Úvaha biblistky Eva Vymětalové Hrabákové nad knihou Kazatel, nad naším společným zážitkem poslední doby, nad našimi lidskými reakcemi na tuto nečekanou situaci, nad tímto mementem, které nás zasáhlo.
(Je) čas zabíjet a čas léčit, (Kaz 3, 3a)
V nedávné minulosti nastal čas, kdy byla biblická obrazná řeč zastíněna sterilním jazykem běžné civilní komunikace. Biblické metafory oslovovaly čtenáře určitého prostředí i jedinečných lidských zkušeností a otevíraly jim nové horizonty. Prostě řečeno, vycházely ze života. Čím méně čteme starou krásnou literaturu, tím obtížněji rozumíme starým metaforám. Nedokážeme souznít s jejich skrytým smyslem a necháváme je bez povšimnutí. Je to škoda, protože obrazná řeč uvádí člověka do polozapomenuté krajiny dětství, kde se lidské já propojuje s okolním prostředím a hluboce prožívá daný okamžik. Dospělý člověk, má-li si zasloužit nějakou odměnu, neustále plánuje. Spoluutváří dalekosáhlé projekty, o nichž se domnívá, že mají být uskutečněny. Již v tuto chvíli žije budoucností a daný okamžik svého vezdejšího života překrývá očekáváním věcí následujících.