sestru Jiřinu Honsovou, která by oslavila 97. narozeniny. Jejich místa v lavicích sboru zůstávají prázdná. Je nám líto, že sestry nejsou s námi, ale věříme, že jsou ve tvé blízkosti. Děkujeme ti, Pane, za jejich svědectví víry, naděje a lásky, které nás povzbuzuje, abychom i my vytrvali až do konce. Prosíme tě, Pane, za rodiny obou sester. Potěš jejich blízké v zármutku nad ztrátou jejich milovaných nadějí života věčného a naplň jejich srdce pokojem. Smiluj se, Hospodine!
4/ Pane, prosíme za nemocné covidem i za ostatní nemocné. Svěřujeme ti mnohé, kteří si vyslechli nepříznivou diagnózu a bojují se strachem a úzkostí, bojí se o sebe i o své blízké. Pozvedej jejich mysl k naději a dej jim sílu bojovat a žít! Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Milovat bližního je sice někdy těžké, přesto tento Ježíšův příkaz přijímáme a snažíme se ho naplňovat navzdory občasným zakolísáním. Příkaz lásky k nepřátelům, který zaznívá z dnešního úryvku evangelia podle Lukáše, nás ovšem uvádí do rozpaků. Ježíš ho přitom předkládá učedníkům jako projev milosrdenství podle Božího příkladu ( srv. L 6, 35. 36).
„Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání?“ (32) Tento postoj se jeví jako to rozhodující, na čem záleží. Vysvětlují ho čtyři příklady aktivního jednání člověka (milujte, dobře čiňte, žehnejte, modlete se) i popis reakcí na vzniklé situace (nastav, nech, dávej, nepožaduj). Pak je zařazeno zlaté pravidlo: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (31) Protože také Bůh je dobrý i k nevděčným a zlým (35) a prokazuje jim své milosrdenství (36), má projevovat milosrdenství i ten, kdo ho následuje.
Ježíš se výzvou k lásce k nepřátelům obrací na přítomné posluchače, na „velký zástup učedníků“ a „velké množství lidu“ (L 6, 17), nepromlouvá k těm, kdo ho neznají, ale k těm, kteří jsou otevřeni jeho poselství. Konání dobra má být odpovědí na špatné smýšlení, žehnání reakcí na nedobré slovo nebo zlý čin. Požadovaná láska přitom není projevem citu, ale vůle. Konání dobra jako odpověď na nenávistné jednání není prostou rezignací nebo trpným snášením nenávisti, ale aktivní reakcí na zlo. Spirála zla se nemá dále roztáčet.
Pro přikázání lásky k nepřátelům sice najdeme podporu ve Starém zákoně i v antické literatuře, ale nikde není spojené se zvěstováním Božího království. Ježíš ho stvrzuje svým osobním příkladem (L 23, 34), následuje ho prvomučedník, diákon Štěpán (Sk 7, 58 – 60) a brzy se tento příkaz stává součástí křesťanského vyučování. (srv. 1 Tes 5, 15, Ř 12, 16 – 21, 1 Pt 3, 9) Přikázání lásky je způsobilý splnit ten, kdo je připraven nechat se nespravedlivým způsobem obrat (30) a kromě toho je schopen snášet zlo s odhodlaností podstoupit ještě větší příkoří (29).
Na čtyřech příkladech Ježíš ukazuje, co znamená láska k nepřátelům. První z nich pojednává o sporu. Člověk, který dostal ránu, ji nevrací a nastavuje tvář k další. Připomíná tak Hospodinova služebníka, jenž se zříká odplaty. Ježíš takto překonává starou zásadu: Oko za oko, zub za zub. (srv. Ex 21, 24, Lv 24, 20, Dt 19, 21) Druhý příklad popisující loupežné přepadení upozorňuje na neodpírání sociální pomoci také tomu, kdo se provinil. Další dva příklady lásky k nepřátelům zevšeobecňují požadavek a jsou výzvou k prokazování lásky bez jakéhokoliv omezení: „Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.“ (30) „Zlaté pravidlo“ završuje Ježíšovo vyučování a vysvětluje předchozí slova: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte vy s nimi.“ (31) Ježíš vybízí k aktivní činnosti, k lásce k bližnímu. (srv. Mk 12, 31)
Pomocí tří příkladů jsou posluchači vyzváni k vytvoření vlastního úsudku a upozorněni na zvláštní povahu nařízeného přikázání lásky. Kdo zná lásku jen v rovině vzájemné služby, nemůže od Boha očekávat žádné uznání. (32 – 34) Takovou „odměřenou“ lásku znají i hříšníci. Totéž platí o projevech dobrodiní. Jestliže jsou vedeny snahou získat stejný prospěch, ztrácí svou působivost. Také třetí příklad, týkající se půjčky, ukazuje hranice pravidla vzájemnosti: I hříšníci půjčují hříšníkům, aby půjčené zase dostali nazpátek. (34)
Výzva milovat, činit dobrodiní, půjčovat i s podstoupením rizika, spočívá ve vůli konat dobro, protože takto jedná Bůh, který je dobrý ke všem, také k nevděčným a zlým. (35) Boží milosrdenství ruší zásadu přiměřené odplaty a zdůvodňuje lásku k nepřátelům. (36)
Příkaz lásky k nepřátelům narušuje představu Boha, který miluje dobré a nenávidí zlé, vylučuje ze své lásky ty, kdo ho neuctívají nebo urážejí. Podle Ježíše „Bůh dává svítit svému slunci na zlé i dobré a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé“. (Mt 5, 45) Jeho láska chce vždy a bezpodmínečně pro každého to nejlepší. Bůh nás nemiluje proto, že jsme dobří, konáme jeho vůli a žijeme ctnostně. Nepřestává nás milovat, ani když jsme zlí a neděláme, co si přeje. Miluje nás proto, protože nemůže jinak, neboť „je láska“ (srv. 1 J 4, 8. 16). Tento obraz Boha je určující pro naši víru a měl by nás inspirovat i v našich vztazích k druhým. Jen s tímto vědomím budeme schopni naplňovat Ježíšův příkaz lásky k nepřátelům.
Pane, vyznáváme, že je těžké milovat nepřátele a odolat pokušení odpovídat na zlo stejným zlem. Potřebujeme tvou pomoc, abychom tvé slovo dokázali naplnit. Amen.
