Modlitby a kázání ThDr. Heleny Smolové, Th.D., farářky v Lounech k 32. neděli v mezidobí, 7. listopadu 2021.
Texty: 1 Kr 17, 10 – 16; Žid 9, 24 – 28; Mk 12, 38 – 44
Modlitby:
1/ Bože, náš nebeský Otče, prosíme tě za nově nakažené Covidem, kterých rychle přibývá. Mezi lidmi roste napětí, vybavují se nám vzpomínky na předešlý rok, kdy jsme prožívali podobnou situaci. Prosíme tě, Pane, za zodpovědnost i solidaritu, za ochotu přizpůsobit vlastní potřeby a přání zdraví a bezpečí nás všech. Prosíme také za zdravotníky a pomáhající pracovníky, vystavené enormní psychické i fyzické zátěži. Bože, buď nám milostiv!
2/ Modleme se za prezidenta Miloše Zemana, za jeho zdraví. Prosme za novou vládu, která vzešla z voleb, aby její členové zodpovědně vedli tuto zemi v příštích čtyřech letech. Volejme k Hospodinu!
3/ Bože, v nejbližších dnech si připomeneme výročí konce první světové války a s ním také její oběti a hrdiny, stejně jako oběti druhé světové války. Den válečných veteránů je pro nás příležitostí děkovat za mír, který není samozřejmostí. Myslíme na Afghánce, sevřené ideologickým a vojenským terorem, trpící fyzicky i duševně. Jejich zemi hrozí humanitární krize. Prosíme tě, Pane, za mír na celém světě, mír mezi národy a etnickými skupinami, mezi vyznavači různých náboženství a stoupenci odlišných politických směrů. Modleme se za ochotu řešit veškeré konflikty mírovou cestou. K tobě, Bože, voláme!
4/ Bože, Pane nad našimi životy, s velikou bolestí jsme přijali v uplynulém týdnu zprávu o úmrtí našeho bratra v Kristu, kněze Martina Grubera, za jehož uzdravení jsme dlouho prosili. Bratr Martin prohrál boj se zákeřnou nemocí. Nerozumíme tomu, co se stalo, jsme zděšeni a zklamáni. Prosíme tě, náš dobrý Pane, utiš naše nepokojná srdce, ať naleznou mír v tobě. Našemu bratrovi ve službě daruj věčnou spásu. Kéž se jako tvůj dobrý služebník může těšit z nebeské blaženosti! K tobě, Pane, voláme!
Milé sestry a milí bratři!
Starozákonní příběh připomíná proroka Eliáše, Hospodinova vyznavače a předchůdce dalších prorockých postav, který bude dokonce spolu s Mojžíšem stát po boku Mesiáše jako prostředník Staré smlouvy (srv. Mt 17, 3, Mk 9, 4, L 9, 30). Nečekaně a bez jakéhokoliv upozornění se Eliáš objeví u krále Achaba a už svým vyznavačským jménem „Mým bohem je Hospodin“ ukazuje k nelítostnému boji mezi stoupenci Baalovými a Hospodinovými, k němuž za vlády tohoto krále došlo.
Na útěku před Achabovým hněvem přichází Eliáš k chudé vdově do Sarepty, vyznavačce Baala, s níž má ale Hospodin své úmysly. Vdovy a sirotci stáli podle Mojžíšova zákona pod zvláštní Boží ochranou, proto je také Hospodin nazýván příznivcem vdov a otcem sirotků (srv. Ž 68, 6, Př 15, 25). Rovněž o tuto pohanskou vdovu pečuje sám Hospodin.
Eliášova prosba o vodu je běžná, zato žádost o chléb zní překvapivě. Prorok vlastně ženu žádá o společenství, přestože není Izraelitka! Ani ženino zapřísahání se samotným Hospodinem, jenž je Eliášovým Bohem, že hrst mouky a trocha oleje na pokrm pro všechny nestačí, neodradí Eliáše od jeho úmyslu. „Neboj se a jdi!“ Vdova uposlechne, dá přednost skutku milosrdenství před strachem o sebe a své dítě a Hospodin její víru odmění. Prokáže se jako milosrdný živitel.
