b_270_270_16777215_00_images_22_22-01-10_Křest_Páně_4.jpg

Modlitby a kázání sestry farářky Heleny Smolové, lounské farářky Církve československé husitské k neděli 9. ledna 2022 – 1. neděle po Zjevení Páně – Křest Páně.

Texty: Iz 43, 1 – 7; Sk 10, 34 - 43; L 3, 15 – 16. 21 – 22

Modlitba:

1/ Bože, prosíme tě za nemocné Covidem, jejichž počet opět narůstá. Modlíme se za vzájemnou solidaritu, ohleduplnost a ochotu snášet omezení z důvodu šíření pandemie. Prosíme za zdravotníky a pomáhající profese, za dobrovolníky, kteří bojují se zákeřnou nemocí. Buď, Bože, jejich silou a pomocí. Smiluj se, Hospodine!

2/ Děkujeme ti, Hospodine, Bože náš, za církev, která se stala naším duchovním domovem. 8. 1. jsme si připomněli 102. výročí její samostatné existence. Tato církev chtěla oslovovat lidi v našem národě, chtěla k nim promlouvat srozumitelným způsobem a usilovala o to být jim nablízku v jejich každodenních starostech. Prosíme tě o to, abychom tomuto odkazu našich předků zůstali věrni a rozvíjeli jejich ideál v současné společnosti. Náš Otče, povolávej své církvi nové kněze a jáhny, kteří budou hlásat tvé slovo a vysluhovat svátosti. Modleme se za bohoslovce, připravující se na svou službu studiem na HTF UK, aby v nich dozrálo tvé povolání. Modleme se za laiky této církve, aby byli horlivými svědky víry ve svých rodinách a mezi svými blízkými. Prosme za patriarchu a biskupy tvé církve, aby byli dobrými pastýři tvého lidu a vedli ho po spolehlivých cestách směřujících do Božího království. Smiluj se, Hospodine!

3/ Dobrý Bože, prosíme za tvou církev, rozdělenou do mnoha církevních organizací. Uvědomujeme si svůj závazek usilovat o jednotu křesťanů a modlit se za ni. Víme, že je tvým darem, který nemůžeme získat žádným lidsky dostupným způsobem. I my chceme přispět k dílu obnovy ztracené jednoty, aby „svět uvěřil, že Ježíš, tvůj Syn, je tvým Vyslancem“. Do tvé ochrany svěřujeme úsilí o jednotu tvé církve a vyjadřujeme touhu jí sloužit. K tobě, Bože, voláme!

4/ Připomínáme si dnes našeho kostelníka, bratra Václava Derflera, při výročí jeho narození. Jsme vděčni za jeho službu církvi a prosíme za pokoj jeho duši. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Dnes v církvi končí vánoční období, připomínáme si Ježíšův křest. V Lukášově evangeliu čteme o Janu Křtiteli, který tento křest Ježíši uděluje. Jan Křtitel, prorok posledního času, nás provázel celým Adventem a vánoční okruh liturgického roku také uzavírá.

Jan Křtitel, syn Zachariáše a Alžběty, vystoupil jako prorok asi r. 26 po Kr., když pobýval v poušti na západní straně Mrtvého moře. (srv. L 1, 80) Už svým zjevem vzbuzoval pozornost těch, kdo si ho přišli poslechnout. Odíval se do velbloudích kůží, přepásával se pásem, živil se kobylkami a medem lesních včel. Přísně asketický život a pověst svatosti k němu lákaly mnoho lidí z Jeruzaléma, Judska a jordánské krajiny, i když žádné zázraky nekonal. (srv. Mt 3, 5) Svým kázáním ohlašoval příchod Božího království, a tím i Boží soud nad Izraelem. Dával najevo, že před tímto soudem nezachrání příslušnost k Abrahamovu potomstvu, ale upřímné pokání a křest jako vnější znamení vnitřního rozhodnutí změnit svůj život. (srv. Mt 3, 2. 11)

