Kázaní a modlitby sestry farářky Heleny Smolové, z neděle 6. února 2022 v Lounech.
Texty: Iz 1, 1 – 8;1 K 15, 1 – 11; L 5, 1 – 11
Modlitby:
1/ Bože, odpusť nám pokrytectví, dovolující kritizovat totalitní Čínu a zároveň vyslat sportovce na Olympijské hry, které tato země pořádá. Mnoho představitelů jednotlivých účastnických států odmítlo přijet do Pekingu kvůli porušování lidských práv v této zemi, ale nikdo nezabránil tomu, aby se zde konala největší sportovní slavnost světa a nikdo také nenabídl jiné řešení. Prosme za to, aby nebyl klidný průběh soutěží narušován politickými spory. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za lidi v uprchlických táborech, zvláště za děti v Sýrii, které trpí zimou. Pandemie, živelné pohromy, politické konflikty a jiné události jako by odsunuly tyto potřebné na okraj a nasměrovaly naši pozornost jinam. Modleme se za všechny fyzicky, duševně i duchovně trpící, aby se jim dostalo pomoci a mohli žít lidsky důstojným způsobem. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za to, aby veškeré vnitrostátní i mezinárodní konflikty byly vyřešeny mírovou cestou. Do tvých rukou, Pane, svěřujeme Ukrajinu, prosíme za její představitele a obyvatele, obávající se války s Ruskem. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za nedávno tragicky zesnulé lyžaře a prosme, aby lidé nepodceňovali riziko lavin na horách. Prosme za bezpečí na cestách za zimními sporty a radovánkami. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za covidové pacienty, prosme také za všechny ostatní nemocné. Mysleme dnes na (jméno nezveřejněno) Bože, stůj při nich v jejich nemoci a trápení, buď jim silou a pomocí. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Podíváme-li se na účast na nedělních bohoslužbách, musí nás zamrzet mnohem více než počty členů církve v posledním sčítání lidu. Nářek církve nad malým zájmem studentů teologie o kněžskou službu, musí vyústit v hledání příčin. Mají mladí lidé vůbec motivaci jít pracovat do církve, která jim dokáže nabídnout velmi nízké platové ohodnocení, nesrovnatelné se mzdou jiných vysokoškoláků, a k tomu prázdné nebo téměř prázdné kostely?
Dnešní texty mluví o povolání a poslání služebníků Páně. Týkají se duchovní služby, nemluví o správcovství budov nebo kancelářské práci, tedy výkonu zaměstnání. Napříč různými církvemi panuje shoda, že základem duchovní služby je právě toto povolání, nikoliv touha stát v čele zástupu a ovládat druhé nebo tendence zakrýt vlastní lidskou nezralost církevní institucí a její autoritou.
Úryvek z knihy proroka Izaiáše (srv. Iz 6, 1 – 8) se týká povolání tohoto proroka, jemuž předcházel hluboký prožitek víry. Událost se odehrává v jeruzalémském chrámu, kde při slavnostním shromáždění lid vítá Hospodina jako Krále, který právě dosedl na trůn, aby se s příchodem nového roku ujal vlády a vykonal soud nad svými protivníky. Lid Hospodina nevidí, ale s jásotem mu jde vstříc, když se Panovník vrací do chrámu ve slavnostním procesí se schránou. Zato prorok vidí Hospodina v celé jeho slávě. Je to ovšem něco neslýchaného, proto se nedozvídáme nic o tom, jak k tomu vidění došlo. (1 – 4)
Před svrchovaností „Hospodina zástupů“ se musí pokořit všechny pronárody i se svými modlami. V jeho blízkosti se zachvívá celá země. Při zpěvu serafů, pololidských a polozvířecích bytostí, podobných okřídleným hadům, „se pohnuly podvaly prahů“ a „dům se naplnil dýmem“. Také prorok Boha už neuvidí, ale jen uslyší. Jeho prožitek je tak silný, že si Izaiáš uvědomuje blížící se konec. Hříšný člověk nemůže spatřit Hospodina a nezemřít.
Bůh je tu označen jako Král. Jestliže pozemský král rozhodoval o životě a smrti poddaných, stejnou pravomoc má i božský panovník. Ale tento Král prokazuje svou vládu také tím, že se slitovává a odpouští nepravost. Slitovává se i nad prorokem a snímá z něj hřích. Žhavým uhlíkem z oltáře čistí jeden ze serafů prorokovy rty a oznamuje mu odnětí jeho viny. Teprve když Bůh přikryje lidský hřích, je člověk schopen slyšet Boží oslovení a postavit se do Božích služeb.
