Kázání a modlitby sestry farářky Heleny Smolové k bohoslužbě v předvečer oslavy Kristova narození.

Texty: Iz 9, 1 – 6; Tit 2, 11 – 14; L 2, 1 – 20

Modlitby:

1/ Dobrý Pane, chystáme se oslavit tvé narození. Přispěj na pomoc naší snaze přijmout zvěst o příchodu spásy čistým a nerozděleným srdcem, aby tak přinesla ovoce pokoje a radosti našim blízkým. Kéž se podobáme pastýřům, kteří pochopili, co jim andělé zvěstovali o narození Krále světa, zatímco mocné, silné a sebejisté tato zpráva minula. Přijď, Pane Ježíši! K tobě voláme!

2/ Hospodine, patříme k těm šťastným, kteří mohou slavit Vánoce v míru a pokoji, se svými blízkými. Uvědomujeme si, že je mnoho lidí, kteří mají pocit, že není důvod slavit Vánoce a radovat se. Myslíme na opuštěné, osamělé nebo unavené životem, na lidi nemocné. Jsme v duchu s těmi, kdo letos prožívají první Vánoce bez někoho z blízkých. Naše myšlenky míří i k lidem zasaženým živelnými pohromami, kteří ztratili své domovy a žijí v provizorních podmínkách. Myslíme na uprchlíky, trpící hladem, žízní a zimou a vyhlížející svou záchranu a lepší život. Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, myslíme na ty, kdo zemřeli teď před Vánoci nebo jejichž výročí úmrtí si o Vánocích připomínáme! Buď silou zdeptaných a světlem pro lidi hledající útěchu a potěšení ve svém zármutku a bolesti. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Apokalyptické obrázky tornádem zničených obcí na jihu Moravy, které přesně před 6 měsíci přinesla média, jsou sice minulostí, a přece v zasažených oblastech zůstávají v paměti místních obyvatel a připomínají je i dosud ne zcela opravené budovy. Živel si tehdy pohrával s domy a auty jako s hracími kostkami, vytrhával stromy i s kořeny a neušetřil ani kostely nebo hřbitovy. Během několika minut svého běsnění za sebou zanechal miliardové škody, zraněné osoby a také zmařil šest lidských životů. Někteří obyvatelé tohoto regionu proto ani nemají chuť slavit letos Vánoce, nebo říkají, že to dělají jen kvůli dětem.

Mnozí lidé už v čase této tragédie přemýšleli o Božím trestu, který snad dolehl na jejich vesnice, nebo hledali v těchto událostech znamení přicházejícího Božího soudu, jak to obvykle bývá, když je zasaženo lidské srdce a rozum zůstává bezradný.

Zatímco tornádo rychle přišlo a stejně rychle zmizelo, s ještě ničivějším a silnějším nepřítelem v podobě zákeřného viru se potýkáme už dva roky a stále ho nedokážeme zdolat. Mnozí lidé i z naší těsné blízkosti mu podlehli, a tak dnes u štědrovečerního stolu zůstalo v některých rodinách prázdné místo.

A přece, navzdory všem těmto smutným událostem, jsme přišli do tohoto Božího domu, abychom oslavili Kristovo narození. Vždyť i v dobách mnohem temnějších, než je ta naše, se lidé přicházeli potěšit pohledem na jesličky a děťátko položené do slámy. Asi nikoliv náhodou byl betlém v tomto kostele postaven v roce 1940, kdy všude kolem umírali lidé ve válečném kolotoči a vyhlídka na ukončení celosvětového konfliktu byla mizivá.

Dokonce se můžeme odvážit říci, že právě pro to, čím nyní procházíme, chceme slyšet slovo o naději, která prozařuje každou temnotu našeho života, jako Izraelci v čase asyrské okupace, kdy „lid pobýval v zemi šeré smrti“. Tehdy ke zdeptaným v zajetí i k lidu v zemi okupované cizí mocností promluvil prorok Izaiáš poslaný od Boha. Ani tento lid zasažený smrtelnou bolestí není bez naděje. Prorok mu ohlašuje příchod světla, které pronikne i nejtemnější zákoutí a překoná strach a zoufalství, hřích i smrt. Přinese známost Boží milosti a pravou svobodu všem, kdo se tomuto světlu vydají.

Osvobozený lid se bude radovat a veselit jako o žních, když pole vydají úrodu, nebo jako když se bojovníci vracejí z boje s bohatou kořistí. Moc nepřátel nad lidem bude zlomena podivuhodným Hospodinovým zásahem. Válečná výzbroj a výstroj může být zničena a v zemi zavládne pokoj.

Osvobození a radost lidu nezpůsobí zásah spřízněné mocnosti, ale narození dítěte: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn.“ (5) V něm se k lidu skloní sám svrchovaný Bůh. Způsobem jeho vlády nebude násilí, ale láska. Tento Bohem daný král nepřijde jen pro Boží lid, ale jeho vláda se rozšíří i nad ostatní národy a společenství.

Ježíš začíná svou činnost v Galileji, v místech o nichž mluví Izaiášovo proroctví (srv. Iz 8, 23). V potomkovi z rodu Davidova (srv. Iz 9, 6) přichází na svět světlo, které ve tmě svítí (srv. J 1, 5. 9). V něm Hospodin navštívil svůj lid a dal mu spasení (srv. L 1, 68 nn), on přináší zemi pokoj. (srv. 2, 14)

Ježíšovo narození v Betlémě, jak o něm svědčí evangelista Lukáš, je líčeno bez jakéhokoliv náznaku něčeho zázračného. Dítě v jeslích, které nalezli pastýři, je potvrzením potvrdilo slova andělů o příchodu spásy pro všechen lid. Mesiáš ve stáji pro dobytek se nijak nepodobal politicko-vojenskému Mesiáši, kterého očekávali lidé té doby. Bůh se rozhodl zachránit svět skrze to, co je chudé a slabé. Tento jeho úmysl zůstal skryt znalcům Zákona a horlivcům pro něj, ale otevřel se prostým věřícím, pokorným a chudým.

Evangelistovi Lukášovi hodně záleží na tom, aby zařadil Ježíšovo narození do rámce světových dějin a také aby zdůvodnil, proč jdou Maria s Josefem do Davidova města Betléma. Mesiáš Ježíš má vstoupit do dějin tam, kde začíná davidovský rod, a také má vyjít najevo protiklad mezi domnělým vládcem světa Augustem a pravým Králem světa, mesiášským dítětem Ježíšem.

Boží anděl oznamuje pastýřům „velkou radost pro všechen lid“: Ježíšovo narození. Událost celosvětového významu ale dosud zůstává zahalena tajemstvím dítěte. Zástupně za všechny se pak pastýři vydávají hledat toto znamení, zatímco nebeský sbor andělů provolává slávu Bohu: „Gloria in excelsis Deo“ (Bůh je oslaven). Jde o tvrzení, nikoliv pouhé přání. Narozením Mesiáše je Bůh oslaven a lidstvu nabízí pokoj (šalom). Lidmi „jeho zalíbení“ jsou všichni, které Bůh přijal a kteří věří.

Boží vtělení nám zvěstuje, že se Bůh stal jedním z nás, aby obnovil přátelství s lidmi. Jen Matka Boží, Panna Maria, přivedla na svět božské dítě. Každý z nás ho ale může nosit ve svém srdci a nechat ho promlouvat všude tam, kam nás naše životní cesty zavedou. Amen.