Bratr Vratislav Jan Marša, farář v Brně - Maloměřicích promluvil na ČT2 v Rubrice Sváteční slovo.
Pomoc druhým
Žijeme v hospodářsky rozvinuté společnosti s kvalitním zdravotnictvím i sociálním systémem. Převažuje v nás pocit, že když někdo potřebuje pomoc, tak se mu jí dostane. Není ale tento pocit falešný. Obyvatelé našeho státu jsou v případě potřeby štědří a jsou ochotni poskytnout nemalé dary. To je jedna strana mince. Pak je tu ale druhá. V mediálním prostoru se často žongluje se slovním obratem „slušní lidé“. Někteří politici si na tomto pojmu budují svoji image. Podle nich, pouze slušní lidé mají přijímat pomoc, ať hmotnou či jinou. Ale kdo rozhodne, kdo je a kdo není slušný?
A najednou zjistíme, že v kontextu tohoto obrazu to určitě není člověk tmavé pleti, bez práce, prchající před válkou, nebo člověk, který je zadlužený a je bez domova. Tato rétorika však pouze přispívá k paušalizování a odsuzování celých skupin obyvatel. V jednu chvíli jsem ke svému zděšení poznal, že jsem sám ve svém uvažování touto atmosférou ovlivněn, aniž bych si to uvědomoval. Najednou jsem byl totiž konfrontován s tím, co to znamená, když se člověk ocitne na dně společnosti. Kolik otevřeného rasismu je mezi námi, a to i na úřadech, které by měly těmto lidem ve svízelných situacích pomáhat. Nezastírám, že mezi lidmi žijícími na okraji společnosti je mnoho problémů. Jak se tedy bránit proti tomu, abych předem neodsuzoval lidi podle jejich vzhledu, rasy, společenského postavení? Mně jako věřícímu člověku je vodítkem Písmo a Kristus sám.
Z dnešního pohledu se Ježíš choval společensky nekorektně. Vyhledával ty, kterými tehdejší společnost opovrhovala, či se jim vyhýbala. Proto i my bychom měli bez rozdílu pomáhat potřebným. Vždyť naši pomoc a pochopení si zaslouží nejen sociálně vyloučení lidé, ale i ti, co jsou vnitřně zranění nebo jsou stigmatizováni pro svoji nemoc, jako je psychické onemocnění, či pro svoji sexuální orientaci. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že pomoc bližním přináší jeden bonus, ať je člověk věřící, či nevěřící. Vnitřní pocit radosti, uspokojení.
Dovolil bych sobě i vám všem popřát, abychom nepodléhali pokušení paušalizovat a odsuzovat druhé, nýbrž abychom co nejčastěji zažívali onen pocit radosti z pomoci druhému člověku.
