Vojenský kaplan duchovní Církve československé husitské bratr Zdeněk Havránek posílá svá slova povzbuzení, která jsou zároveň pohledem do situace našich vojáků a vojenských kaplanů dnes.
Vážené sestry a vážení bratři v Kristu. Chtěl bych Vás povzbudit v těchto nelehkých časech jako duchovní CČSH a zároveň požehnat náročné službě vojáků AČR. Vojáci nejen, že nasazují životy v různých zahraničních misích, ale brání nás a pomáhají i doma v naší vlasti. V těchto dnech naši vojáci posilují PČR při ochraně státní hranice České republiky, aby se bránilo šíření viru COVID-19, dále je po republice nasazeno několik mobilních odběrných míst, vojenští lékaři a zdravotníci jsou v neustálé pohotovosti. Jako kaplan 13. dělostřeleckého pluku v Jincích bych Vás rád informoval i o činnosti vojenských kaplanů. Kaplani jsou duchovní sloužící především Ježíši Kristu, slouží Bohu. V této své službě nastoupili do další služby a to služby vlasti jako vojáci AČR. Tím pádem jsou lidskou a duchovní oporou vojáků, jejichž radosti a strasti jsou radostmi a strastmi vojenského kaplana. Kde jsou naši vojáci, tam jsou i vojenští kaplani. Kaplani jsou přítomni ve vojenských nemocnicích, ve vojenských útvarech, na zahraničních misích a v tomto případě jezdí také podporovat vojáky střežící naše hranice.
13. dělostřeleckému pluku byl svěřen západní úsek hranic a nasazuje jeden mobilní odběrový tým, který operuje ve středočeském kraji. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že vojáci, kteří v koordinaci s PČR kontrolují hraniční přechody, si vedou statečně. Mají zdravé sebevědomí i pokoru. Můžeme na ně být patřičně hrdí. Na některých frekventovaných přechodech kontrolují během dne desítky osob a musí striktně dodržovat přísná hygienická pravidla. Než jsou nasazeni na hranice, musejí projít několikadenní karanténou mimo domov, a potom jet rovnou do služby, která trvá více než týden. Po návratu, někteří z prevence, aby minimalizovali případný přenos viru na příbuzné, jiní z povinnosti - nedej Bože, jdou do domácí karantény mimo styk s rodinou. Ti, kteří nemají malé děti či nebydlí se staršími členy rodiny a nemají žádné příznaky nemoci, se vracejí ze služby rovnou domů. A tak jsou vojáci na delší čas, může to být orientačně až měsíc, odloučeni od rodin. To je taková strast vojáka, že je často daleko a dlouho od domova, od rodiny. Sestry a bratři, modleme se za naše vojáky a jejich rodiny, ať jim slouží zdraví a ať v lásce vydrží kratší či delší čas osobního odloučení. Povzbuzuji Vás všechny biblickým veršem (Jeremjáš 8,4): „Což ti, kteří padli, už nemohou povstat? Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit?“. Nechť Pán Bůh žehná Vaší službě. Amen.
kpt. Mgr. Zdeněk Havránek
kaplan 13. dělostřeleckého pluku
|
|
|