Proč se lidé domnívali, že Jan je Mesiáš nebo o tom přinejmenším uvažovali, není dost jasné. Na tyto úvahy dává odpověď sám prorok Nejvyššího (srv. 1, 76). Obrací se na všechny a představuje se jako ten, kdo udílí „křest vodou“ a kdo „ohlašuje příchod silnějšího“, který bude „křtít Duchem svatým a ohněm“. (16) Postava „silnějšího“, který má přijít, zůstává zahalena tajemstvím. Snad jde o starozákonní označení Boha, který se ukazuje v nové perspektivě příchodu Mesiáše (srv. Dt 10, 17, 2 Kr 22, 32 – 33, 2 Mak 1, 24, Zj 18, 8), což potvrzuje otázka určená Ježíši, kterou vzkazuje Jan po svých učednících z vězení: „Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného?“ (srv. L 7, 19) Obraz rozvázání řemínku naznačuje, že Jan Křtitel musí být Kristu zcela podřízen a to dokonce víc než otrok svému pánovi. Rozvázat řemínek obuvi bylo úkolem otroka. Křest vodou udílený Janem je postaven proti křtu Duchem svatým, který bude udílet Mesiáš. Křest ohněm oznamuje soud. Není spásným dobrem, ale dává najevo, že kdo nebude pokřtěn Duchem, propadne soudu. (srv. Mal 3, 17 – 21) Evangelista Lukáš vidí naplnění tohoto zaslíbení v události Letnic, kdy vznikla církev (srv. Sk 1, 5, 2, 33), a v udělení Ducha v domě Kornélia. (srv. Sk 11, 16, Sk 10, 44, 11, 15)

Po zprávě o Janově činnosti líčí evangelista Lukáš Ježíšův křest. (21 – 22) Nejprve mluví o tom, že se všechen lid dával pokřtít, a pak se zmiňuje pouze vedlejší větou o Ježíšově křtu. Vše se soustřeďuje na doprovodné jevy: nebe se otevřelo a Duch svatý sestoupil v „tělesné podobě“ jako holubice.

Zmínkou o udílení křtu je vytvořeno spojení se zprávou o Janově činnosti před jeho uvězněním v L 3, 19. Ježíšův křest doplňuje líčení událostí před Janovým zatčením. Hromadné křty lidí jsou reakcí na Janovo kázání a do této odpovědi je zahrnut i Ježíš. Ježíšův křest se jeví jako úkon solidarity s lidmi. Boží promluvení, zjevení Boha, je odpovědí na Ježíšovu modlitbu i na ochotu lidí činit pokání a dát se pokřtít. Tomuto lidu nyní Bůh dává poznat svého Syna.

Duch svatý sestupuje „vnímatelným“ způsobem na Ježíše. (srv. Sk 2, 3. 17) Nejedná se tedy jen o nějaký pocit jednotlivce. Sestoupení Ducha dává poznat, že Ježíš je tím, kdo byl v L 3, 16 ohlášen jako ten, kdo bude křtít Duchem svatým. Boží hlas vyslovuje, co bylo předtím naznačeno pomocí symbolů: Ježíš je Boží milovaný Syn, jehož cesta, zahájená křtem, je cestou Hospodinova služebníka a odpovídá Boží vůli. Syn je „milovaný“, není tedy pouze mesiášským králem (srv. Ž 2, 7), ale má svůj původ u Boha. (srv. L 1, 34)

Křtem se Ježíš představuje jako Duchem pomazaný Mesiáš (srv. Sk 10, 38, L 4, 1. 14) Snad je také naznačeno, že naplnil příslib proroka Izaiáše o příchodu panovníka z Davidova rodu, na němž spočine Duch Hospodinův. (srv. Iz 11, 2 n) „Plnost Ducha“ umožní Ježíši jednak odvrátit útoky zlého (srv. L 4, 1 – 13), jednak zvěstovat evangelium (srv. L 4, 18) Zpráva o křtu spolu se zprávou o pokušení na poušti (srv. L 4, 1 – 13) připravuje Ježíšovo veřejné vystoupení. (srv. L 4, 14 – 30)

Náš nebeský Otče, děkujeme ti, že Ježíš při svém křtu přijal v plnosti Ducha svatého. Prosíme za to, abychom objevili význam svého křtu a poznali v něm tvůj dar a projev tvé lásky. Dej, abychom byli tvými věrnými svědky. Amen.