Těžký úděl vdov zůstal stejný i v Ježíšově době, jak ukazuje Ježíš ve svém varování před tehdejšími učiteli Zákona. Jsou v jeho očích pokrytci, kteří nedodržují to, co sami učí. V Matoušově evangeliu se na tomto místě uvádí: „Zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte.“ (srv. Mt 23, 23) Zákoníci se, podle Ježíše, odívají do dlouhých šatů, nevhodných pro manuální práci, nechávají si prokazovat veřejnou úctu a obsazují přední pozice při bohoslužbách i hostinách, což byla místa rozhovorů a rozhodování. Závěrečný výrok je jejich nejtvrdší kritikou. Ježíš jim vytýká, že přivádějí na mizinu domy vdov pod záminkou dlouhého modlení (srv. Mk 12, 40). Nevíme přesně, co se touto výtkou myslí. Zákoníci si zřejmě nechávali platit za svou duchovní péči, ačkoliv to měli konat zdarma. Poškozovali bezbranné, kteří naopak potřebovali pomoc.
Zřejmě záměrně je za toto varování vyjídačům domácností vdov zařazeno vyprávění o chudé vdově, která dává do chrámové pokladnice štědrý dar. Její příběh uzavírá vyprávění a výroky, odehrávající se na chrámovém nádvoří a předcházející Ježíšově velké řeči o blížícím se konci (srv. Mk 13). Motiv chudého člověka, který přináší z mála mnoho, známe z různých kultur. Zde vystupuje chudá žena – vdova. Příběh se odehrává na „nádvoří žen“, kam už nesměli pohané, ale ještě tam směly ženy. Bývaly zde pokladnice, do nichž se shromažďovaly dary. Lidé ze zástupu, kteří poslouchali Ježíšovu promluvu, do nich házeli mince, někteří dávali mnoho peněz. Chudá vdova vhodila jen dva drobné, srovnatelné s osminou přídělu, jímž byla každodenně podarována římská chudina. Dohromady to byl čtyrák, nejmenší římská mince.
V té chvíli se opět slova ujímá Ježíš a dochází k slavnostnímu vyhlášení, jak poznáváme podle úvodního „amen“. Chudá vdova dala víc, než všichni ostatní. Druzí darovali pouze ze svého přebytku. Nevhazovali zlaté a stříbrné mince, ale jen měďáky. Takový dar nijak neohrozil jejich život. Vdova dala naproti tomu všechno, co měla, veškerý svůj majetek. (44)
V životě církve se setkáváme s lidmi, kteří přinesou do sboru přerostlou pokojovou květinu, protože už ji v malém bytě nemají kam dát, prošlapaný koberec, protože doma už ho nechtějí a v kostele by se ještě mohl použít, nebo židli, která už nestojí pevně, ale v církvi to stačí. Dávají ze svého přebytku a ještě si z domu Otce dělají skladiště. Naproti tomu právě starší ženy, shodou okolností často také vdovy, většinou nezapomenou na potřeby církve, přestože jejich důchod je velmi nízký a náklady na život stále vyšší. Možná se jedni i druzí v tomto příběhu evangelia dokážou poznat?
Chudé vdovy z dnešních textů Písma vystupují jako učitelky důvěry v Hospodina. Jsou ochotné odevzdat se zcela do Božích rukou bez jakýchkoliv výhrad a obav o zítřek. Pro životní realisty, počítající vždy s notnou dávkou prozíravosti, je takové počínání bláznovstvím. Postoj vdov není výzvou k odevzdání se sladkému nicnedělání. Jde spíše o projev vůle nenechat si nic pro sebe a dovolit Bohu, aby byl Pánem nad všemi oblastmi našeho života.
Pane Ježíši, prosíme tě, pomoz nám zbavit se strachu, že o něco přijdeme, když ti to odevzdáme! Posilni v nás důvěru, že právě tak mohou naše dary přinést užitek mnohým. Vdova z evangelia dala do pokladnice dvě drobné mince, a přitom přinesla víc než všichni boháči dohromady! Každý projev dobroty má před Bohem svou hodnotu a každý skutek milosrdenství přináší své ovoce. Máme různé možnosti, ale očekává se od nás podobný postoj. Amen. (volně podle Homilie Lva Velikého)