Dokud prorok žil uprostřed lidu, byl poskvrněn jeho hříšností. Najednou slyší Hospodinovu otázku: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ Podobně jako v Gn 1, 26, při stvoření člověka, se i tady ozývá množné číslo v okamžiku, kdy má vzniknout zvláštní obecenství mezi Bohem a člověkem. Vyslání posla ohlašuje začátek Hospodinova díla spasení. (5 – 7)
„Hle, zde jsem, pošli mne!“ Izaiášova ochota odpovědět na Boží oslovení udivuje, vzpomeneme-li si na výmluvy proroka Jeremiáše! Izaiáš směl prožít něco velikého, a tak se mu stalo zřejmým, že život, který přijal jako dar, si nesmí nechat pro sebe. (8)
Podobnou situaci vidíme i v příběhu Lukášova evangelia. (srv. L 5, 1 – 11) Po zázračném rybolovu, který je po probdělé noci a neúspěšném lovení, mimořádným zážitkem, si Šimon Petr uvědomuje, před kým stojí. Současně také vnímá svou nehodnost být v Ježíšově blízkosti, neboť „je člověk hříšný“. (8) Jeho slova svědčí o tom, že si uvědomuje sounáležitost Ježíše s Bohem, s nímž není hoden se setkat. Také Petrových druhů se zmocňuje úžas nad mimořádnými a zcela nečekanými událostmi. (9)
Na Petrovo vyznání reaguje Ježíš nejprve povzbuzením: „Neboj se!“ (10) Tato slova potvrzují Petrovo poznání, že zakusil Boží blízkost. Ve Starém zákoně se s nimi setkáváme všude tam, kde je přítomen Bůh nebo jeho posel. Stejnou větu zaslechne také Zachariáš (srv. L 1, 13), Maria (srv. L 1, 30) nebo apoštol Pavel (srv. Sk 27, 24, Sk 18, 9).
Slova „od této chvíle budeš lovit lidi“ (10) je možné vnímat jako pověření k apoštolské činnosti Šimona Petra. Jde o moment povolání učedníka do služby, v němž se zcela změní apoštolův život. Má se stát „rybářem lidí“. Svým slovem bude přivádět lidi k svobodnému rozhodnutí pro Krista. Bude je lovit, aby získali život, byli zachránění z jisté zkázy, jak se s tímto výrazem, označujícím v jazyce originálu záchranu z nebezpečí, setkáváme na mnoha místech ve Starém zákoně. Ježíšův příslib je určený Petrovi, ale už z následujícího verše je zřejmé, že se bude týkat širšího okruhu učedníků: „Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ (11)
Nejen Petr, ale i jeho společníci opouštějí loď a své zaměstnání a vydávají se za novým povoláním. Prvořadou záležitostí v jejich životě nebude rybolov, ale následování Ježíše a plnění úkolu: lovení, tj. získávání lidí.
Povolání, zaujetí pro Krista a jeho věc, se netýká jen kněží, ale každého věřícího, bratra a sestry. Otázky materiálního zabezpečení církve a jejích zaměstnanců jsou důležité, dokud církev plní funkci zaměstnavatelské organizace. Pro církev jako duchovní společenství, tělo Kristovo, je zásadní jiná věc, totiž naše zaujetí pro Krista, uchvácení Kristem. Jestliže se v našich životech nic podobného neodehrálo, je naše činnost v církvi jen prázdným aktivismem nebo hledáním vlastního uspokojení, ne-li dokonce exhibicionismem. Toto zaujetí pro Krista je třeba stále obnovovat, jinak nebudeme mít v sobě život a v druhých ho budeme spíše ubíjet než probouzet.
Pane, chtěl jsi nás zapojit do svého díla spásy. Dal jsi nám do rukou síť, abychom lovili ve velkém moři světa. Chceme s odvahou odpovědět na tvé volání a ve svém dobrém rozhodnutí vytrvat. Dotkni se našich úst očišťujícím uhlíkem, jako ses dotkl úst proroka Izaiáše, abychom byli čisti pro tvou službu a mohli zvěstovat bližním slovo života. Buď nám na blízku svou milostí, ať obstojíme v pokušeních a těžkých zkouškách. Amen.
